Tajnosti

Dlouho mi dělalo problém naladit se na styl. Nellis předvádí ženskou duší pomocí laškovného poskakování doma u dřezu, otravně přepoetizovaných sekvencí a okázalých "významných" pohledů Ivy Bittové (které jsem ve filmu nevěřil skoro nic). K tomu trocha polopatické symboliky, opakované tanečky a trocha doslovných vysvětlení, aby i ti nejpomalejší pochopili, co se děje v srdci hlavní hrdinky... Nakonec ale naštěstí není tak strašně. Klišé se zoufalým milencem nebo se sekretářkou (a větou "musíme si promluvit") se zachraňují humorem, Nellis postupně, a spásně, přehrává pozornost na Karla Rodena (skvělý), Miloslava Koniga (skvělejší) a Martu Issovou (nejskvělejší), díky čemuž mají Tajnosti náběh na stejně tak skvělý film. Jenže slzy u piána prostě neprotečnou tak hluboko, protože přichází spíš na povel, jako špatně zahrané uspokojení scenáristické zvůle ("Teď musí být konec, hlavní hrdinka se musí očistit! Breč, Ivo, breč!"). A upřímně řečeno, kolik by toho zbylo bez Niny Simone? (10.06.2007)

Moc příjemné překvapení, které přilétlo z nedaleka a o to víc je tahle vlaštovka vzácná. Niterní reflexe jedné ženské duše je místy skutečně výtečná. Taje i tichá přání nejen překladatelky Julie, ale i jejích blízkých, nám v netriviálním balení předkládá Alice Nellis, která rozhodně netlačí na pilu, nesnaží se za každou cenu šokovat ba dojímat, ale všedně nám představuje ženu, která chce leccos změnit, ale ještě neví přesně co a jak přesně toho docílit. Vnímáme jen úlomky její minulosti (ale brzy máme pocit, že jí známe léta), protože teď je před námi zhruba čtyřiadvacet hodin obyčejného dne, který začne rozpačitým milostným atakem, pokračuje smutnou zprávou o úmrtí hudební legendy Niny Simone, nečekanou touhou po klavíru a taky několika kostlivci.. s hudbou se tu ostatně pracuje na výbornou. Stejné ódy lze pět i na lyrickou kameru a nadstandardní herecké výkony (Bittová, Roden, Issová), kde nikdo nemá šanci zklamat a navíc tu vyvstalo několik velkých hereckých nadějí (mladík z hudebnin Miloslav König mě neskutečně dostal). Inteligentní scénář pak několikrát vyzdvihne důležitost rodiny, která, ač je sebezranitelnější, platí stále za tu nejbezpečnější jistotu. Nellis je v porovnání s třeba posledním snímkem dua Svěrákových (silně průměrné Vratné láhve) zcela suverénní, nekalkuluje, jede na plný plyn a zejména na přirozenost (což potěší i v nerušivém a umně skrytém product placementu). Všeplatný snímek, který je těžko zařaditelný, má silné vnitřní kouzlo plné zajímavých odboček a náhledů na život. A vidíte, ono to jde!! (11.10.2009)

Když tak projíždím pozitivní hodnocení a komentáře (většiny, ne všech) mých oblíbených uživatelů u tohoto snímku, připadá mi, že jsem viděl jiný film než ostatní. V mých očích mají Tajnosti stejný problém jako hlavní hrdinka; neví co vlastně chtějí (říct). Vůbec mě postava Julie silně minula. Nerozuměl jsem jejím pocitům, nechápal její zkratovité chování a celou dobu pozoroval ženu středního věku chovající se jako puberťačka (a když je řeč o adolescentech, tak ne, v té době27-leté Martě Issové jsem opravdu nevěřil, že je jí ve filmu o 10 let méně, přestože se snažila působit bezprostředně jak nejvíc mohla). Iva Bittová se mi na tuto roli nehodí, protože ji mám zafixovanou jako přirozenou a života znalou ženu (třeba v Želary měla roličku na tělo) a tady hraje (silně) zajištěnou ženušku, které životní rozhled chybí (že by ta přemíra peněz, kterými může rozhazovat na všechny strany?) a způsob (ne) řešení jejích problémů mně příjde dost nešťastný a ubíjející. Taky se mi moc nelíbí, že sem Alice Nellis násilně nacpala jakési artové prvky (tancování před taxíkem, v obchodě, tramvaji), vůbec do tohoto filmu nepasovaly. Jinak nemám k formální stránce nejmenších výhrad (navíc, pro mě trochu nezvyklá a zajímavá hudba). Na druhou stranu přemýšlím, co mi film vlastně dal, kromě trochu podivné sondy do života ženy středního věku; no a byly to jen nezvyklé role pro Miroslava Krobota a Lenku Vlasákovou, což mně příjde trochu málo (Karel Roden také neměl špatnou úlohu, přesto v jeho repertoáru nijak zvlášť neobvyklou). U snímku jsem se nenudil, ale moc ho nepochopil. Tajnosti hodnotím pouze slabším průměrem, věřím však, že ženské publikum tento film dokáže ocenit podstatně víc. (08.12.2011)

Velmi dobře natočený příběh, Alice Nellis opravdu ukázala, že má talent nejen na napsání opravdových příběhů, ale i na jejich zpracování. S určitým nadhledem byly vyjádřeny pocity všech hrdinů i jejich příběhy, moc se mi líbil i výběr hudby. Jediné, co mě tedy na celém filmu rušilo, byla scéna, kdy Julie jede na začátku vybírat piano a s úsměvem sleduje (často zkresleně) lidi a děje kolem ní - nějak mi všechny nezapadaly do sebe a do jejích pohledů... (08.01.2010)

Když jsem na LFŠ v Hradišti viděl jen půlku, protože sledovat film na přeplněném náměstí v sedě na dlažebních kostkách prostě nešlo, velmi mě mrzelo, že to vzdávám, protože film vypadal moc dobře. Když jsem ho dnes viděl celý, opět jsem si užil první polovinu, ta druhá mě ale hodně zklamala. Skončí to vlastně uplně nijak! (29.07.2007)