Harry Potter a Polovičný princ

Příjemná masáž okoralého srdečního svalu, kdy jsem se teleportoval zpět do dětských let za zvuků starého dobrého Williamsova leitmotivu. Expresivně vyvřená deprese se protentokrát nekoná. Zato je cítit osudovost a celkový odlehčenenější nádech před finální temnou bitvou. Pokud bylo Quantum of Solace přívěskem Casina Royale, tak Princ dvojí krve je tímtéž pro Relikvie smrti. Možná zbytečným filmem, v němž se nic důležitého prakticky nestane, anebo významným přemostěním mezi pátým a sedmým dílem obsahující jen náznaky, které budou rozvinuty v závěrečném dvoj-filmu. Každopádně se na něj hezky kouká a vizuálně je po Vězni z Azkabanu nejvypiplanější podívanou hrající si s podobně malými detaily jakými se zabýval Cuaron. Ve všech směrech je zajímavější „temná strana“ síly, než muckající se kolouščí „světlá strana“. Po emocionální stránce je na tom HP6 lépe a strká svého mladšího bratříčka do kapsy. Při závěrečné desetiminutovce se udrží málokdo. (23.07.2009)

Mám obrovskou radost z toho, jak většina dětských herců profesně "vyrostla". Radcliffe je už od pátého dílo opravdovým hrdinou. Felton jako Malfoy dokazuje, že o charizmatickém záporákovi nerozhoduje věk. A z Ruperta Grinta se stal bezmála tahoun celé šestky. Jen ta Emma Watson je dřevo k pohledání. K čemu to všechno, když dotyční herci vlastně ani nemají co hrát. Tvůrci příběh zamkli do tajemné komnaty a někde ztratili klíč. A v závěru, kdy film získává opravdový drajv a šťávu, mě tak čekal jenom dlouhý a zklamaný povzdech: "A takový opravdu nemohl být celý film?". (29.07.2009)

Harry Potter a Princ dvojí krve je po všech předchozích dílech velmi ponurým, temným a depresivním dílem, který se ve velké části zaměřuje na stále silněji se vyvíjející vztah Rona a Hermiony. Po událostech z Fénixova řádu, kdy Harry ztratil toho nejdůležitějšího člověka, mi tento film přišel, jakoby z Bradavic vyprchala veškerá radost a světlo. Oproti ostatním dílům, které byly spíše ještě oddechové, humorné, plné života, vyzní tento kontrast ještě silněji. Samozřejmě vše tak působí díky barevnému ladění, ze kterého vyzařuje chlad. Už se téměř nesetkáme s ostatními studenty. Draco Malfoy se začíná přiklánět k "Temné straně síly" a závěr filmu již dává hrozivou předzvěst velkolepému finále, které zakončilo tuto ságu o čarodějnickém učni. (29.10.2012)

Dvě hodiny romantické komedie a pak snaha donutit diváka k slzám v třiceti minutách dramatu a akce. A také překopané scény (zajímalo by mě, jak budou scénáristé v příštím díle napravovat schování Princovy učebnice), zrychlené časové osy (postavy si k sobě nacházejí cestu o díl rychleji) či naprosto vymyšlené odbočky (hořící dům Weasleyových). A to vše ve filmu, jehož děj je založen na knize, kterou mám ze všech Potterovek kvůli pomalému tempu v první polovině ráda snad nejméně. Jako by nestačilo, že ten film museli do kin nadabovat. Ještě pořád se divíte dvěma hvězdičkám? (21.07.2009)

Ne, ne, ne. Šestka Harryho je paradoxně oproti knížce nejnudnější, dokonce nudnější, než pětka, a ta byla hodně nudná (myslím knihu). Vyjma prvních pár minut s mostem a dalších pár v Křiklounově domě jsou první čtyři pětiny filmu plné nudy, zbytečného množství vtípků s dospívajícími postavami, zbytečného množství vtípků s ostatními postavami a další nudnou kaší. Film plyne pomaloučku, tak pomalu, že si pět minut před koncem najednou promnete oči se slovy: "To už je konec?" A konec ucházející, ale jako by přilepený k předcházející nezáživné hromadě plné tlachajících teenagerů a jejich zapalujících se lýtek. Alespoň to ale dává poznat, jak se u mladých herců rozvíjí jejich talent, počínaje výborným a čím dál lepším Tomem Feltonem, Emmou Watson nebo i komediantem Rupertem. Danielovi prospělo odhodit na chvíli svůj úděl "být harryovský" a ve scénách "tripu" po požití lektvaru štěstí viditelně pookřál. A nesmím zapomenout na vynikajícího Jima Broadbenta, který se postaral o tu třetí *. (19.08.2009)