Pouť králů

Jednotlivé díly: 1. díl (Drahomíra) **, 2. díl (Knížata) ****. _______ V mých očích Drahomíra za zhlédnutí rozhodně nestojí, a to hlavně proto, že ten příběh je notoricky známý a ani toto podání nic nového nepřináší - kromě absence vikingů, na něž jsem se přitom dost těšil. :( Druhou část Vrchlického trilogie (Bratři) nezfilmovali a dobře udělali, protože by jistě dopadla (z týchž důvodů) stejně. Naštěstí je tu třetí část trilogie o třech synech Boleslava II. (Knížata) a ta je dramatická až až. No a pak je tu ještě ta "pozoruhodná" hudba: syntezátory pro dokreslení atmosféry historického filmu? To podle mě fakt nebyla dobrá volba. - Na druhou stranu je třeba říct, že skladba ze závěrečných titulků by se dala pouštět i samostatně. (21.07.2016)

Zatím viděn pouze první díl. Na můj vkus příliš velká umělecká licence co se týče historie (zřejmě už u autora předlohy Jaroslava Vrchlického, pořád ale přijatelná ve srovnání s Hálkem nebo Hilbertem), trošku poplatné době a hodící se spíše na divadelní prkna, ale Luťanského (byť zde v celkem atypické roli) vidím vždycky tak ráda, že jsem schopna nad tím vším přimhouřit oči. Hodnotit budu až po zhlédnutí druhého dílu. Za tento by to byly (necelé) čtyři hvězdičky. (05.07.2016)

Seba to upřesnil zcela správně. Tahle inscenace - a zejména její druhá část - patřila k nočním můrám mého dětství. Krev, sobectví a bezohlednost - tak se rodil český stát, ostatně stejně jako kterýkoliv jiný stát té doby. Vynikají nadprůměrné herecké výkony "bratrského" tria Munzar, Somr, Štěpánek. Syrové, kruté, ale nadmíru poučné. (25.06.2007)

Drahomíra je otřesně nudná, Knižata jsou jen nudná. Obojí doprovází hnusná hudba. Choreograf měl být svázán do kozelce a pohozen do hluboké jámy, aby již nikdy nemohl dát jakýkoliv pokyn k jakémukoliv tanci. Herecké obsazení je sice luxusní, ale jediný, kdo dokáže alespoň trochu rozehnat nudu, je Munzar. Vidět tyto nezdařené inscenace je ztráta času, smysl to má snad jedině, pokud chcete vidět dva nadějné mladé herce ve svých téměř posledních rolích. (16.04.2022)

Hra o moci. Moci, která je posedlá sama sebou. A také hra o smrti, která je činem. Souboj Jany Hlaváčové a Dany Medřické i Luďka Munzara a Rudolfa Hrušínského patří k velkolepým okamžikům československé televizní historie, k těm hereckým kreacím, jimž nezbývá než složit hold a úctu i v současnosti, která toho k obdivu a uznání nabízí zoufale málo. (04.07.2016)