Protektor

Protektor je velice podařený film. Nechává vzpomenout i na veliká díla jako například Vyšší princip, či Obchod na korze. I zde je navozena a stupňována atmosféra zmaru a bezradnosti v okupovaném státě. I Protektor je příkladem toho, že na malých osudech lze nejlépe ilustrovat velké drama. Zároveň však jde jinou, alternativnější, cestou, což mu je ku prospěchu. Dobu vždy ilustrují povedené cyklistické prolínačky, společenský úpadek je efektně umocněn konfrontací s bohémským životem ze stříbrného plátna. Působivý je i chladný cynismus hlavních postav a nedomyslitelnou složkou filmu je také velice podařený hudební doprovod. Film má i prá svých much, například závěr mohl být pojat poutavěji dramatičtěji, ale zase se jedná o jeden z mála těch opravdu hodně dobrých českých filmů poslední doby, takže si plný počet bodů zaslouží. (25.05.2010)

Těžko tenhle film můžu hodnotit hůře, když bydlím v Holešovicích a ve světlíku u nás taky visí kolo. Už dlouho jsem neviděl něco tak mrtvého, co by mě zároveň dokopalo k duševnímu uspokojení. Najbrt upletl z hovna bič a okupovanou Prahu nasázel do deseti interiérů a pěti exteriérů takovým způsobem, že se před plátnem zaklínáte, aby vám toho ukázal víc a zároveň z toho máte šílený strach. Někomu ta mnohovrstevnatost v příběhu možná přijde tristní a ono se taky není co divit. Kolaboranti, ženská ve špajzu, rozpadající se manželství a náckové všude kolem. Jenže nic z toho se nevyvíjí očekávatelným způsobem a čas od času přijde perfektně vypointovaná facka, která vás srazí ze židle s úderností nadrženého fricka a vy si můžete začít otírat popel z hlavy, protože pochybovat se v tomhle případě nevyplácí. Vlastně je to celé jednoduché a viděli jsme to mnohokrát jinde. Lidi jsou svině, spát s někým dalším se musí a v dobré víře se z nás může rychle stát ta největší kurva na okrese. Někdy je ale celý život o jedné větě. Nebo o jednom filmu. (19.10.2009)

Ihned na začátek komentáře musím ze své klávesnice vypálit několik nelichotivých slov, která mi v souvislosti s tímto českým překvapením roku 2009 nedají spát. Na Protektora (kdo by od Najbrta po Mistrech čekal něco tak skvělého?) jsem totiž šel s ohromným očekáváním, abych si potvrdil oslavné ódy znějící z hlásných trub internetu. Jaké pak bylo mé zklamání, když bezprostředně po usazení v kinosále následoval milionkrát ohranou reklamu na 2Bobule nudný snímek s nádechem dramatu, mapující obyčejný život sympatického páru v neobyčejné době...! První půl hodinu jsem zklamaný sledoval děj s pocitem, že sleduji svůj život v období druhé světové války: jak chodím do práce, pak domů, pokecám s ženou, a spát. A znovu. Hudební složka však - naštěstí - spolu s velmi pěkně zakomponovanými filtry, vybroušenou atmosférou a perfektně zvolenými herci dělá z Protektora přeci jen něco víc. Ten snímek vlastně jen plyne v nikam nepospíchajícím tempu, to jen já jsem čekal hutné drama. Příběhová složka se pak dostane do popředí po zhruba 45 minutách tohoto povedeného díla, které se za naši zemi bude snažit o Oscary. Nový film Marka Najbrta tak ode mě dostává čistých 80%, a samotný režisér vzkaz, ať už točí jen dramata... (12.10.2009)

TO JE NĚJAKÁ BEZPEČNÁ NEBEZPEČNOST. Ten Protektor za těch třináct let vůbec nezestárl, naopak. Trochu o "české povaze" a hodně o tom, že v mnoha dobách je "okupace ochrana." Skvostné dialogy, dobová Praha inscenovaná v podstatě v pár ulicích a přesto je to tak hodnověrné. Trochu váhá možná jen Marek Daniel, ale to už je jen malá chyba. Navíc ta vynikají hudba od Midi lidi! 90%. (13.10.2022)

Nechápu. Formálně brilantní a dotažené (souznění hudby a obrazu by se mělo dávat ostatním českým filmům příkladem), při poslechu dialogů nemáte pocit, že vám někdo rve rezavou vývrtku do sluchovodu (ani při výroku miluji tě) a při sledování příběhu máte pocit, že tady někdo přemýšlel a předestřel divákovi něco, co tu citelně chybí. Plastický a nehysterický obraz podlehnutí kouzlu ideologie, jakkoli prvotně motivované dobrými úmysly. Psychologicky propracované drama, v němž se na protektorátní kulise vyjevují mnohem obecnější rysy vztahu člověka a "dějin". Je to sarkastické, sofistikované a má to grády. Obraz jízdy na bicyklu při zpětné projekci je pro mě fenomenálně prostou a přitom odpovídající metaforou jakékoli totality. Bez toho šlapajícího človíčka, který nemá zdánlivě vliv na dění za sebou, by iluze nebyla dokonalá. Protektor rovná se film, po kterém jsem už roky toužil – zralý, reflektující, prostý čecháčkovské člověčinky a zatuchlosti. Chyby odpouštím. Láska bývá slepá. (16.09.2009)