Cinemagoer

Zimní konverzační western odehrávající se převážně v komorním prostředí, inu vzhledem k delší stopáži bych měl obavy. Ale v Tarantinově režii a s jeho dvorními herci na place (např. znamenitou roli si střihl Michael Madsen) to byla pocta westernovému žánru i jeho nové pojetí. Osobitě promyšlené a gradující dialogy, černý humor, nečekaný vývoj postav, brutalita, dělení na kapitoly–to vše baví i šokuje stejně dobře v zasněženém Wyomingu éry divokého západu jako v mafiánském podsvětí. Druhý western v řadě však nevykrádal o tři roky staršího Nespoutaného Djanga. Osm hrozných není ani zdaleka tolik akční, velkolepé, zato černý humor je tu ještě černější (někdy až moc, ne?), jinakost však není na škodu. O zápletce raději psát nebudu, to bych snadno vyzradil nějaký ten chytrý tarantinovský zvrat, který nemine ani jednu z postav. Druhá polovina filmu za mě rozhodně lepší, první a druhá kapitola přece jen příliš povídací. Skvělá kamera a hudba. Po prvním zhlédnutí na HBO minimálně 8/10.

Ethanovi se návrat podařil a to znamenitě! V roce několika očekávaných pokračování, kdy pátý Indy nepřekonal ani Křišťálovou lebku a čtvrtý John Wick také nenaplnil má vysoká očekávání, se sedmé Mission Impossible stalo nejlepším filmem série. Po nezvyklém úvodu pod hladinou a nástupu nezaměnitelné znělky s prostřihy následujících velkolepých scén jsem začal tušit, že se schyluje k pořádnému akčňáku. Po špičkových rozmanitých honičkách ulicích Benátek jsem si jen přál, aby kvalita neklesla a ona opravdu vydržela až do dechberoucího finále, při němž jsem se jako nemilovník výšek raději přidržoval sedačky. Z akčních scén je pro mě vrcholem pasáž v Benátkách. Tak skvěle a přesvědčivě natočené automobilové honičky jsem už dlouho neviděl, okamžitě jsem si vybavil seznam těch nejslavnějších v čele s Bullitovým případem nebo Francouzskou spojkou, kam by MI7 mělo rozhodně patřit. Radost pohledět na Cruise a Atwell přímo za volantem v zastoupení za kaskadéry, skvělá kamera s delšími záběry (nešvar v podobě nepřehledně sestříhané akce plně nepřítomen), radost se zaposlouchat do kvílících gum a nefalšovaných narázů, paráda! Co nejmenší užívání CGI je zárukou pravé žánrové podívané, což film přesně potvrzuje. Kde už bylo zapotřebí digitální triky užít (hlavně v závěru), sledovali jsme prvotřídně zpracovaný obraz, velmi vysoký rozpočet dobře využit. Vedle akce je předností filmu svižně postupující děj, opravdu, už předem známá scéna Tomova seskoku na motorce přišla na řadu poměrně rychle. Dvě a půl hodiny bez výjimek baví, stále se něco děje, k čemuž silně přispívá několik zvratů, charakterový vývoj postav, nebezpečný padouch, oživení hlubší Ethanovy minulosti atd. Je na pováženou, zda filmaři s osudy některých známých tváří naložili rozumně (kdo viděl, ví, koho nebohého mám na mysli) a nikoliv účelně ve prospěch druhé části. Setkání celého týmu, rozrostlého za šest filmů na Ethana, Luthera, Benjiho, Ilsu moc potěšil. Nová postava, mocně přitažlivá i vychytralá Grace, v podání Hayley Atwell mile překvapila, ba i nadchla, nejvýraznější ženská postava filmu, mezi ní a Ethanem to jaksepatří jiskří. I další známé postavy, Bílá Vdova nebo Kittridge, se zajímavě vyvíjí, uvidíme... Odlehčené momenty byly zpravidla vtipné (nejlepší asi test Benjiho na letišti), kdyby jich bylo trochu méně, neuškodilo by to. Zatím viděno jednou v letním kině, méně než pět hvězd by bylo málo, díky filmařům za nejlepší filmový zážitek roku, těším se na další projekci.

Nikdo začíná nenápadně, ale brzy se změní v akční nářez, což platí stejně pro film jako pro stejnojmennou hlavní postavu. Rodinné drama vystřídá krimi, druhá polovina je již v duchu akční práce sem tam stylizované do akční černé komedie.  Boba Odenkirka vidím v jakékoliv filmové roli prvně, svého Hutche (Nikoho) však ztvárnil velmi přesvědčivě, jak v melancholických rozpoloženích, tak brutálních soubojích, honičkách nebo přestřelkách. Dokáže bez problémů zaujmout, i když je na scéně úplně sám, jednoznačně nejvýraznější tvář příběhu. Příběh sice začíná záměrně tuctově, poněvadž Nikdo v této fázi ještě skrývá své pravé já za fasádou nudného opatrného táty a manžela, ale přesto je to záživné, a rychlé střihy denní rutiny dodávají ději spád. Po amatérské vloupačce a nalezení zlodějů se Nikdo naplno projeví ve skvěle natočené autobusové rvačce. Přehledně nasnímané chvaty a údery, brutalita, celková dynamika doplněná o několik krátkých pauz, přesvědčivá práce maskérů a další aspekty z ní dělají nejlepší akční scénu filmu. Zdařilá je taky přestřelka v domě, likvidace mafiánů v autě a konečně i velkolepé finále uvedené noční honičkou. S příchodem starého táty je akce chvílemi pojata komediálně, čemuž napomáhá i hudební doprovod, ale i jako akční komedie film funguje dobře, i když méně komediální stylizace by se mi líbila více (např. scéna z Pentagonu byla už ztřeštěná, nebo ne?). Po celou dobu se projevovala zajímavá práce s kamerou, občas dlouhé záběry bez střihu, noční scény dobře osvětlené, během přestřelek skvělé zpomalené záběry... Rodinné epizody, probíhající hlavně v první polovině, většinou nepůsobily kýčovitě ani duchaprázdně, uvěřitelně zahrané odcizení manželů dodalo potřebnou vážnost a emocionalitu, paralelní sbližování s manželkou a aktivace zabijáckých sklonů utvářely z Nikoho hrdinu z těla a kostí, kterému máte tendenci fandit. Záživných 88 minut v nově pojatém akčňáku.   8/10