Súkromná vojna pána Wilsona

Tom Hanks - klasika jako vždy, stejně jako Michael Douglas se výborně hodí do rolí mocných a vlivných mužů. Ničím nepřekvapil. Julia Roberts také podává standardní výkon. Kdo ale potěšil byl Philip Seymour Hoffman. Film má jinak dobrý scénář a režii. Americké zpracování není ale ničím výjimečným a jejich pohled už dávno všichni známe. Aspoň, že aspoň zde ukazují, že zásobují zbraněmi jiné, aby tak porazili svého úhlavního nepřítele - SSSR. Pomoc Afgánistánu je samozřejmě jen pouhá zástěrka jejich čistě sobeckých důvodů. Verdikt: 3* a 70-75 %max. PS. Plně souhlasím s komentářem Civala: " Procenta nahoru za účes Julie, která si to jako jediná přihrnula z osmdesátých let. A s květákem na hlavě. :-)" Sám bych jinak málem zapomněl, že děj je situován do 80. let 20. století. (21.06.2012)

Válka v Afghánistánu je pro mě hodně zajímavý téma, bohužel samotný film už onu zajímavost většinou postrádal. Ne že by to byl snad špatnej snímek, to zas ne, akorát tomu prostě chybělo něco navíc. Něco co by ve mě zanechalo hlubší stopu, což bych od filmu s takovým tématem čekal. Jedinou výjimkou byla jedna ze závěrečných scén, která přesně ukazuje největší slabost americké válečné koncepce - absenci řešení post-konfliktních situací. Chvíli jsem kvůli této scéně uvažoval o 4*, ale pak jsem si vzpoměl, jak jsem se většinu filmu nudil a rychle jsem se vrátil ke třem. (30.12.2013)

Tak kvalitní sestava měla na víc, než předvedla. (26.04.2015)

Zajímavý příběh natočený velice příjemně se sympatickým Hanksem v titulní roli. Film tak nějak plyne, až je konec a vy si uvědomíte, že film postrádal jakýkoliv výraznější moment hodný zapamatování. (06.08.2015)

Keď som náhodne natrafil na túto záležitosť a prečítal si obsah, siahol som po nej prakticky bez váhania, nuž a bol som natešený ako malé dieťa - presne takýto typ snímky by mi totižto mohol do bodky pasovať. Zbožňujem politicky ladené filmy späté s určitou verejnosti známou alebo kľudne aj neznámejšou dejinnou udalosťou, respektíve sledom udalostí, ktoré v konečnom dôsledku možno považovať za zásadné historické body, nuž a povzbudzujúcim bol aj (hoc to nepovažujem za nijakú nutnosť) slušný výpočet známych mien, ktoré sa na filme podieľali. Výsledok? Moje očakávania sa ukázali byť buď to až príliš prehnanými a kladol som si vysoké (resp. nemožné) nároky, alebo mi skrátka vonkoncom nesadol onen štýl, akým sa tvorcovia uberali. Humorné odľahčenia vážnych spoločenských tém síce vedia byť fajn, niekedy sú veľmi príjemným spestrením k rozoberanej matérii (a niekedy dokonca až čerešničkou na torte, ktorá danej snímke dáva pridanú hodnotu), všeobecne to však možno považovať za akýsi, obrazne povedané, boj na tenkom ľade, pretože je veľmi ťažké určiť hranicu medzi sviežim (a pasujúcim) odľahčením, a naopak nevkusným, zbytočným, trápnym humorom, ktorý tomu v konečnom výsledku viac škodí než prospieva. Tu sa to, žiaľ, nezvládlo. Nechce sa mi polemizovať kto za to do akej miery môže, dozaista je to súhra viacerých faktorov, avšak trebárs vykreslenie (aj zahranie) Hanksovej postavy mi prišlo často až príliš prehnané, seba-parodické, ďaleko za čiarou znesiteľnosti. Rušili ma takmer všetky jeho "humorné" povahové črty/konania/neduhy a tak ďalej (rovnako rušivo na mňa pôsobila i postava Julie Roberts). Snáď jediný, kto sa z môjho pohľadu herecky "nestratil" (hoci niekedy to taktiež bolo na hrane, prevládal ale celkový dobrý dojem), bol Philip Seymour Hoffman, ktory si svoju rolu vyložene užíval a vždy balansoval tak akurát. Aby som sa ale nemotal len okolo (zvučného) hereckého ansámblu a "nezvaľoval" všetku vinu len na nich, prejdem i k réžii/scenáru. Je síce pekné, že sa to snažilo neustále pôsobiť nablýskane a za každú cenu štýlovo, za oným pozlátkom však bolo poľahky vidieť enormnú plytkosť, ktorá skrátka bola až príliš do očí bijúca. No skrátka tvorcovia sa oveľa viac zamerali na formu než na obsah, a to je, vzhľadom na vďačnú tému, kde možno ísť do hĺbky a viac priblížiť dianie/pozadie udalostí (čo sa žiaľ, netuším prečo, nestalo), jednoducho kontraproduktívne, premrhaná príležitosť a koniec koncov vlastne aj zbytočne natočený film, ktorý publiku vonkoncom nemá čo povedať. Aby som to ale uzavrel, slušne obsadená ľahká jednohubka, pri ktorej humorná stránka, napriek očividnej snahe, absolútne nefunguje (keď už, tak len veľmi ojedinele a letmo, väčšinou však dominuje stupidita), a čo sa týka nejakých faktografických údajov k daným udalostiam, v tomto smere nečakajte žiadne zázraky, nakoľko snímka vám neosvetlí/nepovie dokopy nič. Suma sumárum z môjho pohľadu pomerne veľké sklamanie. 40% (24.11.2017)

Skvěle zpracovaný film o válce v Afghánistánu. Tohle je prostě hra jednoho člověka, Toma Hankse, který jako americký kongresman vede válku proti sovětským okupantům na blízkém východě. Od počátku jeho naivnímu vstupu do konfliktu, až po konečné vítězství. Můžete koukat na válečné filmy ale musíte znát politické zázemí všech událostí, aby člověk pochopil o co v jaké válce jde. Afgánci se začali bránit, naučili se bránit. Studená válka vyvrcholila vítězstvím Ameriky v Afganistanu. (19.09.2018)

Bavilo me to i napodruhe, ale az tady na csfd jsem zjistil, ze jsem to uz pred sedmi lety videl, coz taky o necem vypovida. Mohlo to jit vic do hloubky, vlastne i stopaz mohla byt klidne delsi. (11.12.2019)

Odľahčená politická dráma pre inteligentných od inteligentných. Hanksov odlišný hrdina poteší, Roberts to po rokoch sekne a Hoffman je po niekoľký krát bezchybný a vtipný už v prvej scéne. Politický korektne nekorektné a presne dávkované. Lenže to, čo so mnou spravila Hoffmanova veta "We will see, like Zen master said" sa nedá opísať. Najlepšia a najdokonalejšie vystihnutá parafráza k 9-11-01 aká sa kedy mohla vo filme vyskytnúť. V tom momente som onemel. A to sa pri komédiách cení dvojnásobne. 90% (08.02.2008)

Ze začátku jsem vubec nevěděl, jak se k tomuhle filmu stavět. Říkal jsem si, že až tak stupidní oslavu americké politky prostě nemužou myslet vážně. No a taky že jo, v momentě, kdy mi došlo, že se jedná o parodii získal tenhle film úplně nový rozměr. Kousavost a někdy až kruté zesměšnění "schopného" politika Wilsona byla skvělá. A nejlepší na tom je, že USA utratí milardu na podporu Afgáncu a par let na to dalsi, aby je porazili =D (06.03.2008)

Standardní dílko obsazené herci co nic nezkazí. Moderní téma blízkého východu. A jakoby vysvětluje dobré úmysly američanů. Nade vše alespoň vyčnívá skvělý PSH. (08.03.2008)

Čekal jsem od tohoto filmu mnohem více, celý jsem jej viděl až napodruhé (poprvé jsem usnul) a byl jsem zklamán. Dobrá hudba, ale jinak průměr. (11.08.2008)

Konecne sa ukazalo aky sme mi amici dobry ludia;0) (31.08.2008)

Školení z mezinárodní politiky, špionáže, intrikářství a chlastu aneb jak s bílým nosem či skleničkou v ruce vyhrát studenou válku a porazit neporazitelné. Film sám o sobě je kvalitně odvedenou řemeslnou prací po stránce režisérské i scénáristické. Neameričan se může chvílemi ztrácet v nepřeberném množství informací a politických deformací. Velkými klady, které film vytahují z průměru jsou neodolatelný Tom Hanks (která žena by panu Charlesi Wilsonovi v jeho podání odolala, to teda nevím) a nepřekvapivě výborný Philip Seymor Hoffman. Velmi subjektivním mínusem je pro mě Julia Roberts, ale to pouze proto, že ji prostě nemám rád. (05.09.2008)

Takže tu máme variáciu na Obchodníka so smrťou, tentoraz ale podľa skutočných udalostí (Obchodník bol síce podľa skutočných udalostí tiež, ale podľa udalostí, ktoré sa stali viacerým ľuďom). Keď som videl meno režiséra a herecké osadenstvo, ktoré sa tu zišlo, myslel som si, že to ani nemôže dopadnúť zle. Musím ale jedným dychom dodať, že som sa mýlil. Film o zostreľovaní komunistov, avšak toho sa vlastne ani nedočkáme, teda až na pár záberov z konca filmu. Drvivá väčšina snímku sú len bezduché politické tlachotiny, ktoré po polhodine prestanú diváka zaujímať. Má to svojský, až by som povedal ,,frasierovský" humor, ktorý nemusí sadnúť každému. Tom Hanks má charizmu a dobre sa pozerá na jeho kongresovanie spojené so ženami a večierkami. Naopak Julia Roberts mi šla celý čas strašne na nervy, tie jej etúdy ma ničím nenadchínali, skôr rozčulovali. A nakoniec čerešnička v podobe Philipa Seymoura Hoffmana, ktorého som si obľúbil od prvej minúty, keď sa zjavil. Jeho postava je najvtipnejšou a najzábavnejšou na celom snímku, ale takisto aj najoddanejšou svojej veci. Celkovo je to priemerný film o ľuďoch, ktorí pomohli Dávidovi, aby vyhral nad Goliášom. Škoda, že potom nechali Dávida, aby sa musel o seba starať sám. Skúsiť tento film urobiť trochu menej ukecanou cestou a ukázať viac z konfliktu alebo cesty po svete, mohlo to byť aj o hviezdičku viac. Takto ostávam na 3*. (23.01.2009)

Vtipnější než 90% komedií, vážnější než 90% dramat. Skvělý děj, atmosféra, herecké výkony. Film zaujme doslova od začátku do konce a ani chvilku nenudí. Pro mě plných 5 hvězdiček. (28.01.2009)

Byl jednou jeden americký senátor, který v průběhu studené války pochopil, že je nutné vyzbrojit afgánce, aby sami bojovali proti rudému teroru. Ale musel to udělat opatrně, protože náhlý příliv peněz a zbraní by ze studené války udělal válku opravdovou.. Jenom díky své pracovní činnosti se mu podařilo navýšit černé fondy na výzbroj z pěti miliónů ročně na téměř jednu miliardu a díky tomu mohly být nakoupeny nějaké ty AK 47, rakety a další nebezpečné hračičky, kterými statečný afgánský lid porazil zlé rusy. Teď s těmito hračkami střílí po hodných američanec a jejich spojencích.. Ale to už je námět jiného filmu.. (17.06.2009)

Po dlouhý době opět výtečnej a bezchybnej Phillip Seymour Hoffman. Vše ostatní standard. (11.09.2009)

Škoda, že tenhle film si nezasloužil větší ohlas. Jeho satirický rozměr by mohl být ještě štiplavější, ale i tak je zábavné vidět Toma Hankse, který fetuje, užívá si a zaměstnává samé, dle svých slov, "kozatky" :) Navíc se před kamerou sešla opravdu dobrá parta, J. Roberts vypadá, že z těch osmdesátých letech rovnou vypadla a když se k tomu přidá ještě skvělý scénář, tak opravdu dostaneme velmi chytrý film. (03.10.2010)

Příjemně odlehčený snímek o tom, kterak strýček Sam bojoval proti komunismu prostřednictvím jednoho "cool" kongresmana. Pěkné herecké výkony a přesnou režii Nicholse, který se s filmem vypořádal se slušným nadhledem, pro mě sráží hlavně první patetická scéna z uprchlického tábora a nehodící se vsuvky záběrů bojových akcí. Nakonec trochu s pocitem viny jen pěkné tři hvězdičky. (14.01.2012)

Ve vojenství existuje teoretické pravidlo, že kořist má být vyšší výdajů vojenského vpádu. Z tohoto pravidla je odvozeno jemu komplementární pravidlo bezpečnosti, koncipovat ochranu svých hranic natolik robustně, aby jejich překročení agresorovi vzalo víc, než získá. Z tohoto důvodu jsou teoreticky nenapadnutelnými třeba Švýcaři, kteří jsou ve velkém, aniž by se stříleli mezi sebou jako v USA, držiteli palných zbraní. Zaútočit na ně by znamenalo v případě pozemního útoku, který je nakonec vždy nutný pro konečnou fázi jakékoli okupace, vykrvácet ranami od samotného lidu. Vojensky vzato, Švýcaři jsou Talibové Evropy. Taková koncepce bezpečnosti jistě není pro zbrojaře stejně lákavá, jako možnost prodávat státům mnohem profitabilnější nesmyslně drastické technologie, k jejichž obsluze je kvalifikována stále užší sorta lidí, což samu bezpečnost činí ještě nejistější: stačí anihilovat kvalifikovanou pracovní sílu, a know-how se stává bezcenným až kontraproduktivním. Nicméně existuje výjimka z pravidla, jakou je masochistická armáda Spojených států amerických, vybírající si snad ze zásady jen mise, ve kterých ze svého daňového poplatníka udělá ještě většího somráka, než jakým už z titulu svého postavení je. Vlastenecké kreténství mentálně zanedbaných Američanů nemá konce. Stačí rychlé srovnání vstupů a výstupů. Sověti, proti kterým v Afghánistánu stál Američanem vyzbrojený a vycvičený mudžahedín, do své války s afghánskými islamisty netahali ostatní státy Varšavské smlouvy a byli tam deset let. Na výstupu byl prosovětský prezident, sesazený až za 3 roky, po nástupu ožralého Jelcina. Severoatlantičtí pošuci, kteří tu vedli nepřiznanou proxy válku s arabskými naftokraciemi, tedy svými obchodními partnery, tam po dvacetiletém budování PR zanechali Talibanu desetidenní porci. A oč tím zchudnul ještě zadluženější daňový poplatník, to si z druhé strany vydělal vyznavač „bojování u Kábulu za Prahu“: zbrojaři, subdodavatelé, politici, diplomati, pseudoidealističtí držkopracanti. / Slyšel jsem i příhodu, s ohledem na působení Západu ve třetím světě nijak obskurní, že se Afghánec octl v uprchlickém táboře poté, co mu v zimě střechou domu při večeři proletěla dvoutunová bedna s potravinovou pomocí. / A ano, filmová hodnota této propagandistické mizérie předjímá plody toho, co sentimentálně oslavuje. / https://www.denverpost.com/2013/01/28/afghanistan-1960s-photos-bill-podlich (21.08.2021)