La Boum
The Party
Réžia:
Claude PinoteauKamera:
Edmond SéchanHudba:
Vladimir CosmaHrajú:
Sophie Marceau, Claude Brasseur, Brigitte Fossey, Denise Grey, Dominique Lavanant, Bernard Giraudeau, Jean-Michel Dupuis, Richard Bohringer (viac)Obsahy(1)
Nový školní rok se musí pořádně oslavit! A možná se i poprvé v životě zamilovat! Škola, teplé rodičovské hnízdo i šťastné chvilky strávené s moudrou babičkou Poupette - to je idylický svět mladičké Vic Berettonové. Když se její matka dozví o nevěře manžela, události se dají do pohybu. Rozhodne se mu pomstít a vše směřuje k rozvodu. Vic, která se na svém prvním životním mejdanu zakoukala do spolužáka Mathieua, však rodinné trable nevnímá. Růžové brýle jí spadnou v okamžiku, kdy se dozví, že její nový učitel němčiny, kterého podobně jako ostatní dívky tajně obdivuje, je mámin milenec... V příjemné rodinné komedii se poprvé objevila pozdější hvězda Sophie Marceau. Na úspěch tohoto snímku o dva roky později navázal film Večírek 2, za který byla Sophie vyznamenána Cenou Francouzské filmové akademie. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (29)
Kam se tohle sere na Botu jménem Melichar... Na Troškovu klasiku jsem si vzpomněl víc než jednou. Nečekal jsem, že jednou budu kterékoliv jeho dílo stavět na cokoliv z francouzské kinematografie. Na film bohužel nemám, narozdíl od řady dalších, žádnou pamětihodnou vzpomínku z dětství, takže jsem vůči sentimentu přinejmenším v tomto případě imunní. Takhle jsem se už dlouho nenudil, a to počítám i hodiny strávené v práci, ch-ch. Sophie Marceau je na plátně ještě moc mladá a přestože stárnutí nemělo na úroveň jejího herectví žádný vliv, raději jí budu do rozkroku zírat v "Al di la delle nuvole", kde alespoň prokazatelně není pod zákonem, o čemž kromě data výroby filmu svědčí i viditelná monstrozita pubického ochlupení. Zpětně mě udivuje mě zejména zařazení do škatulky komedie. Vtipného se nestane * a to říkám s naprostou rozhodností * naprosto nic. Za celou dobu nedojde dokonce ani k ničemu, co by se nedalo čekat, takže jediným překvapením je právě a pouze TATO smutná skutečnost. Rozplizlost je ale až taková, že jinou škatulkovací altertnativu nenabízím. Situaci nevylepšuje ani nic, co občas vynáší i sračky do kladných čísel; na papíře by člověk mohl doufat třeba ve Vladimira Cosmu, bez jehož přispění by i takové L' Animal bylo o úroveň níž; tentokrát svými zamilovanými odrhovačkami vyloženě irituje. Před filmem na dývku běžela upoutávka na dvojku. Count me out. ()
Uklidňující film propojen vtipy a honem za štěstím. Prvotina Sophie Marceau, která ve snímku zazářila, aniž by někoho napadlo, že by se mohlo jednat o její úplně první film. Doporučuji se podívat v původním znění, protože francouzština je svým způsobem nádherný jazyk a odteď si nedokážu představit film v jiném jazyce. ()
Příjemný jemný snímek o dospívání a manželské krizi. Ano, hlavní postava tohoto filmu jde do puberty a tak začíná mít zájem o chlapce a život kolem sebe. A ani si nevšimne, že její rodiče si přestávají rozumět. Sophie Marceau je ve své první roli velice přesvědčivá. Romantismu příběhu pomáhá i líbezná melodie titulní písně, která se svou jednoduchostí až neuvěřitelně vrývá do paměti. Jemný humor, občasné hlášky, střídmě plynoucí děj. Takových filmů je opravdu poskrovnu. A jak jinak, opět kvalitu filmu sráží na kolena neuvěřitelně špatný český dabing. A je to velká škoda. ()
Vidět to jako teenager, možná by to pro mě byl kult a dal bych hodnocení vyšší, ale vzhledem k tomu, že jsem to viděl v 27, tak nemůžu dát více než průměr. A to i vzhledem k tomu, že francouzské komedie mám velmi rád. Mám rád sice i ty americké, ale v nich jsou hlavní hrdinové většinou krasavice a hezounci tak dokonalý, že má pak člověk spíše blbou náladu viz nedávno viděný "Hlavně nezávazně". ()
Málokdy se stává, kdy ve vás film vyvolá retrospektivní vzpomínku. I když nemusí být ničím specifickej, charakteristickej, může chytit vaše subjektivní postoje vůči nečemu, co se kdysi ve vašem životě odehrálo. Když jsem četl některé komentáře před videním filmu, docela jsem se některým komentářům smál, teď už se nesměju. Jsou chvíle, které dokazují, že může být film pro člověka víc než pohyblivými obrázky zo zvukom. Pro mě osobně je tohle právě tenhle případ. Občas si říkám, kéž by mi bylo zase 13 a vrátil bych se na jedno z míst, o němž platí, že jeho zdi by mohly vyprávět. Díky za tuhle živou vzpomínku :) ()
Reklama