Toxické deti

"Alebo ju vylížeš sám?" - "Sám a s chuťou.“ Pravda je, že po pozretí TOXICKÉHO POMSTITEĽA 4: MASAKRU V MESTE som od TOXICKÝCH DETÍ, ďalšieho klenotu štúdia TROMA, čakal všetko. Všetko. Preto som bol vlastne relatívne milo prekvapený, keď sa z nich vykľul ďalší z tých skôr normálnejších a vážnejších TROMA-filmov (DEŇ MATIEK), než bizarná "humus fraška". Ale samozrejme „niečo normálnejšie od TROMY“ stále znamená len toľko, že herci nepozerajú do kamery a rozpočet bol namiesto desaťtisíc, dvadsať. Ožiarené deti zo školského autobusu kráčajú mestečkom a láskyplne objímajú mamu, otca, súrodencov... ale ak vás objímu, spália vás na uhol! Viac v mojej recenzii na Studna.net: http://www.studna.net/reviews/1078/ (25.06.2009)

Mírně mě irituje, kolik lidí v souvislosti s tímto snímkem bezmyšlenkovitě skloňuje slovo Troma. Přitom Troma Entertainment se vznikem Toxických dětí nemá absolutně nic společného, pouze tenhle film po desítkách let „vyhrabali“ a vydali na DVD, za což jim v mých očích samozřejmě patří dík, ale srovnávat ho s originální produkcí této svébytné společnosti je naprostý nonsens. V každém případě jsou Toxické děti povedeným béčkem o ratolestech, které po vystavení toxické páře uniklé z jaderné elektrárny dostanou nutkání usmažit své rodiče na popel. Je to sice do jisté míry předvídatelná, ale kupodivu dost temná a depresivní noční můra pro všechny, jimž teror v podobě dětí s vykulenýma očima nebude připadat příliš směšný. Já si čas od času takovou béčkovou vykopávku dám rád, zvlášť když u toho hraje hororová hudba Harryho Manfrediniho. (01.09.2019)

Škoda tej radiáce ktorá tomuto začiatku velmi neprospieva. Ale tie deti boli dobré hlavne keď vzťahovali pred seba ruky a každého chceli objať lenže kto sa ich dotkne premení sa na mrtvolu upečenú zaživa. Miestny šerif ich bude chcieť zastaviť najprv vyskúša strielanie lenže to nepomôže pretože gulky ich nezastavia. Lenže potom vyskúša sekeru a to zabere. Tento TROMACKY horor zaujme predovšetkým dobrou hudbou a priemernou atmosférou. Po Toxickom Mstitelovi odporúčam práve tento horor na jedno pozretie. (26.12.2008)

Režisér vsadil na ne moc rozšířené filmové téma, a to malé děti zombie( v té době). Zatímco dnešní režiséři se moc nepouštějí do scén, kdy jsou děti vraždící mašinou nebo dokonce sami zabíjeny, protože dnešní společnost to dost odsuzuje, tak v 80. a 90. letech to bylo oblíbeným tématem (Children of the Corn, The Omen). Sice tento snímek se nemůže s nimi rovnat, ale i zde byly děti dost přesvědčivé a chvílemi naháněly hrůzu. Jejich milé hlásky a následné vřelé objetí s rodiči bylo stejně působivé, jako když do nich stříleli brokovnicí nebo se sekali ruce. (12.11.2009)

Při koupi dalšího hororového titulu, jenž k nám chrlí firma řiťka video, jsem očekával další tromáckou úchylnost, avšak byl jsem velmi překvapen, že tato excentrická společnost, s tímto filmem nemá co do činění, musím říct, příjemně. K některým filmům jejich svérázný humor sedne, osvěžuje je, některým ale naopak ubližuje, a právě tomuto titulu by nebyl možná dvakrát k užitku. Tvůrci přisli s jednoduchou myšlenkou, jak obzvláštnit zombie horory, které v té době byly velice populární, nebudeme si nic nalhávat, jejich rozpočty nedosahovaly žádných astronomických výšin, tento produkt nevýjimaje, ale není to na škodu, není ani potřeba. Lze si snad představit něco více mirumilovného, než sladoučká děťátka, z toho pramenící jejich zdánlivou neškodnost, kdo by v nich přece viděl vraždící stvůry. Ale všichni dobře víme, že malí smradi, jsou ty největší mrchy pod sluncem, nic než našít to nich brokovnicí si nezaslouží, jenže to na ně neplatí, což je jen dobře, aspoň to není tak jednoduchý fádní vyvražďovačka. Režírováno i zahráno solidně, kamera šikovně zabírá tak, aby záběry nebyly moc pracný, ani drahý, musím však pochválit hudbu, je znát, že se na ní podílel ostřílený hororový harcovník Harry Manfredini, hudební tvůrce takových klasik jako Pátek třináctého. (24.07.2008)