Vyšetřování nočních můr

Japonský režisér Shinya Tsukamoto je ďábel, který točí jeden osobitý film za druhým (většinou je podepsaný pod většinou filmařských funkcí) a pohybuje se nezřídka na hranici (někdy i za ní) mezi realitou a světem snů/představ/podvědomí. Jeho poslední film z tohoto motivu udělal hlavní téma a celý vypráví o teror prostřednictvím lidských snů, vstupování do snů a vyšetřování případů vražd ve světě snů. Jenže žádná Noční můra v Elm Street se nekoná, hlavní snový bubák je sice taky celý rudý, ale do hláškujícího zabijáka z populární série má skutečně daleko. Tsukamoto především pojal své tradiční téma jako žánrový film na poli kriminálního příběhu a vstupování do snů je jen jeden dílek mnohem složitější mozaiky zasunutých vzpomínek, tužeb a traumat. ____ Mrazivý a místy skutečně děsivý snímek s přibývajícími minutami znejasňuje původně zdánlivě jasně určené dva světy realita/sen a obohacuje je o další roviny reprezentace. Postavy mohou pronikat napříč těmito světy a film jen velmi zdrženlivě naznačuje, ve kterém z nich se právě nacházíme a jaký typ (a jak důvěryhodných) informací nám v danou chvíli poskytuje. Film zpočátku zdánlivě jasně rozvrhne model tajemné (sebe)vraždy, otrlých poldů, kteří nejsou pro své vtipkování a otrkanost schopni vidět za „první plán“, senzitivního a mimořádně inteligentního nováčka... a muže schopného pronikat do snů, který je ale sám sužován myšlenkami na sebevraždu a pronásledován traumaty. ____ Jenže modely u Tsukamota jsou jen další objekty zpochybňování, znejasňování a destrukce... a já vám teď především doporučím další projekci nevynechat, než abych dále naznačoval. U Tsukamota již tradičně vypulírovaná formální stránka filmu (ostré střídání stylistických poloh, výběr hudby a barevná filtrace) se skvěle doplňuje s různými hereckými přístupy jednotlivých představitelů. Na jedné straně hypersenzitivní přístup Ryuheie Matsudy (fantastického herce, který už několikrát dokázal, že jen málokdo dokáže stejně sebejistě uchopit postavy, jež jsou zároveň křehké či zranitelné a zároveň silné a nebezpečné), na druhé agresivní fyzické herectví samotného Shinyi Tsukamota (jako obvykle největší psychopat ve filmu) a na třetí decentní Hitomi v hlavní roli vyšetřovatelky. ____ Vyšetřovatelé nočních můr jsou zkrátka pecka, po které se ti citlivější z vás budou bát vlastních snů... Co kdybyste někde v koutku mysli skutečně přemýšleli o sebevraždě? (30.07.2007)

Mé první setkání s Tsukamotem a hned takřka perfektní filmový zážitek. Nebýt v určitých fázích poněkud roztahané stopáže, tak ani není mnoho co vytýkat. Zajímavý námět, který je skrze minimalistickou, avšak velmi působivou vizuální stránku a skvostné zvukové efekty přetaven v originální podívanou, která nepostrádá atmosféru. Spíše než-li z Noční můrou z Elm Street bych to však srovnával se Suicide Clubem v detektivnějším podání. (23.07.2007)

Trochu iný Cukamoto. Hoci som už dávnejšie spomínal jeho snahu priblížiť sa bližšie k divákovi filmamy ako Gemini a Vital až tu môžme hovoriť o výraznej príbehovej štruktúre. Výraznej žánrovej preferencií a aj umiernenejšom tempe. To dovoľuje aby mal film vyše hodiny a pol čo je u Cukamota naozaj ojedinelé. Inak je Nightmare Detective zaujímavým konceptom. Podľa môjho názoru ale nie je až tak dotiahnutý do dokonalosti ako by mohol. Chýba mu väčšia hra s napätím a aj trefnejšie finále. Inak je to znova plné dobrých nápadov. Obete čo sa sami počas nočných môr ubodávajú. Balansovanie medzi snom a realitou a aj celkom ugly motherfucker na konci. Sympatický hlavný hrdina bohužiaľ zatienený hlavnou vyšetrovateľkou - ktorá je dosť pekná. Je to ľahší nad priemer. Ale len z úcty k Cukamotovi. Som dosť zvedavý kam to posunie pokračovanie. (07.02.2016)

Sice je to jen krapet svérázná japonská verze Noční můry v Elm Street, kde si Cukamoto do jisté míry možná léčil svoje mindráky (což mi zde místy krapet vadilo a dost jsem se bál, aby z toho nevypadla hloupá nihlistická emařina, ale naštěstí ne), ale zároveň si myslím, že má dost slušnou atmosféru a právě ta svéráznost tomu všemu hodně dodává a hlavně díky ní to nepůsobí tak obyčejně, jak by jinak mohlo. Dokonce jsem ani neměl pocit, že by forma nějak výrazněji přebíjela obsah, spíš se jen snažila ho dostatečně kreativně obohacovat a zároveň i s určitou skromností, díky které to nemá potřebu hrát si na víc, než z toho nakonec je. Jsou tu sice občasné záblesky že ano, ale je jich naštěstí tak málo, že s nimi nakonec ani nemám žádný větší problém. Jestli mě tu něco opravdu štvalo, tak ta rádobyakční kamera, která hrozně chtěla podpořit už tak hutnou atmosféru a místo toho jen byla otravná a krapet nepřehledná. A bohužel se zde objevovala celkem často. Jinak to ale není špatný horor a nejvíc mě těší to, že to nebyla žádná japonská klasika s ženou v bílých šatech a s dlouhými černými vlasy, ale něco nápaditějšího. Slabé 4* (17.09.2022)

Temný, až depresivní smínek... Upřímně ani nevím jak ho popsat... Jde o záležitost, kde si budete klást otázky co a proč se to děje, pak to začnete chápat více a více a snímek vás pohltí... Aspoň mě tedy pohltil... O nějakých efektech se zde moc mluvit nedá... O atmosféře však ano a ta je někdy tak hustá a silná, že mi skoro protrhla obrazovku a vrthla ke mě domů... (11.05.2009)