Deň sovy

Scenáristicky poněkud slabé, příliš mnoha zvratů v ději se nedočkáme a ty, co jsou, očekáváme dopředu. Ale účel filmu byl nejspíš jiný - ukázat všem, kteří drží hubu a krok s mafií, že ve výsledku leda tak můžou přijít o své bližní, svou skutečnou čest, své děti, a ještě budou nuceni na náměstí vyřvávat těm rádoby "slušným" mužům hurá a sláva. (27.08.2009)

Policajti a mafiáni se dívají na sebe přes náměstí, dalekohledy do oken. A také o sobě mnoho ví, možná že všechno. A kdo vyhraje? Jako obvykle ten, kdo má podporu (pracujícího) lidu. Nejsou ta šedesátá léta v Itálii nějak podobná devadesátým v Česku. Pozn.: V té době jsem jel s "politiky a podnikateli" do Frankfurtu jako tlumočník, dojednávat půjčku na stavbu odpočívadla pro kamiony na D1. Policajti u toho nebyli. (25.10.2016)

"Bellodi byl muž, tamten je plevel"! Velmi dobré politicky zaměřené eurocrimi na téma: nečisté praktiky mafie v jedné sicilské vesnici, jejíž obyvatelé raději mlčky přehlíží jakékoliv násilí a nespavedlnost, místního bosse hrál americký herec Lee J. Cobb! 27 letý Franco Nero jako čestný kapitán Bellodi v jedné ze svých prvních žánrových rolí ale i v první spolupráci s režisérem Damianim, mě zaujal, Claudia Cardinale, v tu dobu už mezinárodní hvězda, opět uplatnila svou krásu, podobně jako ve stejném roce v mistrovském Leonově westernu, zde jako velmi energetická vdova Rosa. Slušná atmoška, dobrý na první pohled poklidný příběh, důvtipné dialogy (ach, ta temperamentní a dynamická italština!), dobře zahrané party a šlo to i bez tvrdého násilí, jeden z mála filmů, kterým dávám zelenou, jinak jsem spíš pro typický rychlý akční směr. První z depresivně silných politických detektivek (adaptace známého románu Leonarda Sciascia) od režiséra Damianiho se mi líbila, daleko víc než některé jeho pozdější kusy viz.. třeba "Proč je zabit soudce", opět v hlavní roli s Francem Nerem...Komentář zde jako jedenáctý v pořadí.. (16.03.2010)

Den sovy se řadí po bok filmům jako Přiznání policejního komisaře prokurátorovi republiky, Mám strach, Úctyhodní lidé či Není kouře bez ohně. Ačkoliv nemá úplně takovou atmosféru, na naléhavosti to příliš nemění. Nejmladší Nero, jakého jsem kdy viděl, (je moc podobný Terenci Hillovi) má za sebou silnou policejní posádku, a tahle mafií tolerovaná moc ublížila právě atmosféře, film by byl lepší ponurejší, temnější. S kým měla poměr Claudia Cardinale a kam zmizel její starej? Copak se to skrývá pod asfaltem současné tuzemské kvality? (01.12.2013)

Ta smutná naléhavost tvůrcova sdělení na mě dopadla cca 10 minut po odkoukání snímku, psal se rok 1968 a já musím pomyslně smeknout, ta ostrá kritika je tu zřejmá a podle mne i na místě.. Ono být obyčejným pěšákem nebylo (a zřejmě asi nikdy nebude) vůbec jednoduché a kdo se nechtěl podvolit, dostal asfaltovou deku.. Svobodná volba tu neexistuje.. Nicméně pochválit musím herecký ansámbl, všichni ve svých rolích skvělí, Franco Nero jako kapitán Bellodi, který se upřímně a ze všech sil snaží vyřešit vraždu šéfa stavební společnosti a zmizení nepohodlného svědka, pak zoufalá a nešťastná Rosa, jejíž mlčení jsem s ohledem na dceru chápala a prolité slzy věřila, no a Don Mariano, pro mě rozporuplná a svým způsobem nepochopitelná postava, ovšem Lee J. Cobb výborný.. (21.01.2021)