Tajnosti

Dlouho mi dělalo problém naladit se na styl. Nellis předvádí ženskou duší pomocí laškovného poskakování doma u dřezu, otravně přepoetizovaných sekvencí a okázalých "významných" pohledů Ivy Bittové (které jsem ve filmu nevěřil skoro nic). K tomu trocha polopatické symboliky, opakované tanečky a trocha doslovných vysvětlení, aby i ti nejpomalejší pochopili, co se děje v srdci hlavní hrdinky... Nakonec ale naštěstí není tak strašně. Klišé se zoufalým milencem nebo se sekretářkou (a větou "musíme si promluvit") se zachraňují humorem, Nellis postupně, a spásně, přehrává pozornost na Karla Rodena (skvělý), Miloslava Koniga (skvělejší) a Martu Issovou (nejskvělejší), díky čemuž mají Tajnosti náběh na stejně tak skvělý film. Jenže slzy u piána prostě neprotečnou tak hluboko, protože přichází spíš na povel, jako špatně zahrané uspokojení scenáristické zvůle ("Teď musí být konec, hlavní hrdinka se musí očistit! Breč, Ivo, breč!"). A upřímně řečeno, kolik by toho zbylo bez Niny Simone? (10.06.2007)

Moc příjemné překvapení, které přilétlo z nedaleka a o to víc je tahle vlaštovka vzácná. Niterní reflexe jedné ženské duše je místy skutečně výtečná. Taje i tichá přání nejen překladatelky Julie, ale i jejích blízkých, nám v netriviálním balení předkládá Alice Nellis, která rozhodně netlačí na pilu, nesnaží se za každou cenu šokovat ba dojímat, ale všedně nám představuje ženu, která chce leccos změnit, ale ještě neví přesně co a jak přesně toho docílit. Vnímáme jen úlomky její minulosti (ale brzy máme pocit, že jí známe léta), protože teď je před námi zhruba čtyřiadvacet hodin obyčejného dne, který začne rozpačitým milostným atakem, pokračuje smutnou zprávou o úmrtí hudební legendy Niny Simone, nečekanou touhou po klavíru a taky několika kostlivci.. s hudbou se tu ostatně pracuje na výbornou. Stejné ódy lze pět i na lyrickou kameru a nadstandardní herecké výkony (Bittová, Roden, Issová), kde nikdo nemá šanci zklamat a navíc tu vyvstalo několik velkých hereckých nadějí (mladík z hudebnin Miloslav König mě neskutečně dostal). Inteligentní scénář pak několikrát vyzdvihne důležitost rodiny, která, ač je sebezranitelnější, platí stále za tu nejbezpečnější jistotu. Nellis je v porovnání s třeba posledním snímkem dua Svěrákových (silně průměrné Vratné láhve) zcela suverénní, nekalkuluje, jede na plný plyn a zejména na přirozenost (což potěší i v nerušivém a umně skrytém product placementu). Všeplatný snímek, který je těžko zařaditelný, má silné vnitřní kouzlo plné zajímavých odboček a náhledů na život. A vidíte, ono to jde!! (11.10.2009)

Nádhera! Fascinující pohled na jeden ,,obyčejný" den jedné ,,obyčejné" ženy, která postupně odkrývá svá tajemství a prožívá svá malá i velká dramata, ale i radosti a štěstí. V tomhle filmu je prostě vše, Tajnosti dokáží dojmout i pobavit a když ke konci rozehraje Nina Simone svoje Feeling Good člověku až naskočí husí kůže. Iva Bittová si film, jak sama říká, ,,prožila naplno" a odvádí skvělý a soustředěný výkon. Bez ní by Tajnosti určitě nebyly tím čím jsou. Alice Nellis odvedla skvělou práci i co se technického provedení týče. Škoda, že u nás podobných ,,meditativních" snímků nevzniká víc... (26.04.2008)

Tajnosti jsou prvním titulem z tvůrčí dílny Alice Nellis považované už od jejího debutu za výrazný talent české kinematografie, který jsem zhlédnul. Jinými slovy, za 15 let jejího působení jsem se dostal k prvnímu kousku, a to svědčí o tom, že se tak trochu míjíme. Potvrzuje to i můj dojem ze snímku, který má sice početnou skupinu nadšených fanoušků včetně řady mých oblíbených uživatelů, osobně jsem k němu ale rezervovaný. Tři hvězdičky sice obdrží bez problémů, ovšem tohle hodnocení platí jen v rámci české kinematografie, kterou obvykle pár procenty nadhodnocuji. Mám např. problémy se snovými tanečními scénami, které mají patrně filmu dát artový přeliv. Působily na mě ale spíš rušivě a uměle. Představitelka hlavní role Iva Bittová znamená spíš určitou zajímavost než sloup, o který se snímek může opřít. V zásadě to sice uhraje, ovšem s tím, že působí spíš jako naturščik. Tahle role by spíš potřebovala špičkovou charakterní herečku, která je sebejistá v psychologicky náročných polohách. Nevím, čím to je, ale měl jsem problémy i s ozvučením, některé scény jsem si musel přehrávat opakovaně. Celkový dojem: 60 %. (22.09.2015)

Na první signální tiché a přitom občas skoro hlasitě pravdomluvné. Pod divákovou kůží díky slzám, piánu a hudbě, ale zároveň odosobněné mnoha vedlejšími postavami. Ať už špatnými (Karel, realitní agentka), dobrými (doktor, manželská dvojice) nebo úžasnými (roztomilá Martha Issová jako dcera a dokonalý Roden jako manžel by si zasloužili mnohokrát víc prostoru). Ty rozpačité tři hvězdy jsou nakonec zklamáním, za něž může příliš rozvláčný scénář plný cizích zmatených pocitů nebo dialogů mířících vedle mé srdeční smysly. Ve hře tak všechny zúčastněné drží Iva Bittová, která dokáže z civilní zamyšlené melancholičky přepnout na fascinující bytost plnou emocí. Navíc živoucí kamera vtáhne diváka do příběhu v těch nejpotřebnějších chvílích. Škoda jen, že dvě absolutně dokonalé pasáže, v Richardově zaměstnání a na dceřině večírku, jsou tak úžasně natočené, zahrané a procítěné, že ty zbývající vedle nich vypadají jako příliš chudí příbuzní. P.S.: Po nějakých dvou týdnech bohužel doznávám, že i s takhle malým odstupem dostávají tři hvězdy hořký chuťový ocas zbytečnosti a nedořečenosti. Zůstaly jenom ty dvě scény a Roden s Issovou. Zbytek už nikdy vidět nechci. (16.11.2007)