Cinemagoer

USA v meziválečných 30. letech, pohnutá doba proslulá hrdiny na straně zákona i zločinu. Oblíbený to kus historie zlákal i Michaela Manna, který do nich zasadil příběh o tehdejším veřejném nepříteli č. 1, Johnu Dillingerovi, vycházeje ze stejnojmenného románu B. Burrougha. Výsledkem je dobová podívaná se skvělou výpravou, spolehlivými hereckými hvězdami, oslnivými přestřelkami, zdařilou hudbou nebo se zajímavou prací kamery. Avšak 140minutová stopáž je tentokrát opravdu příliš. Film kvůli tomu místy působí zdlouhavě, především v první polovině, a to navzdory tomu, že na scéně jsou známé tváře ve věrohodně napodobeném dobovém prostředí. Z herců mě nejvíce zaujal oblíbenec Christian Bale, Johnny Depp se do role fešáckého lupiče určitě hodí, výrazný výkon předvedla Marion Cotillard, např. při tvrdém výslechu na stanici FBI. Na Dillingerovi jsem postrádal totéž jako Billie – nevěděl jsem, jaký doopravdy je. Chyběl mi širší psychologický rozměr postavy. Není nutné vědět, jak žil před událostmi ve filmu, což ostatně bylo jen zmíněno, ale představit jeho motivace, názory, dojmy či svědomí mohli tvůrci více. Naopak velmi zdařile lze hodnotit přestřelky, které jsou natočeny přehledně, při nočních scénách efektně, potěší zpomalené záběry, až na výjimky přitom působí realisticky. Druhá polovina filmu rozhodně lepší než první, velmi povedený je podle mě závěr, jednak číhání před kinem je napínavé, jednak následný rozhovor agenta s Billie nenuceně emotivní. Škoda, že napětí ani záživnost film není možné přiznat mnoha jiným scénám, jež takto byly zamýšleny – dokonce i některým přepadením bank podle mého chyběla vážnost hodná krimi dramatu. Film měl určitě na víc, alespoň alternativní (režisérský) sestřih by pomohl. 7/10

Očekávaný Bod obnovy nepovažuji pouze za statistické navýšení seznamu českých science fiction, ale mnohem více za vizuálně velmi povedený a obsahově podnětný kinematografický počin. Budoucnost roku 2041 je zobrazena skvělými triky, které vnímám v českém prostředí jako převratné. Vizi velkoměsta budoucnosti se tvůrcům zdařilo zobrazit velmi přesvědčivě, nápaditě a velkolepě. Vidíme obrovské členité budovy, upoutávky běžící na širokých prosklených stěnách, noční záběry hýří světlem. Na město se přitom díváme nejen z ptačí perspektivy, ale také pomalu vzhlížíme do vyšších pater. Ve filmu je k vidění několik vychytávek z budoucnosti jako promítání hologramů, digitalizovanou partituru se synchronizovanou klaviaturou, noviny s živým textem a jiné. Líbila se mi kamera, která několikrát nabídla nevšední úhly pohledu, např. ruská ruleta v nočním doupěti, jízda autem v lese. Technická stránka je obecně velmi povedená, ale naštěstí je, myslím, v rozumném poměru k ději. Jistě lze vytknout, že krimi zápletka je poněkud předvídatelná, a tak tedy nedokáže příliš překvapit. Podle mě plní především funkci dynamiky, tj. aby se příběh odvíjel, přičemž tvůrci jej nechávají prostoupit filosofickými úvahami o lidské smrtelnosti nebo etice a právu, výzvách, které technický pokrok moderní společnosti přináší. Právě ve filosofické lince vidím hlavní přednost filmu co do jeho obsahu, která vás pobízí k vlastnímu přemýšlení. Překvapilo mě, že herci ve výraznějších rolí hráli odměřeně, chladně jako digitální život v budoucnosti. Andrea Mohylová byla po celou dobu atraktivní, dokázala udržet záživnost filmu, ač byla ve scénách někdy sama, avšak chvílemi bych čekal výraznější projev emocí a vnitřních pochodů. Totéž u Matěje Hádka. Možná však celkový dojem trochu kazí scénář, který jim jejich postavy takto prostě stanovil zahrát. Akční scény, rvačky a přestřelky žel sestříhány na můj vkus málo přehledně, nepodařilo se navodit uvěřitelné napětí, zdály se mi příliš hrané. Velkou pochvalu si naopak zaslouží originální námět, novátorsky pojímající oblíbené sci-fi téma cestování v čase. Líbil se mi i hudební doprovod. Velmi silné pasáže před konečným vyústěním dávaly tušit temnému závěru, nakonec neuskutečněnému, což trošku zklamalo. Celkově mám z tvůrců velikou radost, zdařilý stylový zářez ve výrazně české koprodukci. Silných 8/10.

Silné drama o lásce v pekle Osvětimi, navíc v české koprodukci s mnoha tuzemskými herci. Námět podle Lustigovy knihy Colette z Antverp je sám o sobě strhující a dějová linka z koncentračního tábora je natočena velmi působivě. Prostředí tábora je zobrazeno mrazivě přesvědčivě, filmová výprava, kulisy i masky na překvapivě vysoké úrovni. Líbila se mi kamera i hudební doprovod. Škoda, že celkový dojem v tomto ohledu ruší sem tam zjevně digitální trik (např. šlehající plameny z komínů). Film podle mě  vrcholí ve chvílích, když sledujete každodenní boj o přežití, proplétání jednotlivých osudů, úsilí o zachování naděje, to vše za nepochopitelné nacistické zvůle a všudypřítomné smrti (lidská zvrácenost tu s nevinností kontrastuje převelice). Scény z New Yorku jsou už méně zajímavé, ale pro příběh jsou potřebné a nakonec jich (záměrně) není mnoho. Potud je Colette zdařilé životopisné drama, jenže kvalita začne klesat s důrazem na romantickou zápletku. Už od  seznámení Viliho a Colette jsem se neubránil dojmu, že mezi herci není potřebná sehranost, přesvědčivé ztvárnění lásky, která obstála v tak hrůzostrašných podmínkách a ještě tolik let poté. Na vině mohl být zčásti dabing, zčásti zrychleně vyprávěný vývoj vztahu. Myslím, že role Jiřímu Mádlovi nesedla, nedokázal být dostatečně výrazný a přesvědčivý, přestože stopáže na to měl poměrně dost. Romance mi tak vyzněla žel kýčovitě, nezvrátil to ani fanatický padouch Weissacker (dobře zahraný) ani půvabná Colette. Celkově jsem však moc rád, že se naši tvůrci velkou měrou podíleli na zfilmování silného příběhu, po technické stránce je to film zdařilý, po obsahové vyzdvihuje opravdu podstatná témata, lásku, statečnost, nespravedlnost. Hlavně o nastolení spravedlnosti pro oběti i vrahy jsem v závěrečných titulcích ještě přemýšlel. Uvědomí si někdy Weissacker a jemu podobní padouchové, co vlastně způsobili? Slabších 7/10.