Obsahy(1)
Středověká svatováclavská legenda k nám promlouvá z hloubky našich dějin, sahá až k samotným kořenům naší státnosti. Nepochybně ji každý z nás zná, má k ní svůj vztah, vnímá ji jako něco, co souvisí s pocitem této země a vůní jejích příběhů. Vyprávění o knížeti Václavovi, o jeho matce Drahomíře, bratru Boleslavovi a o rozporných dějích rodu, patří k nejdůležitějším bodům naší bohaté a nejednoduché historie. Televizní inscenaci Kníže Václav na podkladě divadelní hry Josefa Kajetána Tyla Krvavé křtiny natočil režisér František Filip v roce 1995. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (21)
Česká televizní inscenace popisující události od nástupu Václava I. na český knížecí trůn až po jeho smrt, čili první polovinu 10. století. Příběh se zabývá nejen životem českého světce a jeho rodinnými příslušníky, upevňováním české moci v německém obležení, ale také soubojem mezi křesťanstvím, před nedávnem vstoupivším do českých zemí, a tradičním pohanským náboženstvím. Navzdory jednoduchým rekvizitám a nenákladné výpravě, jsem toto televizní drama ohodnotil plným počtem hvězd, neboť co se týká hereckých výkonů nemám, co bych vytknul. Ve snímku se sešla tehdejší herecká elita, a výkony všech zúčastněných jsou vskutku lahůdkové, nejvíce zaujala T. Medvecká v roli Drahomíry, mocichtivé matky Václava, M. Štěpánek jako odbojný šlechtic Hněvsa a také L. Munzar v roli temperamentního kněze Česty urputně vyznávajícího zanikající pohanské náboženství. Vysoké hodnocení si drama dle mého názoru zaslouží i díky mluvě všech účinkujících, neboť tento staročeský jazyk, kterým hovoří, je zkrátka nádherně libozvučný a povznášející. Závěrečné titulky na překrásném zvukovém i vizuálním pozadí staročeské liturgie potvrdili mé maximální hodnocení. Pro mě se jedná o jednu z vynikajících tevizních inscenací s historickým tematem od pana Filipa a každému, kdo nelpí pouze na plytkých filmových efektech a akčních scénách a naopak se zalíbením svým zrakem spočine na historickém dramatu popisující začátky českého státu, v němž jsou všechny herecké výkony hodně nadprůměrné, mohu jen doporučit. ()
Zpočátku mě uši trhala ta teatrální mluva, ale posléze jsem přivykl a nechal se unášet dějem a výborným hereckým ansámblem. Zejména Taťjana Medvecká v roli kněžny Drahomíry a Jana Hlaváčová jako bába Ludmila. František Filip vždycky uměl z herců dostat to nejlepší. Krásná exkurze do dějin národa českého. Inscenace dýchá divadelním pojetím, dovedu si živě představit, že ho sleduji třeba v Národním. Dobovou hudbu obstarala Schola Gregoriana Pragensis. ()
Doporučuji spíš knihu Michala Lutovského Bratrovrah a tvůrce státu: život a doba knížete Boleslava I. Tento film není sice nijak zvlášť špatný, ale historicky nás drží v dětinské představě (kterou nám školní učebnice tak úspěšně vtloukly do hlavy) a naprosto směšné idealizaci knížete Václava vs jeho proradného bratra a současně vraha Boleslava, ze které jsem už jaksi vyrostla. ()
Televizní inscenace, tedy vlastně televizně režírovaná divadelní hra, se všemi klady i zápory, které k podobnému typu záznamu patří (kulisy spíše v náznacích, kostýmní benevolence atd.). Co dodat k tématu, no tragedie jak od Shakespeara (uvozovky nepoužívám záměrně), s několika silnými hereckými výkony (Medvecká, Hlaváčová, Munzar...). Nenapsal to ten Tyl špatně :-) Kupodivu ani ta přepálená náboženská hatmatilka mi nijak nevadila - myslím, že církevní pokrytectví k historické látce tohoto typu silně patří, byť na světě není ničeho protivnějšího. 70% ()
Historicky spíš nezajímavé pro svoji předpojatost, jednobarevnost a nepřesnost, ovšem z hlediska jakéhosi vlasteneckého cítění, chytlavosti příběhu v onom klasickém konzervativním a nepřesném pojetí jde o docela působivou záležitost. Chválím použití svatováclavského chorálu a ukázku Čech v době po 1000 letech. ()
Galéria (3)
Zaujímavosti (2)
- Hudbu, která hraje důležitou součást středověkého příběhu, nahráli „Schola Gregoriana“ a „Rožmberská kapela“. (sator)
Reklama