Sexuálny škandál na škole

Jo, to jsou věci. Jak to nemá jít s britskou monarchií z kopce, když tamní školství staví na učitelkách typu homosexuální intrikánky a nezodpovědné pedofilky. Režisér manipuluje s divákem a staví Cate Blanchett do role oběti, no nesympatizujte s takovou fešandou. Zvlášť když si Judi Dench dává záležet, aby ukázala svou postavu jako zlovolnou potvoru. Lidsky ale víc chápu starší z obou žen, která nemá zázemí, nedokáže se vyrovnat se samotou a strachem z bezmoci a která si konec konců mohla, kdyby to skutečně byla nemorální svině, přijít na daleko víc přímým vydíráním než s postavou Cate Blanchett, která se zapomněla někde v pubertě. Narozdíl od svého oblíbeného uživatele nascendiho nemám problém s uvěřitelností detailů příběhu, protože před lety jsem byl svědkem prakticky totožného případu, kdy se profesorka gymnázia zapomněla s mladičkým studentíkem a jen proto, že mu bylo víc než 15, vyhnula se narozdíl od své filmové kolegyně trestnímu stíhání. Z ostudy měla nicméně kabát a manželství dostalo tvrdý úder. Celkový dojem: 75 %. (22.03.2013)

Aby Prima napravila prizma, flákla hned po ultranudě psychologický trhák. A tak jsem byl proti své vůli, zatímco se mi minuty života vlekly při psaní hanlivého komentáře na Pokání, vtažen do děje. Skutečně kontra mé chtění, protože se psychovložkové filmy snažím obcházet uctivým obloukem. Žiji totiž v přesvědčení, že nejsem jejich cílovým divákem, neboť PMS téměř nikdy netrpím a hysterickou záduchu jsem předvedl naposledy v dávných letech, ještě před oochlupením. Zkrátka je ve své bláhovosti považuji za frndí državu. Proto klopím všechny své hlavy a tvůrcům Zápisků vzdávám hold. Při pohledu na slaďoučkou Cate mi hlavou táhnul zásadní dotaz: co jsem to míval ve školských ústavech za katedrnické schoury? Pro týčerskou rozkuřovačku jejího ražení bych neváhal naučit se azbuku, základy zpěvu, trojčlenku či periodní tabulku prdků, tedy tajemné vědy, jimž jsem se nekompromisně vyhýbal. K samotné ,,vypravěčce" a tahounce celičké storky, tedy ku starolesbické madame Denchové - vynikající výkon. Její postava chvílemi ukazuje lidské ledví v jeho defekáty obalené střevnatosti. Je to o nás. O sobcích. A kdo tvrdí, že není, dělá si to dodnes! (13.03.2013)

Zápisky o škandále sú výbornou psychologickou drámou, kde hlavnú úlohu hrá samota a patologická snaha vymaniť sa z nej. Avšak na to, aby sa niečo také podarilo treba najskôr odhaliť príčinu a nielen riešiť dôsledky... Tiež obe hlavné herečky zahrali skvelo, hotový herecký koncert. Všetko je pritom zabalené do takej príjemnej komornej, útulnej atmosféry a umocnené perfektnou hudbou. U mňa preto spokojnosť. 80/100 (13.01.2015)

Malé komorní drama se zvratem perspektivy, které by - kdybychom chtěli takhle brzy vyzradit pointu - mohlo nést podtitul "Kdo je tady pedofil?" *** Barbara stárne v úplném osamění, a přestože je sama prosta soucitu a neschopna skutečné lásky či oddaného a nesobeckého přátelství, přeje si nad nesnesitelnou samotou ztíženou i její sexuální orientací zvítězit alespoň za pomoci intrikářství a kalkulu. Ta druhá, mladá žena se zamotaným osobním i citovým životem, ale jednoznačně schopná a ochotná milovat, však není tou snadnou, dokonale využitelnou kořistí, již Barbara více než polovinu života vyhlíží. A není ani její první, ani poslední obětí. *** Batsheba je jméno neodmyslitelně spjaté s hrdinkou románu Daleko od hlučícího davu. Ozvěna téhle postavy i jejího životního údělu je tu jednoznačně na místě, jako tklivý leitmotiv jednoho z těžkých témat věčně rezonujících v partituře lidské tragikomedie. *** Není tu nic špatně, herecky je to krásná podívaná, jen to není v žádném smyslu velký nebo důležitý film. Podívala jsem se ale ráda, a kdyby se některé mé oblíbené divadlo rozhodlo uvést ho jako hru a obsadilo některé mé dvě oblíbené herečky, neváhala bych a koupila si lístek na deštivé odpoledne do první řady. *** A řekla bych, že tu svoji kočku Barbara postupně otrávila sama, v rámci své nemocné strategie.*~ (23.06.2018)

„Můžu získat všechno tím, že nebudu dělat nic.“ Krutá samota, ještě krutější projevy zhrzenosti, slepá touha bez otěží a vzácná dávka empatie kráčející ruku v ruce s inteligencí. Zkušený TV tvůrce Richard Eyre dobře ví, jak do necelé hodiny a půl nacpat všechnu intenzitu dramatu, která by se v delší stopáži už nebezpečně rozmělnila. Triangl Dench, Nighy a průsvitná pleť Blanchett dokonalý v každém gestu, nad orchestřištěm Glass dirigující koncert precizní ve své opravdovosti. Ač manipulátory bytostně nesnáším, nepřišla mi postava Barbary i kvůli vtipným deníkovým glosám a občas rozumným (byť zahořklým) životním postojům až tak zavrženíhodná, nicméně jedním dechem dodávám, že kdybych měl zůstat po škole, tak jedině na "doučování" výtvarné výchovy.. (29.11.2012)