Harry Potter a Polovičný princ

Večerní sova všem čarodějům a ostatním kouzelným tvorům: mudlovi Davidu Yatesovi byla znovu udělena cena za černou filmovou magii. Princ dvojí krve potvrzuje, že když se spojí opojné vizuální kejklířství plné novinových průletů, vertigoefektů a čarovných destrukcí- a působivé filmové vyprávění, není tak důležité, že scenáristicky jde v podstatě jen o předtakt k velkému dějství a že půdorys tvoří výlety do minulosti a romantické mnohoúhelníky. Verbální komika, nonverbální romantika a silný tah na branku zkrátka dají zapomenout, že tentokrát se přímý střet s Voldemortem nekoná. Je jen škoda, že k prostřihání hustých literárních madam JKR nebyl přizván někdo lepší než Kloves, protože například viteály a Voldemortovo dětství je upozaděno na úkor zbytečných scén jako je ta s monstrpavoukem a divácky nejvděčnější postavy jako Lenka Střelenka a Snape mají málo prostoru. Minimálně pro nás, fanoušky knižní verze, tím film oproti pětce ztrácí cenné body, ale Yates dokáže odfláknutou práci vyrovnat- brilantně si poradil s nováčky, mezi kterými exceluje Broadbent coby sběrač-profesor Křiklan a samozřejmě parádně slizký konkurent Rona v brance i v lásce, výborně zvládl přepínat kontrasty mezi shakespearovskou temnotou a osudovostí (postava Draca Malfoye je opravdu hamletovská) a komediálními cukrbliky. Komentář jest provizorní, protože vzhledem k výrazně slabšímu nadabování /zejména "zfetovaný" Kotek je jak kletba Cruciatus/ s konečným verdiktem počkám na titulky. (09.07.2009)

Komentář jsem nakonec upravil a krapet zjednodušil. Film je naprosto o ničem, ale fanoušek bude spokojenej, a to ani nemusí číst knížku. Stačí, že tam uvidí Hermionu, Rona, Harryho a Bradavice plný jinejch lidí plus Lenku Láskorádovou, která je skutečně k zulíbání, ale jinak je ten film fakt o hovně, a to se upřít nemůže. Ale stejnak si budu stát za tím, že za to nemůže film nebo tvůrci, ale že si to Rowlingová udělala sama tím, že chtěla svojí ságu připravit na závěrečnou pouť za Lordem Voldemortem. (19.07.2009)

Ne, ne, ne. Šestka Harryho je paradoxně oproti knížce nejnudnější, dokonce nudnější, než pětka, a ta byla hodně nudná (myslím knihu). Vyjma prvních pár minut s mostem a dalších pár v Křiklounově domě jsou první čtyři pětiny filmu plné nudy, zbytečného množství vtípků s dospívajícími postavami, zbytečného množství vtípků s ostatními postavami a další nudnou kaší. Film plyne pomaloučku, tak pomalu, že si pět minut před koncem najednou promnete oči se slovy: "To už je konec?" A konec ucházející, ale jako by přilepený k předcházející nezáživné hromadě plné tlachajících teenagerů a jejich zapalujících se lýtek. Alespoň to ale dává poznat, jak se u mladých herců rozvíjí jejich talent, počínaje výborným a čím dál lepším Tomem Feltonem, Emmou Watson nebo i komediantem Rupertem. Danielovi prospělo odhodit na chvíli svůj úděl "být harryovský" a ve scénách "tripu" po požití lektvaru štěstí viditelně pookřál. A nesmím zapomenout na vynikajícího Jima Broadbenta, který se postaral o tu třetí *. (19.08.2009)

Většinu času jsem si šestého Pottera užíval (i přes prdění chlapíka co seděl přede mnou, fakt nekecám!), tedy než jsme dospěli ke konci a já byl doslova zhnusen tím co scénárista z konce filmu (od místa kdy se Harry a B vrátí na hrad) udělal. Takhle zmrvené finále jsem snad v téhle sérii ještě neviděl. Jistě Yates z toho křeše maximum i tak to ale znamená že se postavy oproti knize chovají nelogicky a všechno působí tak nějak pomale. Finále z knihy bylo jako napjatá struna. Překvapivé, logické a možná i nejlepší co Rowlingová napsala. Kde je velká bitva, kde je osudovost? Škoda mluvit. Ze začátkem je to úplně jiná písnička. Příběh se rozjíždí výtečným tempem a nebýt trochu přehnaných milostných pletek (které tu byli stejně jen proto aby temnotu šestého dílu vyvážili) byl bych spokojen. Velkou radost jsem měl z Křiklana Jima Broadbenta, který mi opravdu sedl a naplnil má očekávání. Jinak je to klasika, snad jen Tom Felton a Rickman byli pozoruhodnější než minule. Nakonec jsou z toho zase 4 i když tentokrát dost slabé. P.S: Doma máme úplně ty samé skleničky co z nich Harry, Hermy a Ron u Tří košťat upíjí Máslový ležák. (31.07.2009)

Vezmu-li v úvahu, že Yates dokázal z nejzbytečnější části předlohy vytáhnout něco, co dojíždí právě "pouze" na onu zbytečnost (aka nulovou dějovost), tak mi nezbývá než se těšit na adaptaci sedmé části, která už by snad konečně mohla aspirovat i na sesazení Cuarónova příspěvku z pozice nejlepší filmové adaptace Jindry Hrnčíře. (20.07.2009)