Harry Potter a Polovičný princ

Pro mě určitě jeden z těch slabších dílů a nemůže za to tak úplně sám Yates jako obsah knihy samotné. Half-Blood Prince mě sice vyloženě nenudil a to ani přes úctyhodných 153 min, ale že bych byl ze šestého dílu této už skoro dospělé fantasy zrovna nadšen, to se říct opravdu nedá. Ono sledovat 2h romantickou komedii a pak si "vychutnat" těch posledních 30 minut nedramatického a vlastně i krátkého vyvrcholení, není žádná lahůdka. Možná tedy je, ale snad jen pro hardcore fans, kterým ke spokojenosti stačí jen pobíhající Daniel Radcliffe po chodbách Hogwarts School, ale tím já rozhodně nejsem a to i přesto, že se mi předchozí díly více méně líbily. Na jednu stranu sice chápu, že se to tak děje, na druhou stranu s tím prostě nesouhlasím a vůbec bych si nestěžoval, kdyby tento díl ani nepřišel na svět a výraznější část snímku v podobě epilogu se mohla v klidu přesunout do Deathly Hallows, kde by byl alespoň pro někoho pěkně "šokujícím" začátkem dvoudílného vyvrcholení této ságy. Potěšila mě však jedna věc, a tou je celkové již dospělejší ladění tohoto dílu, herci se už tolik nechovají jako malé děti a postavy si začínají uvědomovat svou podstatu a roli v této válce dobra se zlem. Na druhou stranu mě ale vůbec nezaujala Hooperova většinou nevýrazná hudba, v předchozích dílech jsem rozhodně slyšel lepší. Co mi v HP6 chybělo, bylo rozhodně napětí a více zajímavých scén. Když se totiž na plátně rolovaly poslední titulky, cítil jsem se kupodivu dost prázdně a to se mi při předešlých dílech ještě nikdy nestalo. Samozřejmě nemusím ani dodávat, že jsem film viděl v originálním znění za doprovodu spousty náctiletých lolitek v sále, dabovanou verzi bybych pravděpodobně nepřežil a její hodnocení by asi dopadlo ještě více negativně. (6/10) (16.07.2009)

Tak jako jsem se u Fénixova řádu dočkal přesného převedení napjaté politicko-kazisvětské atmosféry, je v Princi dvojí krve nálada plná očekávání, soupeření, naschválů a poblouznění. Oblíbenost tohoto dílu se zkrátka odvíjí od oblíbenosti knižní předlohy a kdo bez její znalosti čekal stupňování zápletek z minula, musí být zákonitě zklamán. V Bradavicích totiž panuje atmosféra celoročního Valentýna, ve které se snadněji zapomíná na všechno, co tíží okolní svět. A tak jen Brumbál pravidelně připomíná všechno, kvůli čemu je Harry nepostradatelným a nezaměnitelným, Draco se nápadně straní ostatních a vánoční prázdniny zase ukážou, že zlo nikdy nespí. Scénář přirozeně nezapomíná ani na to, že mytologie plná dark fantasy postupuje zase dál a nechává naše hrdiny přesně tam, kde jim bylo souzeno stát už od začátku ságy. Na začátku posledního vzdoru, na hranici osamostatnění. A perlou toho všeho je, že jak temnota, tak trylkující romantika vedle sebe fungují tak přirozeně, až to bere dech. Yates je král. (30.07.2009)

Prince dvojí krve táhne dolů akorát fakt, že je už předloha pouhým přemostěním mezi pětkou a sedmičkou, a Klovesovo oblíbené "nacpu tam i tohle a tamto a je mi jedno, že to pochopí jen čtenáři knihy". Jinak si totiž Yates všechno pohlídal a je to pecka, přesně jak jsem čekal. Těším se na originální znění, dabing tentokrát zabil až moc hlášek a pár postav (hlavně Ginny). (10.07.2009)

Nejzbytečnější a nejhorší předloha = nejnudnější a nejhorší filmová adaptace. Akorát podle pravidel fair play. Už ve knize byla zápletka doslova vycucaná z prstu (Rowlingová ji v zásadě okopírovala podle Tajemné komnaty), ale teprve zde dostává ten pravý, magický kopanec do (dračích) koulí. Zcela nesmyslně je na sebe vrstvena jedna postradatelná scéna za druhou (milostné vrkání adolescentů), zcela nepochopitelně jsou protahovány na nejzazší mez únosnosti a trapnosti (totéž) a opravdové příběhové "háčky", zásadní momenty potterovské ságy a zajímavé motivy (nesoucí napětí) kompletně chybí nebo mají jen minimální operační prostor (např. Voldemortovo mládí a viteály, Smrtijedi na hradě, smrt jedné z hlavních postav, Princova identita etc.). Navíc jsem se musel škodolivě uchechtávat nad naivností a strojeností řady dialogů (ještě vyhroceno dabingem) a účelovostí v exploataci postav. Scénáristická bezradnost z toho čiší na sto honů. Naopak jsem si velmi užíval tendence evropského uměleckého filmu, které se Yatesovi povedlo propašovat do struktury jinak relativně čistého stylu, řemeslně-technickou preciznost (kamera, svícení, hudba) a ponurou atmosféru; ačkoli tentokrát nepramení z tušené přítomnosti abstraktního (a tím děsivějšího) Zla v pozadí, ale z prostředí. Pokud jde o akční scény, tak - vyjma dění v jeskyni - jsou zcela neopodstatněné vyprávěním a na efekt (famfrpál nezahrnuji). Místo skutečné injekce adrenalinu tak divák dostává jakési placebo, které má v ideálním případě (tj. u diváka nekritického) zapůsobit tak, že zamaskuje chabost a vycpávkovost předlohy, která postavy ani jádro příběhu nikam neposouvá. Ale třebaže všechna ta kritika vyznívá jako jedna z kleteb, které se nepromíjejí, zklamaný určitě nejsem. Ze zaslepeného fanouška knih, pro kterého je Jindra Hrnčíř nedotknutelný fetiš, jsem už dávno vyrostl, tudíž mi nedělá potíž s maximální objektivitou uznat, že na nekvalitní předloze, která nepřesahuje rámec vykonstruovaného překlenováku, intermezza, zatajeného dechu před "grandiózním" finále, se výrazně stavět nedá. Ani tak dobrý režisér, jakým Yates bezesporu je, nevykouzlí ze vzduchoprázdna korunovační klenot. Tím by koneckonců mohla a měla být sedmička... (18.07.2009)

Tak znovu... Kdo je David Yates? V minulém díle jsem si nebyl jist, ale teď už ano. Rutinér, který se snaží pomocí filtrů zakrýt nepřítomnost vlastního "rukopisu". Slabý režisér nepochopitelně dostal do rukou poklad bratrů Warnerů a jeho výsledek je průměrný. Dějově se v 153 minutách neděje prakticky nic. První půlka (distributor to rozpůlil dokonale:)) je spíše teenagerská komedie z prostředí školy kouzel a druhá půlka si hraje na trochu temnější drama s prázdnými gesty a podivnou gradací (snad jen hudba funguje skvěle, za což jsme velmi rád). Celý děj Harryho tak jde shrnout do jedné maximálně dvou vět a to není dobré, protože kromě fanoušků bude málokdo uspokojen. Vizuální stránka je "pěkná". Jen a pouze. Vše je jako z pohádky, jen barvy se ve stylu minulého dílu posunuly ještě více k temné(čti studené) modré, ale strach, obavy, cokoliv? Nikde. Fincherovské průlety oknem nebo jeskyně ala Beowulf působí trochu "známě" a film samotný nepřináší prakticky nic. Tomu napomáhá i "nijaký" konec a nulová akce (ano, dvě akční scény odhadem, ale čekání na velkou smršť je nenaplněno...achjo, na co tolik krásných a působivých kouzel, když vidím za dvě a půl hodiny jedno maximálně dvě?). Potěšila mě hudba, ale dějové prázdno zaplněné natahovanými problémy dospívajících mi opravdu nestačí (podrobněji zde). Hodnoťte prosím film a ne knihu, tu jsem nečetl, ale zkuste si odhodit "potterovské brýle" a podívat se na Prince dvojí krve s odstupem a nadhledem... co najdete? Pro neznalého předlohy pěkný obal plný vaty, pro fanouška je to jedno, tomu stačí Harry aspol.. PS: malé rýpnutí, tenhle díl HP stál jako Transformers 2... kdo by to řekl... (17.07.2009)