Cinemagoer

Silné drama o lásce v pekle Osvětimi, navíc v české koprodukci s mnoha tuzemskými herci. Námět podle Lustigovy knihy Colette z Antverp je sám o sobě strhující a dějová linka z koncentračního tábora je natočena velmi působivě. Prostředí tábora je zobrazeno mrazivě přesvědčivě, filmová výprava, kulisy i masky na překvapivě vysoké úrovni. Líbila se mi kamera i hudební doprovod. Škoda, že celkový dojem v tomto ohledu ruší sem tam zjevně digitální trik (např. šlehající plameny z komínů). Film podle mě  vrcholí ve chvílích, když sledujete každodenní boj o přežití, proplétání jednotlivých osudů, úsilí o zachování naděje, to vše za nepochopitelné nacistické zvůle a všudypřítomné smrti (lidská zvrácenost tu s nevinností kontrastuje převelice). Scény z New Yorku jsou už méně zajímavé, ale pro příběh jsou potřebné a nakonec jich (záměrně) není mnoho. Potud je Colette zdařilé životopisné drama, jenže kvalita začne klesat s důrazem na romantickou zápletku. Už od  seznámení Viliho a Colette jsem se neubránil dojmu, že mezi herci není potřebná sehranost, přesvědčivé ztvárnění lásky, která obstála v tak hrůzostrašných podmínkách a ještě tolik let poté. Na vině mohl být zčásti dabing, zčásti zrychleně vyprávěný vývoj vztahu. Myslím, že role Jiřímu Mádlovi nesedla, nedokázal být dostatečně výrazný a přesvědčivý, přestože stopáže na to měl poměrně dost. Romance mi tak vyzněla žel kýčovitě, nezvrátil to ani fanatický padouch Weissacker (dobře zahraný) ani půvabná Colette. Celkově jsem však moc rád, že se naši tvůrci velkou měrou podíleli na zfilmování silného příběhu, po technické stránce je to film zdařilý, po obsahové vyzdvihuje opravdu podstatná témata, lásku, statečnost, nespravedlnost. Hlavně o nastolení spravedlnosti pro oběti i vrahy jsem v závěrečných titulcích ještě přemýšlel. Uvědomí si někdy Weissacker a jemu podobní padouchové, co vlastně způsobili? Slabších 7/10.

Bohdan Sláma dokázal vymyslet ( vlastní námět i scénář ) i zfilmovat depresivní drama, v němž lidské štěstí trpí pod vleklým nánosem nešťastných komplikovaných vztahů a zoufalství. Začátek nás rovnou vystaví hlavním  postavám, určitě proto prospěje, když si předem přečtete stručný popis děje. Otázkou je, jestli chybějící kontext považovat za chybu, na druhou stranu film díky tomu není tuctový. Vytkl bych však propletenost postav, což chvílemi ubírá příběhu na uvěřitelnosti. Celková zajímavost a částečná uvěřitelnost příběhu je podle mě podmíněna výbornými hereckými výkony, kteří se nebojí ukázat naplno své citové rozpoložení. Pavel Liška hraje měkkosrdcatého outsidera, svým chovaním chvílemi nechtěně vtipného, což je role, v níž se už několikrát osvědčil, tady opět podává skvělý výkon. Stejně tak Taťána Vilhelmová jako obětavá, ale ve vztazích nerozhodná a hledající Monča, nejtěžší roli má asi hvězdná Aňa Geislerová, která hraje chorobně paranoidní maminku Dáša, trpící neustálým pocitem osamění. I Bolek Polívka, Simona Stašová (i když chvílemi už možná přehrávala) nebo M. Daniel potěšili. Posmušilé exteriéry nebo pomalejší scény točené na jeden střih dokreslují tíživost jejich života. Hudba nebyla podle mého vkusu s výjimkou melodické balady v závěrečných titulcích. Přemýšlím, co o životě příběh sděluje. Že je Štěstí v upřímné vzájemnosti a nikoliv v pouze zabezpečeném vztahu? A že ošuntělý  kluk, který žije v rozpadem statku, je lepší než snový život v Americe? Nebo že upřímnější lásku má ten, kdo své štěstí obětuje ve prospěch štěstí druhého? Škoda, že B. Sláma nenaznačil více, takhle smysl hledám sám. Ale možná je to tak schválně…. Silných 7/10

Hodně dobrodružné science fiction s působivě pochmurnou budoucností. Z hereckého obsazení mě nejvíce potěšil M. Caine ve vedlejší roli pohodáře Jaspera a pochopitelně Owen jakožto hlavní hrdina Theo a J. Moore v roli jeho bývalé ženy. Jejich osudy jsou nakonec nečekané, což velmi oceňuji, ale nemohu to dále rozvádět, abych neprozrazoval tvůrčí záměry. Nedivím se, že má film poměrně vysoké hodnocení (7,9 na IMDB, 84 na Metascore), přednostmi jsou podle mě – neotřelý příběh, velmi zdařile představená temná budoucnost, již zmínění herci a filosofické otázky ( i když těch je tu k mému zklamání málo). Námět o lidské neplodnosti a absenci dětí výborně vyhrocuje prostředí upadlé civilizace, v níž se už skoro nikdo necítí bezpečně a spokojen. Pochmurnost je opravdu působivá, a to díky chytře vybraným přírodním exteriérům nebo ušmudlaným šedivým kulisám velkoměsta, také často zobrazovaná divokost a násilí postav k tomu přispívá. Děj má spád, Theo se přesouvá z místa na místo, jeho záchranná mise za bájnou lodí Tomorrow je mimořádně dobrodružná, nechybí jí dostatek akčních scén a tragédií. Z technického hlediska film vrcholí úchvatným brutálním ostřelováním vybydleného domu v uprchlickém táboře. Jako byste se dívali na živý přenos z válečné zóny, je z toho až úzko. Od chvíle, kdy Theo vybíhá za šíleného zmatku válečné vřavy dovnitř, aby našel Kee s děťátkem, je scéna natočena jedním záběrem (alespoň to tak vypadá), kameru přitom ostříknou kapky krve, které v obraze setrvají při pohledech na smrště kulek, odlétávající kusy betonu, létající trosky interiéru, výbuchy, prach, kouř,... Je z toho špičková filmařská práce. Samotná zápletka už však nebyla tak propracovaná. Zaznívají tu otázky o smyslu neštěstí, o naději, řeší se politika, ale nemohu si pomoct, po prvním zhlédnutí mi vše vyznělo prostě a repetitivně. Možná je třeba více dbát na osobitý způsob režisérova sdělování, možná nemám chtít výslovné odpovědi z úst postav, ale hledat hloubku příběhu v celkovém vyústění. Přesto tvůrci mohli rozvíjet úvahy o lidském životě mnohem více, do zápletky by to bylo možné vhodně zařadit, klidně na úkor akčních scén. Silné čtyři, 8/10.