Protektor

Protektor nedisponuje nějakým úžasně silným příběhem, ale spíš slušivou atmosférou a sympatickou snahou natočit český film, který se za sebe nemusí za hranicemi stydět. On je rozhlasový reportér, ona herečka zřejmě se slibnou budoucností. Jenže ona je židovka a on dostává nabídku, kterou není radno odmítat. A oba žijí v nepříliš lehké době. Hezky se na to dívá, zvlášť, když Jana Plodková a spol. dokazují, že české civilní herectví není mrtvé, ale je nutno přiznat, že zejména v druhé polovině se Protektor začíná nepěkně otřásat v základech a chybí mu to hlavní – emoce. Chtěl bych jásat, ale nějak mi to nejde.. leda z dokonalé vizuální stránky.. *** až **** (12.05.2011)

Vizuální stránkou první jakosti, zvolenou hudbou i četnými vizuálními vtípky mne Protektor zaujal velmi, vším ostatním již méně, ale stejně bylo příjemné moci po pár minutách úplně pustit z hlavy, že sleduji český film, k němuž třeba být trochu shovívavější. 75% Zajímavé komentáře: Marigold, Bluntman, CheGuevara, O*R*I*N, StarsFan, fuckme (04.10.2009)

Protektor je velice podařený film. Nechává vzpomenout i na veliká díla jako například Vyšší princip, či Obchod na korze. I zde je navozena a stupňována atmosféra zmaru a bezradnosti v okupovaném státě. I Protektor je příkladem toho, že na malých osudech lze nejlépe ilustrovat velké drama. Zároveň však jde jinou, alternativnější, cestou, což mu je ku prospěchu. Dobu vždy ilustrují povedené cyklistické prolínačky, společenský úpadek je efektně umocněn konfrontací s bohémským životem ze stříbrného plátna. Působivý je i chladný cynismus hlavních postav a nedomyslitelnou složkou filmu je také velice podařený hudební doprovod. Film má i prá svých much, například závěr mohl být pojat poutavěji dramatičtěji, ale zase se jedná o jeden z mála těch opravdu hodně dobrých českých filmů poslední doby, takže si plný počet bodů zaslouží. (25.05.2010)

Konečně velký (evropský) film s naprosto originální formou. Z Marka Najbrta se pomalu stává velmi vyzrálá režisérská osobnost. Protektor je skutečně osobitost sama, jen málokdy se vidí tak svojsky přetvořená z nouze ctnost, když si tvůrci zřejmý nedostatek finančních prostředků na podobný dobový velkovýpravný typ filmu přemostí bezezbytku originální kreativitou. Už jen ta vším prolínající symbolika kola - od hluboce výstižného motta ze samé expozice filmu přes jeho zapojení do jednotlivých chronologických předělů/významových intermezz, neustálých detailů jeho součástek až po jeho včlenění do dějové osy snímku. Ta fascinace detaily, které jsou navíc v neustálém pohybu, spolu s podmanivou a vnitřně znepokojivou hudbou skupiny Midi lidi (skutečně výtečná složka filmu skvěle se propojující se složkou obrazovou) vytváří podprahově vnímanou dynamiku, jenž nemá v českém polistopadovém filmu příliš obdoby. Dochází tak k umělecky silnému efektu - apriori strnulá fasáda filmu v sobě ukrývá nečekanou sílu, zdánlivě fádní příběh zase nečekané přesahy a vnitřní pnutí. Dnes už je velmi obtížné přijít v žánru válečného filmu z 2. světové s něčím novým a originálním, téměř vždy tvůrce opakuje již vyřčené a zobrazené, Marek Najbrt však dokázal uchopit danou problematiku i žánr zcela nově a natočil sugestivní a vysoce sofistikované drama s prvky experimentu, v němž hraje prim nezvyklá dualita - historická látka a dobové drama podávané výhradně moderní filmovou řečí a moderními výrazovými prostředky. Navíc je tu velmi silný prvek postmoderního přístupu v mísení jednotlivých rovin, hry na dobový fenomén filmu (a dalších médií) v kontrapunktu s fiktivním utvořením reality protektorátu (charakterizace jak řečí, tak i jazykem filmovým). Protektor má v povaze se ptát, táže se po hranici vnitřní a vnější kolaborace, nastoluje otázku oběti a také reflektuje český sklon k opakování traumatu - k přijímání totality. Marek Najbrt konečně posunul moderní českou kinematografii blíže tam, kam patří...do Evropy... (30.05.2010)