Interview

Steve Buscemi se občas postaví za kameru aby natočil nějaký ten nezávislý filmeček jako tomu bylo i v tomto nenápadném snímku. Tentokrát si vzal na mušku rozhovor, zkušeného reportéra s mladou, zářivou a naivní hvězdičkou. Takřka celý film se odehrává v jednom bytě, kde tyto dvě individua, kteří si nejsou v ničem podobní, probírají minulost, přítomnost i budoucnost svých životů a k jejich překvapení si jsou čím dál víc blíž. I přes jednoduché téma film nenudí, díky krátké stopáži a výborným dialogům z úst vynikajících herců. Moje jediná výtka tak směřuje k dosti podivnému chování obou zúčastněných, kteří občas provádějí opravdu podivné věci a jejich "jiskření" je dost nepravděpodobné. Ale za povedený závěrečný zvrat si 4* určitě zaslouží. (26.11.2009)

Je mi to skoro líto, ale nebýt posledních dvaceti minut, šla bych asi ještě níž i když je to jinak poměrně dost dobře hodnocený film. A to jsem byla ráda, že jsem to do těch závěrečných minut vydržela. I když je Steve Busceni jinak velmi dobrý herec, tak mě na tomto komorním konverzačním dramatu něco iritovalo. Nejen, že hlavní protagonisté měli k sobě zvláštní ambivalentní vztah, ale i já měla k tomu filmu podobný pocity. Škoda. (28.07.2012)

Novinář, bývalý válečný zpravodaj, dnes zaměřený na politiku, má udělat rozhovor s průměrnou herečkou, známou svými výstřelky, aniž by viděl jediný její film, tedy jeden vlastně ano, omylem („Viděl jsem ho v letadle. Moc si ho nepamatuju. Většinu času jsem měl vypnutý zvuk. A pořád jsem si přál, aby to letadlo spadlo.“). Její prací opovrhuje, ona zase nedbá dochvilnosti a vrací mu stejnou mincí. Ani jeden není schopen vzít vážně svět toho druhého. Jako dva kohouti v souboji čistě konverzačním se ocitají v jejím bytě, kde rozhovory o ničem a o všem získávají konečně na síle – předešlé situace se ale stále vrací, tu má navrch on, pak zase ona, jsme jako v začarovaném kruhu, ve kterém hraje hlavní prim „hra“. Ale je to moc příjemná hra, ve které za přítomnosti štěkajícího telefonu padne láhev skotské, lajna koksu a řada nejniternějších tajemství. A nebo také ne!?! Je s povzdechem, že dialogy i situace jsou občas (přiznejme si) minimálně nevěrohodné, že zpochybňují celou myšlenku. Naštěstí je tu autentická kamera, která podtrhuje minimalistické uchopení celé látky a zvláštní chemie mezi oběma představiteli, jenž se permanentně pohybují v mezích sexuálního jiskření a absolutního opovržení. Hudební motivy pak přicházejí v pravou chvíli, jakoby dávaly hrdinům prostor si vydechnout. Skladbu Love Gets In The Way (Dayna Kurtz) jsem si musel hned sehnat. Prakticky po celý „filmový život“ neselhávající Steve Buscemi je ale stále lepší herec než režisér (zde i scénárista) a jeho okoralý a vyhořelý cynik zanechá nejednu vzpomínku a koneckonců i nepřehlédnutelně půvabná Sienna Miller dokazuje, že v ní roste zajímavá směsice hereckého nadání. Základ to mělo znamenitý, ten se jen průběhem děje mírně převařil, tu a tam připekl. Rozhodně tu ale platí – v jednoduchosti je (pořád) síla. Mimochodem, komorní Interview je prvním článkem zamýšlené trilogie. *** až ****, tak si vyberte!! (29.01.2008)

Steve Buscemi není příliš zkušený režisér, ale je si toho vědom a tak si nebere příliš těžké filmy. Ani tentokrát neudělal výjimku a jako svou poctu Theo Van Goghovi natočil jeho vlastní interview. Jako herec mi nevadí, ale v hlavních rolích ho stále nemusím. Naopak Siena Miller se stále více přibližuje herectví a odchází od modelu "hezké holky, co nic neumí". Velká část snímku se odehrává v apartmánu jedné hororové hvězdičky, kterou hraje právě Sienna Miller a konečně vytahuje z rukávu všechny svoje tajné zbraně, které toužilo vidět tolik diváků předchozí snímku Warholka. Přes svou jednoduchost je Interview konverzačním snímkem o lidech a jejich svědomí. Hned na začátku je trochu levně odkázáno na zemřelého režiséra Thea Van Gogha a pak už se rozjede slovní přestřelka u vína a drog, která nebere konce, dokud si nevychutná mučitel svou oběť. Celá konverzace mezi kočkou a myší, v které se každým okamžikem mění role a do závěru nevíte, kdo říká pravdu a kdo lež, je svým způsobem úžasná. Bohužel také velmi zdlouhavá, nic neříkající a příliš vykonstruovaná. Siena Miller se mi líbí, ale stále mě nepřesvědčila, že dokáže zahrát ženu jakéhokoliv názoru s naprostým přehledem, kterou by divák ihned obdivoval ne kvůli kráse těla, ale vnitřnímu kouzlu. Škoda vykonstruovanost, kterou několik uživatelů vytýkalo např. úžasnému snímku Crash. Doufám, že po Interview změní názor o tom, co toto označení filmu znamená. Interview je snímkem od otázkách a odpovědích na ně, které možná někdy sami nechceme slyšet. (21.09.2007)

"Proč jste mě políbila?" - "Proč o tomhle muži vždycky chtějí mluvit?" Jasně patrné hlavní téma neochoty odhalit vlastní tvář ve snaživě hloubavé Buscemiho formě, které nejvíc škodí právě to, že se drží rozhovorových mantinelů. A přestože dojde na nejrůznější pravdivá či lživá doznání, nedostal jsem se ani jednomu z dvojice pod kůži. Bezskrupulózní slizoun a věčně telefonující nevyrovnaná pseudohvězda jsou jen stvoření, která se jednou za chvíli pokusí toho druhého potopit. A jakékoli charakterové pozadí už mi je nepřiblíží. Vskutku lahodná pointa sice všemu dá skvělou finální příchuť, ale nezachrání až příliš přímočaré vyznění. (27.10.2007)