Tajnosti

Proč mám takový neodbytný pocit, že široce oceňované české filmy jsou o lidech, kteří ve skutečnosti buď neexistují, nebo jsou alespoň napsáni tak, aby se jich týkalo co nejméně skutečných problémů? _______ Tohle jistě nevadí v žánrových filmech a jako otevřené melodrama bych Tajnosti dokázal přijmout. Ale jako film o "obyčejné ženě středního věku, která si najednou uvědomí, že jí ve spořádaném životě něco chybí" - hm, je to takové jak z příručky feminismu z 50. let (viz Betty Friedanová: Ženská mystika). ___________ Opět, nebyl by to problém, kdyby kolem hlavní hrdinky nedefilovali jen byznymani, klavíristi, divadelní herci a léčitelky, zkrátka figurky z umělého, přeušlechtilého světa, kde se všichni rýpou ve vlastní duši a ostatní problémy se jich netýkají, nebo je hážou za hlavu. (Vždyť i ten krachující krámek s hudebninami je vlastně jen taková poetická rekvizita...) ____________________________ Tajnosti podle mého ukazují především na problém, že u nás je velmi špatně vyprofilována linie "ženského filmu". Výsledkem je snůška různých klišé a kýčovitých scének (vrcholem jsou "taneční vize", které působí jako sebeparodie), případně výjevů, u nichž absolutně není jasné, zda byly míněny vážně (hrdinčino "probuzení" u léčitelky).__________ Je mi vlastně dost líto, že tak přirozená bytost jako Iva Bittová dostala velkou příležitost zrovna ve snímku, jehož hlavní slabinou je nepřirozenost, chtěnost a vykonstruovanost. _____ Chápu, že mnoho lidí díky Tajnostem objevilo Ninu Simone, uznávám, že velkoměstská kultivovanost je lepší než vesnické buranství jiných českých filmů, všímám si dokonce, že přinejmenším Karel Roden a Martha Issová jsou také lidé, kteří na kameru nikdy neznějí falešně, ale co naplat... (25.12.2007)

Ani nevím proč, ale tenhle film mi pořád zůstává v hlavě. Ačkoli to není film nijak optimistický, ve výsledku z něj mám velice příjemný pocit. Nejlepší na něm je asi to, s jakým klidem, až lehkostí, během jediného dne pomalu odhaluje jedno tajemství za druhým, čímž skládá působivou mozaiku. A to všechno bez otravné polopatičnosti, doslovnosti či dokonce moralizování. (02.06.2007)

Alice Nellis jako režisérka roste. Zatímco její první dva filmy se mi dost líbily, ale zdály se mi moc tíživé (a do druhé projekce jsem se nehrnul), Tajnosti i přes nepříliš veselé téma disponují naopak lehkostí téměř nebeskou. Také jsou mnohem filmařsky hravější než předchozí, lehce televizí zavánějící snímky. Největší Alicininou silou je schopnost neotřelého pohledu na každodenní věci a vyhmátnutí a vypíchnutí situací, které zná z vlastního života každý - příkladů je v Tajnostech spousta a možná si při nich uvědomíte, jak málo mají ostatní filmy společného s tím, co žijete. Výteční herci v čele s Ivou Bittovou si svoje party opravdu užívají a působí životně a přirozeně, skvělý je taky hudební doprovod Buty a Niny Simone. Silný a osobitý film, jakých se rodí málo (a nejen u nás). (30.05.2007)

Tedy, na druhé zhlédnutí se mi už TAJNOSTI tolik nelíbily, a musím jít s jednou hvězdou dolů. Snad je to tím, že jsem je poprvé viděl v příjemné atmosféře karlovarského filmového festivalu, zatímco podruhé už "jen" v telce, která obecně filmům na působivosti moc nepřidá. Přesto si nemohu pomoci, ale tento film vnímám nově se značnými rozpaky. Přesně takové pocity mám z většiny hereckých výkonů (Bittová, Franěk, Issová, König, Vlasáková...), dialogů i lyrizujících sekvencí (které zde nadto vnímám spíše jako rušivé). U tohoto filmu vnímám jeho autorskou výpověď jako relativně přesvědčivou, ale způsob, jakým se k ní film propracovává, neshledávám bohužel za příliš zdařilý. Ten film podle mě dojíždí na nepříliš šťastné obsazení a přeplněnost děje nejrůznějšími vedlejšími postavami, které z filmu dělají jedno velké defilé povětšinou nesympatických nebo typizovaných figurek, bez ambicí vyprávět větší příběh nebo podávat generační výpověď. Skoro jako bych měl pocit, že byl tenhle film napsán a natočen proto, aby se do něj mohla použít báječná hudba Niny Simone, která tvoří jeho ústřední jednotící motiv. A vynikající soundtrack je podle mě na tomhle filmu asi vlastně to nejlepší. (31.07.2013)

Moc příjemné překvapení, které přilétlo z nedaleka a o to víc je tahle vlaštovka vzácná. Niterní reflexe jedné ženské duše je místy skutečně výtečná. Taje i tichá přání nejen překladatelky Julie, ale i jejích blízkých, nám v netriviálním balení předkládá Alice Nellis, která rozhodně netlačí na pilu, nesnaží se za každou cenu šokovat ba dojímat, ale všedně nám představuje ženu, která chce leccos změnit, ale ještě neví přesně co a jak přesně toho docílit. Vnímáme jen úlomky její minulosti (ale brzy máme pocit, že jí známe léta), protože teď je před námi zhruba čtyřiadvacet hodin obyčejného dne, který začne rozpačitým milostným atakem, pokračuje smutnou zprávou o úmrtí hudební legendy Niny Simone, nečekanou touhou po klavíru a taky několika kostlivci.. s hudbou se tu ostatně pracuje na výbornou. Stejné ódy lze pět i na lyrickou kameru a nadstandardní herecké výkony (Bittová, Roden, Issová), kde nikdo nemá šanci zklamat a navíc tu vyvstalo několik velkých hereckých nadějí (mladík z hudebnin Miloslav König mě neskutečně dostal). Inteligentní scénář pak několikrát vyzdvihne důležitost rodiny, která, ač je sebezranitelnější, platí stále za tu nejbezpečnější jistotu. Nellis je v porovnání s třeba posledním snímkem dua Svěrákových (silně průměrné Vratné láhve) zcela suverénní, nekalkuluje, jede na plný plyn a zejména na přirozenost (což potěší i v nerušivém a umně skrytém product placementu). Všeplatný snímek, který je těžko zařaditelný, má silné vnitřní kouzlo plné zajímavých odboček a náhledů na život. A vidíte, ono to jde!! (11.10.2009)