Opilí slávou

Jak se mám k Delirious postavit objektivně, když filmy Toma DiCillo dávno ukládám separé, aby na ně neskočil nějaký zatoulaný bacil průměrnosti. Kdo Toma nemá rád (?) nebo ho nezná (!), podívá se na film - líbí, nelíbí a jede se dál, ale kdo je pozitivně zdeformován celou jeho rodinkou krásných zoufalců v oblouznění ... v sedmém nebi ... v semiškách .... nemůže se mi divit. I tady je jich plno a nehraje roli, jestli jeden spí v kontejneru a jiný v duchnách z pštrosa, Tom je bere z jedný vody šup na plot a dělá si prču z celebrit stejně jako ze soumarů, lidská čeládka je přece nevyčerpatelný zdroj inspirace... a ironie. Kdykoli je na plátně Steve Buscemi jako paparazzi, který nechá bydlet svého houmíka ve skříni a za to očekává sluhu Žána a psí oddanost, jsme svědky šťavnaté jízlivosti v hereckém provedení z jiné galaxie. Pittovy chvilky krapet zasmrdí cukrkandlem, ale jinak je kluk v pohodě. Takže závěrem: slabší článek v červeném řetězu, ale pořád je to značka DiCillo :) (09.05.2008)

Vlastně jsem o tom takhle nikdy nepřemýšlela, ale zřejmě i takové pochybné bytosti, jakými jsou papparazzi, touží po uznání svých rodičů. Steve Buscemi předvádí svého fotografa se vší bídou jeho profese dokonale a co se týká Michaela Pitta, já jeho křehké, podivínské typy, co ztvárňuje v těch svých nezávislých filmech, obdivuji už delší dobu. (30.11.2013)

Víte, za tu dobu, co server CSFD.cz navštěvuju (tento prosinec to už bude třetím rokem) jsem si už zvykl, že některé filmy jsou zde brutálně podceněny (tenhle) a některé naopak si v klidu lebedí v TOP 200 a IMHO tam nemají co dělat (všemi milovaný Pán prstenů). Ale co. Vždy jsem si říkal, že to je hlavně o lidech, kteří zde hodnotí. A o to větší to byl pro mě šok, když jsem zjistil, po dokoukání tohohle skvostu, jaké zde má hodnocení. To mi fakt vyrazilo dech. Tento snímek by si zasloužil být zde v červené barvě. A proč? Protože tohle byla skvělá jízda. Už začátek - styl kamery, hudba, Michael Pitt, který nemá s Bradem nic společného - mi napověděl, že tohle nebude jen tak obyčejný snímek. Potom tu máme paparazziho (ne, on vlastně není paparazzi, on je profesionální fotograf, který na to má licenci!) Steva Buscemiho, který v téhle roli přímo září. Jeho fotografa v jednu chvíli máte rádi, pak ho nenávidíte a někdy ho i litujete. Dále tu máme Alison Lohman (na kterou se těším ve filmu Stáhni mě do pekla) která mi předvedla, že není jen pěknou tvářičkou, ale umí i hrát. Navíc její K'Harma je dokonalou parodií na dnešní některé slavné (přiznejme si to, která slavná dnes nemá vlastní parfém, nepokouší se zpívat atd.?) ale zároveň nám taky ukazuje, že i takové mají city. Navíc poslední 10 minut jsem skoro nedýchal a jen jsem napjatě čekal, co bude dál. Tomuto filmu se tak povedlo něco nevýdaného. Probojoval se do mé TOP 10. Pro srovnání, některým filmům (Moulin Rouge) to trvalo např. 3 zhlédnutí, kdežto tomuhle jen jedno. Určitě si jej seženu a pustím si jej znovu. P. S. Rozhodně si počkejte do konce titulků, aby vám neunikla poslední scéna "Steve Buscemi ve studiu." (24.08.2009)

Tom DiCillo je podobně jako třeba Jim Jarmuschi symbolem americké nezávislé scény. Jeho filmy se dělí na dvě skupiny buď je žerete nebo vám jedno zkouknutí stačí. Já se řadím spíše do té druhé skupiny, neboť Opilí slávou už bych nejspíš podruhé vidět nemusel. Největším pozitivem celého filmu je Steve Buscemi, který opět předvádí skvělý charakterní výkon a role "profesionálního fotografa" mu padne jako ulitá. Největší dojem ve mne zanechala závěrečná scéna na červeném koberci, ani nevím proč, ale strašně moc se mi líbila. Jinak mi to přišlo spíše nudné, tudíž tři hvězdičky jsou odpovídající....... (26.10.2008)

Samotná postava Buscemiho, jakási zhmotněná esence všech špatných novinářských vlastností, by vydala na dva celovečeráky. Sem tam mediálně zprznit nějakou celebritu, pak se zajít nadlábnout na rautík a při odchodu nabrat co nejvíce dárkových tašek… jo, i to je cesta. Druhá, bohužel ta hlavní linie s Pittem do filmu beztrestně pašuje prvky toho, co DiCillo jinak znesvěcuje. K dobru filmu budiž přičteno, že jeho vyznění není jednoznačné a stejně jako smířlivé přimhouření oči nad blboučkými hvězdami jej lze vnímat obdobně jako hořký závěr Sladkého života (ty jseš tam, já jsem tady). Každý nakonec dostane svoje, i ti, kteří si kupují Instatní karmu do zásob. 75% Zajímavé komentáře: kleopatra, genetique, castor, mm13, ScarPoul (20.08.2009)