Priznanie policajného komisára prokurátorovi republiky

Jak už zaznělo v jednom z předchozích komentářů, tyhle filmy si snad platila mafie, aby ukázala, že bojovat s ní je zbytečné. Na podobné téma mě víc zaujaly filmy Ctihodné mrtvoly nebo Sto dní v Palermu. Tohle sice taky není špatný, má to i pár výborných dialogů ve fotogenických lokacích, ale je tu jeden háček – mě nikdy nebavil Franco Nero. (05.02.2017)

Politika nepatří k mým velkým zájmům, ale politické thrillery z této doby přesto sleduji velice rád a neodrazuje mě ani levicová orientace některých tvůrců. Ale zatímco třeba u filmů Costa-Gavrase trnu napětím i v případě, že předem vím, jak příběh skončí, jsem plně pohlcen atmosférou, vychutnávam si herce a další lahodné tvůrčí ingredience, Damiano Damiani mě už podruhé nechává převažně chladným, jeho film po většinu času pro mě postrádal atmosféru. Damiano nevytvořil až na pár scén k závěru ani kus patřičného napětí, herci (no.. snad s výjimkou Martina Balsama) mi připadali poněkud nezáživní, děj zasazený do policejního prostředí včetně postav až průhledně jednoduchý a výslední dojem z filmu spíše takový... ve jménu čistě účelového nastavení kritického zrcadla. Ale kde chybí působivost, tam chybí pro mě i onen pocit velkého přesahu a přes to vysoké hodnocení vnímám PŘIZNÁNÍ jako spíše průměrný film svého druhu, který mě jaksi nedokázal překvapit. S napětím Vrahů pořádku, tísnivosti Doznání či tajemnou atmosférou Ctihodných mrtvol tohle ani moc nejde srovnávat, tady jsem navzdory slibnému obsahu i jako odpočatý polovinu filmu témeř prozíval. Pokud mi něco přihrálo myšlenku dát nakonec až 3 hvězdičky, tak určitě jsou to velmi zajímavé společné dialogy mezi mladým prokurátorem až s fanatickým uctíváním všeho, co patří pod zákon, a zkušeného stárnoucího komisaře vnímajícího spravedlnost v širším úhlu pohledu. [55%] (20.08.2021)

Skvělý film, a skvělá atmosféra italského jihu ovládaného mafií. Film s námětem podobně bezvýchodným jako Vyšetřování skončilo - zapomeňte, zamrazí, když přijmeme paralelu s dnešní dobou u nás. Dabing, který právem patří do zlatého fondu každého sběratele. Že je tempo pomalejší a vražd jen několik? Tenhle film stojí na dialogu, bolesti, přemýšlení, jsou tu a až do konce zůstanou pochyby. Pokud vám to nestačí, tak si zahrajte Duke 3D... (20.05.2013)

Režisér, který natočí takovýto film a přežije je buď hrdina nebo mafián. Někdy mám pocit, že tyto filmy jsou točeny, když už ne přímo na objednávku mafie, tak s jejím skrytým souhlasem, aby dali široké veřejnosti, policii i justici jasně najevo, že nemá význam válčit s mafií. Po této stránce splnil film svoji roli dokonale. Divák odchází z kina totálně znechucen s nevyslovenou otázkou. Proč je toto možné? (22.05.2012)

Zvláštně nedějový, přesto působivý a emocionální příběh, kdy místo aby spolu stáli proti všudypřítomné mafii, stojí komisař a prokurátor proti sobě. Prokurátor má stále naivní představy o právu a o všemocnosti zákona, zatímco stárnoucí komisař už ví své. Proti mafii jsou ale stejně bezmocní... I proto, že lidé mlčí a raději se nechají odírat, vydírat a zabíjet, než by svědčili (a riskovali tak vlastně zase život). Syrové podání prostředí svědčí o tom, že Damiani dobře věděl, o čem točí. (06.10.2010)