Priznanie policajného komisára prokurátorovi republiky

Skvělý film, který i přes své stáří je pořád aktuální a může se odehrát kdekoliv. Příběh má ponurou atmosféru, i když se odehrává ve slunné Itálii a konec je takový, jak by asi v reálu skončil. Sice se komisař mohl lépe připravit na místo, kde věděl, že skončí, ale budiž. Jen jsme se za téměř 50 let posunuly a z těch "podnikatelů", kteří sháněli hlasy pro politiky se sami stávají politiky, alespoň u nás. Film byl uveden v cyklu Velikáni filmu - nezbývá než souhlasit, Damiani je velikán. (19.03.2019)

Politika nepatří k mým velkým zájmům, ale politické thrillery z této doby přesto sleduji velice rád a neodrazuje mě ani levicová orientace některých tvůrců. Ale zatímco třeba u filmů Costa-Gavrase trnu napětím i v případě, že předem vím, jak příběh skončí, jsem plně pohlcen atmosférou, vychutnávam si herce a další lahodné tvůrčí ingredience, Damiano Damiani mě už podruhé nechává převažně chladným, jeho film po většinu času pro mě postrádal atmosféru. Damiano nevytvořil až na pár scén k závěru ani kus patřičného napětí, herci (no.. snad s výjimkou Martina Balsama) mi připadali poněkud nezáživní, děj zasazený do policejního prostředí včetně postav až průhledně jednoduchý a výslední dojem z filmu spíše takový... ve jménu čistě účelového nastavení kritického zrcadla. Ale kde chybí působivost, tam chybí pro mě i onen pocit velkého přesahu a přes to vysoké hodnocení vnímám PŘIZNÁNÍ jako spíše průměrný film svého druhu, který mě jaksi nedokázal překvapit. S napětím Vrahů pořádku, tísnivosti Doznání či tajemnou atmosférou Ctihodných mrtvol tohle ani moc nejde srovnávat, tady jsem navzdory slibnému obsahu i jako odpočatý polovinu filmu témeř prozíval. Pokud mi něco přihrálo myšlenku dát nakonec až 3 hvězdičky, tak určitě jsou to velmi zajímavé společné dialogy mezi mladým prokurátorem až s fanatickým uctíváním všeho, co patří pod zákon, a zkušeného stárnoucího komisaře vnímajícího spravedlnost v širším úhlu pohledu. [55%] (20.08.2021)

Efektní, působivý a vizuálně velmi silné politické akční drama, eurocrimi, poliziesco - všemi těmito termíny by se dal označit tento brilantní kousek od režiséra kritika, který byl v tomto žánru v 70. letech v Itálii jako doma ("Den sovy", "La moglie pi? bella", "Vyšetřování skončilo - zapomeňte", "Proč je zabit soudce", "Mám strach" atd). Výstižně to napsal Lima, film "nastavující zrcadlo prohnilému kapitalistickému systému". Jak to tady za socíku na tehdejší lidi zapůsobilo, to bych chtěl vidět. Mafie, organizovaná kriminalita, s tím související korupce zasahující až do těch nejvyšších státních míst, neschopnost justice, šedá zóna mezi zkažeností a spravedlností, ohavné a surové zločiny, filozofické debaty neberoucí konce. Ani nevadí, že film není tak akční, jednotlivá akce krásně splyne s trochu komplikovaným, ale jinak velmi vzrušujícím příběhem a je jím tu de facto vyžadována. Ani nevadí, že tu nejsou pro tento žánr mnohé tak typické vykořisťovatelské elementy známé třeba z Di Leových nebo Lenzových filmů (ve srovnání je tento film s těmi dvěma příjemným protipólem, film, u kterého musíte přece jen trochu víc myslet). Prioritní zde je, že je tu vybudován téměř neporazitelný zkažený a zvrácený systém, proti kterému nelze skoro vůbec žádnými dostupnými prostředky bojovat. Obsazení je vynikající. Výtečný Martin Balsam jako frustrovaný policejní inspektor, spíše pragmatického myšlení, který využívá sporných prostředků ve zkoušce v boji s mafií. Naopak mladý Franco Nero (prokurátor), plný ideálů a důkladně profesionální, musí vážit své vlastní svědomí v boji za spravedlnost, aby ochránil svou mravní bezúhonnost. Doporučeno, ve své kategorii jde o mistrovsky ztvárněný a profesionálně natočený film s naprosto úchvatnými hereckými výkony ve dvou hlavních rolích!!! (26.10.2010)

Zvláštně nedějový, přesto působivý a emocionální příběh, kdy místo aby spolu stáli proti všudypřítomné mafii, stojí komisař a prokurátor proti sobě. Prokurátor má stále naivní představy o právu a o všemocnosti zákona, zatímco stárnoucí komisař už ví své. Proti mafii jsou ale stejně bezmocní... I proto, že lidé mlčí a raději se nechají odírat, vydírat a zabíjet, než by svědčili (a riskovali tak vlastně zase život). Syrové podání prostředí svědčí o tom, že Damiani dobře věděl, o čem točí. (06.10.2010)

Sľubná samopalová strieľačka zo začiatku filmu je iba malou osviežujúcou kvapkou v mori nudy a siahodlhých, miestami priam "guľometných" dialógov, prebiehajúcich prevažne medzi policajným komisárom a okresným prokurátorom. Je známe, že subžáner poliziotteschi reagoval na vtedajšie búrlivé politické a spoločenské dianie v Taliansku a odsudzoval ho, dalo sa to však odprezentovať aj pútavejšou a menej ukecanou formou než zvolil Damiano Damiani. (12.07.2017)