Deník mrtvých

Oblíbený prostředek mladých filmařů, ruční kamera, se dostal i do rukou starého harcovníka, který opět ukázal, že umí držet krok s dobou. Romero se sice opakuje, do současné společnosti, včetně všech jejích moderních výdobytků v podobě všemocných médií, internetu a jiných komunikačních prostředků, které zkracují vzdálenosti, se ale umí obout pořád se stejnou razancí. I tolik diskutabilní ‚natáčím vše, co vidím‘, které umí být předmětem dlouhých sporů mezi diváky, nakonec ustál překvapivě snadno. Hrdinové nedrží kameru v ruce jen tak zbůhdarma, ale i mají pro to důvody a navíc to Romero obratně kočíruje i v tradičních filmařských disciplínách. Motivace postav funguje, road movie s nezbytnými ‚pocestnými‘ taktéž, takže spíše než horor o zombies připomíná tento film napínavý thriller, kde se jen tak mimochodem objevili živí-mrtví, před nimiž je třeba utéct. Nakonec je tak škoda jenom toho, že to trochu pokulhává v napětí i strachu (hrdinové i samotný divák), které však bohatě vynahrazuje lahůdkové ‚gore‘, u něhož jsem si často kladl otázku, jak to ten dědek sakra dělá. 4 a ½. (23.09.2008)

Další horůrek natočený z pohledů jedné kamery, tentokrát od samotného Romera. Ten už má ale ve své sbírce lepší kousky a i když některé scény jsou velmi napínavé a mají potřebnou atmosféru, tak jako celek to moc nefunguje. Chybí tomu potřebné tempo, protože někdy se to až moc vleče. Navíc se mi zdá, že tohle už bylo přece jenom natočeno tak trochu ,,profesionálněji", tzn. že kameru už není tak rozklepaná jako v Monstru nebo [Rec] a jsou tu např. prostřihy mezi několika kamerami. A navíc do toho ještě furt mluví jedna z hlavních hrdinek. Tyto všechny faktory ve mně budí pocity, že se tohle se rozhodně stát nemohlo,což jsem u dvou zmiňovaných filmů svým způsobem měl. A taky to ubíralo trochu na atmosféře. Navíc tady se hraje trochu více na postavy a zde film selhává totálně, protože až na drsnýho učitele to jsou všechno fakt příšerný herecký výkony. Nevim, kde je Romero vyhrabal. Ale jak jsem řikal, své dobré chvilky to má, takže se to řadí do hororového průměru. Romero měl ale každopádně navíc. (10.06.2008)

Romero přepisuje minulost a celý zombie subžánr, na kterém se výrazně podílel svojí NIGHT OF THE LIVING DEAD z roku 1968, protože LAND OF THE DEAD byla sociálně-politickou kritikou, která od undergroundové pulpovosti měla blíž ke klasické nostalgičnosti._____ Kde mu v debutu sloužila média v podobě televize a rozhlasu jako nositelé špatných zpráv a dovolil si přijít s kladnou černošskou postavou, tam mu v jeho posledním filmu vystačí internet, digitální kamery a silná ženská hrdinka. Jako je v závěru NIGHT narušena hranice mezi fikcí, kdy v titulcích se upomene na "fašistické" policejní represe, v DIARY Romero říká, že nastává doba, kdy "se nám filmy dějí"._____ Syžet je romerovsky promyšlený do nejmenšího detailu a drží se žánrových pravidel, nijak se nevyhýbáme otevřené brutalitě a pulpovnosti (nemocnice, amenita...); výrazný odklon přichází ve filozofizujícím závěru, který se dá pokládat za uzavřený a vybízející nikoliv k činu, ale přemýšlení ("Are we worth saving?")._____ Přes CLOVERFIELD, který se kvůli své originalitě musel adaptovat na žánrová pravidla katastrofických filmů a REC, který byl působivější kvůli náznaku příiběhu a zaznamenávání živě se zde setkáváme se spojením obou předchozích, mnohem rafinovanější vypravěčskou strukturou a osamostatnění těchhle "šoufl filmů" s promyšlenou kompozicí, vsázejících na infarktových zvukových efektech. Romero se tak tímto řadí k filmařům typu David Cronenberg či David Lynch, kteří jsou před ostatními o pěkný kus napřed. Přijemná žanrová intenzifikace. :-)_____ Jenom bych chtěl poznamenat, že Rob Roy, Silas a Scrytcher jsou p.če. Děkuji za pozornost... I Ty, Visáčko,stryko? :-( (30.03.2008)

George A Romero v posledních letech opět začal pracovat na svých zombie a tentokrát přidal v poslední době velmi populární styl, díky kterému divák sleduje film z kamery, kterou jedna z postav nese. Tento styl je tak populární, že mě v poslední době spíše začíná znechucovat, než nějak výrazně těšit. Už Cloverfield na něm byl založen a i ten poukázal na slabé okamžiky a občasné nesmyslnosti tohoto stylu. Přesto se v Diarry of the Dead Romero snaží působit velmi realisticky a dokumentárně pomocí této kamery a snaží se o to, aby "natáčení dávalo smysl". To je velké plus pro něj, mínus jsou trochu tupé postavy a jednoduchý příběh. Nejhorší pro mě však je, že přes slušnou atmosféru se divák prakticky nebojí a nelekne, přesto zůstává Diarry of the Dead zajímavějším filmem než předešlá Země mrtvých. (26.07.2008)

Nejzajímavější na zombie filmech mi vždy přišla druhá fáze, kdy nákaza už propukla, všude se vzmáhá nekontrolovatelný chaos a anarchie, a hrdinové se musí smířit s faktem, že jejich blízcí jsou po smrti, anebo se je snaží sežrat. Diary of the Dead není vrcholem reálnosti, ale výše uvedené zprostředkovává nadmíru sugestivně. První tři Romerovy "Dead" filmy, ač mi ne vždy sedly, nebyly jen atmosférickou zombie vybíjenou a oplývaly učitým přesahem a sofistikovanými prvky (podle někoho sociální kritikou apod.), což je dost znatelné i tady. Příznivci "staršího" Romera proto určitě budou i s tímto novátorským snímkem navýsost spokojeni a hodně ostatních bude žehrat na skutečnost, že tato potenciální jatka jsou vlastně dost decentní a nečekají nás tu zoufalé boje se zástupy nemrtvých. Plusem budiž vyobrazení eskalace násilí v ulicích (a dalších útržků situací způsobených šířením nákazy) pomocí různých záznamů, proměnlivé spektrum snímání (statické záběry z kamer v zámku mi atmosféričností hodně připomínaly první herní Resident Evil) a použití neotřelých zbraní (už tu chyběla jen motorovka). (25.04.2008)