Pravidla lži

Co je to lež? Když jsme byli malé děti, rodiče nám dokola omílali, že lhaní je špatné. Říkali, že s pravdou dojdeme v životě nejdál. Určitě. Když ale zalhali oni, na otázku proč to udělali, jejich odpověď zněla, že malá lež nikdy neuškodí a může být v některé situaci i prospěšná. Jenže kdy poznáme, že zrovinka tohle je ta situace, kdy bychom měli mluvit pravdu? Když se cítíme provinile nebo když spácháme něco co by se nemělo? Ne. Mozek si tak jako tak přepracuje informace po svém a vy aniž si to uvědomujete sypete z rukávu lži o kterých se později řeknete "Sakra, vždyť to není vůbec pravda!". A na něco takového se snaží odpovědět film s tím nejupřímnějším názvem, Pravidla lži. Při sledování filmu jsem si představoval jak bych se v podobné situaci zachoval já. Sedíte v "kruhu pravdy" a měli byste odpovídat pravdivě, jenže je tam to slovíčko měli, můžete ale ani nemusíte. Právě ten pocit nejistoty, pocit toho jestli ten druhý mluví pravdu, je neskutečně tísnivý. Když nastala scéna přiznání vraždy, v duchu jsem si říkal, že já bych to na sebe prásknul. Proč je ten chlap tak pitomej, přiznej se a uleví se ti, chtěl jsem křičet přes celý sál. Jenže ve vyhrocené situaci bych se asi zachoval stejně jako on. Tohle není jen film o drogách, tohle je film o návratu do normálního života a naději, že se po vyléčení budeme chovat "normálně" a to slovo LEŽ budeme zkracovat na minimum. Teď ale lžu sám sobě... (24.11.2007)

Tak tomu říkám režijní debut jako řemen! Robert Sedláček si pro svoji prvotinu vybral psychologické drama doplněné o krimi zápletku z prostředí terapeutické komunity, kde se jedenáct lidí pokouší odpoutat od své minulosti a " očistit se od drog " . Už pouze za výběr tématu zaslouží režisér mé uznání a já mu děkuji, že konečně někdo rozvířil stojaté hladiny českého filmu něčím takovýmto. Tento snímek není o krimi zápletce, je to především o dialozích hlavních hrdinů, které jsou parádně napsané a ještě lépe zahrané! Režisér se nebál šáhnout í po méně známých filmových tvářích ( spíše divadelních ) a oni mu jeho důvěru několikanásobně oplatili ! Parádní herecké výkony všech zůčastněných počínaje J. Langmajerem, Jaromírem Dulavou, Igorem Chmelou, Petrou Jungmanovou, ale nejvíce mě potěšil Jan Budař. Výborný scénář, skvělá ruční kamera. Tento film má hodně silných momentů, ale já zmíním pouze dva ( pro mě nejsilnější ). Je to hned na začátku snímku ( scéna se ještě vrátí během filmu ) : zavřete teď všichni oči a představte si okamžik ve svém životě, který byste už nikdy nechtěli zažít! ty voe, nezdá se ti, že už tak jsme dost v hajzlu ( ty flashbacky jsou parádní ) a druhým silným momentem byl ( pro mě ) propouštěcí rituál. Zapaluji ti tři svíčky......abstinence, pokora, láska....... Tento snímek není bezchybný a má pár nedostatků, ale je to jeden z nejlepších polistopadových filmů! Už za tu odvahu něco takového natočit dávám silné 4* ! (24.11.2008)

Tak výborně rozjetý český film s dokonalými hereckými výkony, kamerou, režií, střihem (tam pravda pár chyb nalézt lze), druhým plánem, hudbou jsem dlouho neviděl. Jen škoda, že to nemá konec! Všechna očekávání, napínání, skládání mozaiky nakonec vyšumi do ukecaného ztracena, drsných mnohoznačných pohledů a titulků, co hlavní postavy teď dělají. --- Z DVD recenze: Pravidla lži Film debutujícího režiséra Roberta Sedláčka zapůsobil vloni jako blesk z čistého nebe v řadě nudných a stále stejných hezkých českých filmů na jedno téma. Získal poprávu jednoho Českého lva, cenu kritiky, cenu Kristián, diváckou cenu na Festivalu Plzeň a další. Příběh se odehrává v malé komunitě kdesi v jižních Čechách, na statku, kde se léčí ze své závislosti abstinencí a prací různí lidé. Právě jejich osudy – pan režisér v komunitě strávil hodě času, aby je dokázal skutečně pravdivě a hluboce popsat – patří k tomu nejpropracovanějšímu na celém filmu. K tomu, co diváka voyeura připoutá k obrazovce, aby některým postavám fandil, jiné se snažil pochopit... A do této komunity a rozostřených vztahů přichází nováček, který se musí nejprve prokousat vstupními rituály, a posléze nedůvěrou ze strany některých kolegů. Brzy zjistíme, že zde něco nehraje, a že jde o určité nevyřčené vyřizování účtů, jehož kořeny sahají dokonce k mafiánským dealerům drog. V hlavních rolích uvidíme Jiřího Langmajera, Davida Švehlíka, Martina Stránského, Martina Trnavského (zdravíme brněnský divadelní spolek Frida!), Kláru Issovou, Jana Budaře, Petru Jungmanovou, Davida Novotného, Janu Janěkovou ml. či Jaromíra Dulavu. DVD nabízí solidní český standard. Šikovně vytvořené a jednoduše ovladatelné menu, film ve velice dobrém obrazovém přepisu, v anamorfním formátu 1,85:1. Zvuk je na výběr jak český v Dolby Digital 2.0, tak v Dolby Digital 5.1. A k dispozici jsou i české a anglické titulky. Bonusová výbava patří rovněž k českým standardům – najdeme zde trailery k tomuto filmu, filmografie herců a režiséra, přehled do doby vydání disku získaných cen, několik verzí plakátů (podle mne spíše nepovedených, protože svým dryáčnictvím nesouzní s jemnou citlivostí filmu), fotogalerie i s fotkami z natáčení, a pak třináctiminutový film o filmu, u něhož je zvláštností komentář – tvoří jej totiž autentické režisérovy zápisky do deníku ve chvíli natáčení té které scény. (31.10.2006)

Čekala jsem něco světobornějšího. Všichni tenhle film vychvalovali, mě stojí sotva za dvě hvězdičky. Celý film byl jedna dlouhá nudná debata. Závěr není špatný, mě ale chyběla smysluplná část, která by propojovala úvod a konec. Té se mi jaksi nedostalo. Namísto toho jsem strávila dobrou hodinu a půl sledováním plků hlavních postav. Už Pravidla lži nechci vidět, nikdy. (21.12.2007)

Už se mi delší dobu nestalo, abych od filmu dostal přesně to,co jsem od něj očekával před jeho zhlédnutím. A tady se to podařilo. Pomalu se rozjíždějící příběh, který však v závěru chytil až děsivé tempo, naprosto super dusná atmosféra, výborně vykreslené charaktery postav a, alespoň podle mého laického názoru, dobře a autentičně ukázaná komunita. Dokonalé to určitě není, občas by tu člověk asi načel nějaké hlušší místo, ale jako fungující celek hodnotím slušnými 4*. (21.09.2008)