Réžia:
Tomáš KrejčíScenár:
Helena SýkorováKamera:
David PloyharHudba:
Ondřej BrousekHrajú:
Petra Špalková, Bořivoj Navrátil, Jana Altmannová, Michal Novotný, Klára Oltová, Marek Gallo, Roman Štabrňák, Josef Zýka, Naděžda Prchalová-Vicenová, Lada JelínkováObsahy(1)
Téměř detektivní pohádka o starostlivé chůvě, pátrání po zlatém dudlíku a nalezené lásce. Vřesový trůn je tajemné místo v lese, kam se slétají noční ptáci a sovy. Málokdo však ví, že je také sídlem strašidelného Šedého Mžoura, který miluje zlato natolik, že je ochoten se kvůli němu dopustit čehokoliv. A tak, když se na nedalekém zámku ztratí zlatá hračka, začne po ní přehnaně úzkostlivá chůvička Erika ze strachu před hněvem zámecké paní pátrat tak urputně, až se dostane do skutečného nebezpečí. Vyzbrojena radami čarodějné slečny Faustýny sebere odvahu a v doprovodu pejska Hermíny se vydá dokonce do skrýše dvou loupežníků. Stopy ztracené maličkosti ji nakonec dovedou až ke Mžourovu doupěti. Nerudný Mžour se však nehodlá vydobyté hračičky vzdát a raději promění nešťastnou Eriku v sovu. Nebyli bychom však v pohádce, kdyby se nevyskytl i statečný zachránce. Zámecký správce Petr se rozhodne Eriku vysvobodit přesto, že ona ho neměla právě v oblibě a nechovala se k němu nijak mile. Je možné, že Erika na něj změní názor, až pozná jeho laskavé srdce a obětavost? Naučí ji toto dobrodružství, že nemá smysl trápit se kvůli maličkostem, protože zbytečné slzy nepomohou a žádná kaše se nejí tak horká, jak se uvaří? To se dozvíte v nové pohádce Heleny Sýkorové Vřesový trůn, kterou v říjnu 2006 natáčel ve studiu České televize a v exteriérech v okolí Prahy režisér Tomáš Krejčí. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (18)
Česká televizní pohádka s detektivními prvky, jenž však svým křečovitým scénářem a hereckými výkony nevalné úrovně plně zapadá do trendu nevýrazných a zbytečných pohádek nového tisíciletí. Ústřední téma této pohádky je pátrání po ukradeném zlatém dudlíku, jenž byl odcizen z lůžka zámeckého novorozeněte, zrovna když měla službu chůva Erika. Nezajímavá K. Oltová v hlavní roli hledá tuto dětskou hračku s pomocí rad hospodyně J. Altmanové a její sestry čarodějnice N. Vicenové. V nepříliš důvtipném příběhu mě pobavily snad jen scény s dvojicí šejdířů Franty Pyskoře (J. Zyka) a jeho kumpána Žabožrouta (R. Štabrňák). Jediný opravdový herecký výkon zde předvedl B. Navrátil v roli nerudného Šedého Mžoura, pána Vřesového trůnu, jenž má v neobyčejné oblibě zlaté a třpytivé věci a k němuž se zlatý dudlík dostal. V závěru se chůva Erika sblíží se správcem zámku M. Novotným, jenž zde opět projevil své neherectví a jejichž milostné pouto působilo dost nepřesvědčivě. Bohužel pohádka T. Krejčího nemá potřebnou kvalitu a uvažovat alespoň o průměru mě ani nenapadlo. ()
Ententýky, dva špalíky, kdo to tady vyhraje a bude ze všech postav za postavu nejpitomější? Těžká volba, kandidátů je příliš mnoho. On jediný, kdo tu opravdu hraje a vzbuzuje sympatie, (nebo emoce vůbec, u záporné postavy nemají být pocitem diváka rozpaky doprovázené úvahou, proč je ten padouch takový ušišlaný blb) je pan správce Michala Novotného. Abych na tom našla ještě něco k vysvětlení a obhájení té druhé hvězdy - ty živé sovy byly taky fajn. Ale jinak doporučuju, aby se u toho člověk neunudil k smrti, si u toho třeba stříhat chlupy v nose. ()
Pohádka Vřesový trůn není zase tak špatná v hereckém obsazení nýbrž v ději samotném. Zápletka téměř detektivní. Ano, téměř. Kdyby ovšem chůvička Erika neběhala jako slepička v té pohádce od místa k místu, kde všude by dudlík být měl. A nikde neuspěje. Mžour mi pak připomínal Gluma z Pána Prstěnů. Zvláštní byly také záběry v kuchyni ven z okna. Růžové mraky a sem tam letící hejno ptáků s drakem v čele? Takhle pohádka zůstala široce rozkročená ve stylu ani dovnitř ani ven. ()
Abyste dostali pohádkovou atmosféru, potřebujete nadpřirozené postavy (ne nutně), pohádkové kulisy (klidně i kašírované interiery viz Hrátky s čertem nebo případné exteriéry - zasněžené lesy, nejlépe ve Finsku, nebo New York nebo vymyšlený Nekonečná příběh), dále střet dobra se zlem plus další emoce, které se dají dosáhnout scénářem, hudbou nebo skvělými hereckými výkony. Tady nic z toho není, tak nechápu, proč se to celé natáčelo. ()
Studiová pohádka, které schází opravdu všechno, dokonce i ta pohádková atmosféra. Režisér Troška (a s tím pánem souhlasím opravdu málokdy) zcela správně uvádí, že aby klasická pohádka fungovala, musí být zasazena minimálně do rokokových pozic (čest několika vyjímkám, vesměs komediálního ražení). Moderní pohádka zase vyžaduje opravdu nápaditý, chytrý scénář, který Vřesový trůn vážně nemá. Celkový dojem: 25 %. ()
Reklama