Štyri slnká

Film o obyčejných lidech, pro obyčejné lidi.Dlouho jsem neviděl tak upřímný pohled režiséra, pochopení a tak silnou charakteristiku postav.Bohdan si na nic nehraje, film je to opravdu divácky hodně nevděčný, protože si na nic nehraje, nelže nám, ukazuje nám čistou pravdu a v tom Slámu oceňuji především.Dnešní doba je umělá, každej ze sebe dělá něco víc než je.Já se s postavami stotožnil, protože je o nás, obyčejných lidech ze střední a nižší vrstvy, kteři bojují s každodením světem kolem sebe a zoufale hledají to svoje štěstí.Nestává se často, aby někdo zastínil Karla Rodena, ale tady byl Jarda Plesl naprosto famózní a v nějakém komentu jsem četl, že kdyby si role vyměnili, bylo by to lepší, nebylo.Roden je silný element a vedle dalšího silného elementu Geislerové by působil rušivě, kdežto Plesl se role "slabocha" hodil geniálně.Film mě hodně chytil a upřímně Bohdane, je hodně...hodně depresivní.Některé scény měli neskutečnou sílu i když se opět trochu "vlekl" střed filmu.Konec byl dokonalý a Sláma je určitě jedním z nejlepších českých režisérů a i když natočil film divácky nevděčně, já mu za to moc děkuji a k tomu, co je v tomhle státě k dostání, jsou filmy Bohdana Slámy ojedinělým a důležitým prvkem naší kinematografie.Film byl nominován na 12 Českých Lvů, ovšem musí se uznat, že všechny po právu sebralo Ve Stínu, které je silné, nekýčovité a zároveň divácky vděčné.Bohdanův film je silný, nekýčovitý, ale strašně divácky těžký a depresivní.Nechal ve mě silné pocity, ale je mi po něm smutno a Rodena bylo málo, malinko.Jirka Mádl se pro hraní narodil.V tomhle ( a nejenom tomhle roce ) se jedná ovšem o nadprůměrné dílo, které si zaslouží respekt a pochopení.Pochopil jsem tak na třičtvrtě cesty.....75%.A ono to vlastně není depresivní....jen upřímné :) (29.03.2013)

Depka přesně podle mýho gusta. Ke konci už má člověk fakt nemalý tendence popadnout kudlu a podřezat si v euforii žíly, jak sluníčkově se celej děj postupně vyvíjí. Už na začátku jsou tu všichni totálně v pejči, ale tak vždycky může bejt ještě hůř, žejo... A já si myslim, že já mám ňáký problémy, tsive: ha, ha. Bonusový procenta navíc přičítám za fikanou mysteriózní linku s Rodenem, která nevěřícího diváka zdařile obechcává tak dlouho, až už to snad ani neni možný. Kdyby mi to eště víc zacvičilo s emocema, střelim pět. (18.03.2016)

"Někdy je to tak, bolí to někam doprostřed. Jsem tu kvůli tobě a ty seš tady kvůli mně. Jedu na kole a ty mě držíš na laně, je to šňůra pupeční, co se brzy přetrhne úplně... TADY TĚ MILUJU!! Nejsme sami, je tu malý bůh. Má tetování- nalepovací- na rukávu. Tančí jako primabalerína a nese dobrou zprávu..." (Ty vole, celej film na tu písničku čekám a ono... nic :-). Ramirez nebýt fanouškem českých filmů, podle jeho (ne)skromného názoru by se ty dobré po Velvet Revolución daly spočítat na prstech jedný ruky (a ještě bych si mohl klidně dva tři prsty uříznout), ale Čtyři slunce, jó, to je iné kafe. Deprese vršící depresi, během toho filmu se pousmějete možná jen u držky Jirky Mádla (páč to je fakt maska), jinak koutky dole... Kromě dobrého námětu tu jsou herci, co hrát.. wait for it... fakt uměj, radost se na to dívat. No a samozřejmě hudba, ten hlavní důvod, proč jsem si Ćtyři slunce vůbec pustil (protože Tohle z hlavy jen tak nevyženete). (10.10.2014)

Klasická Slámova zoufalost, skoro beznaděj, nezodpovědnost, ale i trocha toho citu, který nechybí ani zde. Ze svého hereckého týmu si režisér ponechává pouze Aňu, a dává prostor novým i starým známým tvářím. Některé se mu podaří výborně změnit, Karlovo hledání spojení se Zemí je skutečně skvostné. U některých využil udusaný potenciál, Jirka Mádl a jeho civilní projev mě bavil i zde. Sláma má svůj vlastní styl, kterého se drží i zde a jehož osobitost je základem mého hodnocení. Scénář není nikterak světový, dá se zde dokonce zpozorovat i lehká naivita postav, což ovšem u Slámy může být i záměr. Nenucený, prachobyčejný příběh o hledání plný lží, milosrdných i nutných, o útěcích i návratech. Film, ze kterého si lze vzít skutečně jen to, co divák chce. Duchovní nádech režisér používá poprvé, ovšem punkový podtext je u něj již takovým poznávacím znakem. Nevím tedy, co Bohdana Slámu tak táhne k Mostu, ale pohled na Krušné hory mě lehounce rozesmál. A nejen tento pohled. Film má svůj vlastní humor, který diváka občas staví i do role posmívajícího se pozorovatele. Slámovi se to u mě povedlo i počtvrté, ovšem stále čekám na ten plný počet, Bohdane. (29.06.2013)

Dobrý film mi prý musí zpochybnit moje vidění světa. Tak nevím. Zatím mi ho všechny jen zmnožovaly, variovaly, pestřily, případně prohlubovaly. Až u tohoto filmu jsem měl pocit, že něco je jinak. Něco nehraje. Cítím smazání rozdílu mezi kategoriemi určení člověka jako hodnotného a zbytečného, skutečného a stínového, sebesamého a nosičového, ale též reálného a smyšleného. Obdobně s dobou (bytelná a průchozí) a životním prostorem. Čtyři slunce ruší jakékoli moje orientační zvyklosti vnímání životů současných s tím mým, znemožňují jakékoli dosavadní pokusy o zhodnocení "dneška". Všechno je přítomné, všechno absentuje. A z toho, jakož i z toho in infinitum gradujícího zoufalství marných životů, Sláma vytváří nikoli "obraz dneška", nýbrž úplně nový rám pro něj. Cesta v pochopení bezcestí? Nevím. Jinak že je Sláma velmi citlivý pozorovatel a dobrý psycholog, je znát od prvních vteřin (krom Čtyř sluncí jsem od něj nic neviděl), na čemž všichni zúčastnění herci skvěle spolupracují (Aňi bylo pro Hřebejka opravdu škoda.) Trochu jsem byl v šoku, když jsem po zhlédnutí filmu zjistil, kdo hraje Karla. Po druhém zhlédnutí tohoto po všech stránkách krásně vystavěného díla, obdivuhodného i tím, jakým způsobem v něm koexistuje drama s komedií ("dyť sem ti řikal, že to je debil"), přidávám (i navzdory závěrečné písničce) hvězdičku a filmíkového blogíska Fuku upozorňuju, že Járovo Ave verum corpus není osvícení, ale pevné dno zoufalství. Komentáře: Arbiter a Fr (oba říkají vlastně totéž). (05.11.2012)