Harry Potter a Polovičný princ

Příjemná masáž okoralého srdečního svalu, kdy jsem se teleportoval zpět do dětských let za zvuků starého dobrého Williamsova leitmotivu. Expresivně vyvřená deprese se protentokrát nekoná. Zato je cítit osudovost a celkový odlehčenenější nádech před finální temnou bitvou. Pokud bylo Quantum of Solace přívěskem Casina Royale, tak Princ dvojí krve je tímtéž pro Relikvie smrti. Možná zbytečným filmem, v němž se nic důležitého prakticky nestane, anebo významným přemostěním mezi pátým a sedmým dílem obsahující jen náznaky, které budou rozvinuty v závěrečném dvoj-filmu. Každopádně se na něj hezky kouká a vizuálně je po Vězni z Azkabanu nejvypiplanější podívanou hrající si s podobně malými detaily jakými se zabýval Cuaron. Ve všech směrech je zajímavější „temná strana“ síly, než muckající se kolouščí „světlá strana“. Po emocionální stránce je na tom HP6 lépe a strká svého mladšího bratříčka do kapsy. Při závěrečné desetiminutovce se udrží málokdo. (23.07.2009)

Vtipnejsi, komornejsi a konverzacnejsi Harry. A to je asi tak vsetko. Ziadna akcia, ziadne wow momenty, ktore by vas nadvihli zo sedaciek a o pol jednej v noci som uz mala pocit, ze zaspim. A ked sa to skoncilo, tak som neverila vlastnym ociam, ze hm... Zaver? A kde mame nejaku gradaciu? Kde mame nejaku skvelu akcnu scenu? Nejaky suboj medzi dobrom a zlom? Haloooooooo! To sme si hadam ani nezasluzili :) (16.07.2009)

Hviezdna ,,potterománia" mnou mávala hodne dlhý čas a na potterovské príbehy sa aj teraz dívam okom pozorovateľky milujúcej všetky tie obsahové detaily, čary, podmanivé magické dobrodružstvá, súboje medzi dobrom a zlom, metaforické doplnky... David Yates sa pokúsil vsadiť na komornosť a pri inom type filmu by som to hravo ocenila. Chvíľami neskutočne mĺkve pasáže nemohli zachrániť ani poletujúce iskry romantiky medzi hlavnými hrdinami, film sa drží na depresívnej rovine - čo je plus, má krásny vizuál, ale často mnou lomcovala otázka: ,,Dívam sa naozaj na môjho milovaného Pottera?" A odpoveď bola akási neurčitá. Záver podfarbený emocionálnou hudbou ma dostal, ale toto nie je Potter, vďaka ktorému som hltala knižky aj filmy ako divá.... (28.11.2009)

Zásadním hráčem knižní podoby Prince dvojí krve je logicky on sám. Konečně se také dotahuje přeměna Draca Malfoye z prominentního spratka v dalšího velkého hráče Voldemortových stoupenců. Zároveň celá kniha stojí na šokujícím finále, pro které jsou Snape i Malfoy velice důležití, takže film znovu doplácí na to, že hlavní postavy nedostaly tolik prostoru, kolik si zaslouží. Nutno však uznat, že jde teprve o druhý film série, který bez znalosti knihy obstojně funguje. Mnoho času je znovu vyhrazeno pro vztahy, což Yates splnil na výbornou. V těchto vodách je překvapivě silný. Jen škoda, že více nezapojil zase naprosto božskou Lenku. Velké finále sice není tak špatné jako u Fénixova řádu, ale najde se zde několik scén o dost silnějších, což hodně zamrzí, když si vezmeme, o koho Bradavice přišly. (01.08.2015)

Ne, ne, ne. Šestka Harryho je paradoxně oproti knížce nejnudnější, dokonce nudnější, než pětka, a ta byla hodně nudná (myslím knihu). Vyjma prvních pár minut s mostem a dalších pár v Křiklounově domě jsou první čtyři pětiny filmu plné nudy, zbytečného množství vtípků s dospívajícími postavami, zbytečného množství vtípků s ostatními postavami a další nudnou kaší. Film plyne pomaloučku, tak pomalu, že si pět minut před koncem najednou promnete oči se slovy: "To už je konec?" A konec ucházející, ale jako by přilepený k předcházející nezáživné hromadě plné tlachajících teenagerů a jejich zapalujících se lýtek. Alespoň to ale dává poznat, jak se u mladých herců rozvíjí jejich talent, počínaje výborným a čím dál lepším Tomem Feltonem, Emmou Watson nebo i komediantem Rupertem. Danielovi prospělo odhodit na chvíli svůj úděl "být harryovský" a ve scénách "tripu" po požití lektvaru štěstí viditelně pookřál. A nesmím zapomenout na vynikajícího Jima Broadbenta, který se postaral o tu třetí *. (19.08.2009)