Posel klamů

"Žádná záhada nezůstane navěky nevyřešena. A žádná odpověď není nikdy bez záhady." 12 dílů jsem se nudil, bloudil a hledal neustále co že se to vlastně děje...už už jsem si říkal že tohle byla ztráta času. Ale při začátku závěrečných titulek 13.dílu jsem si uvědomil že bych to strašně rád chtěl vidět celé znova a že tahle těžká nálož byla opravdu těžká. Hódně hluboké anime...přinejmenším co se pojetí bizarnosti děje samotného týče.... (23.04.2012)

Nechápu, proč jsem až do teď neviděl televizní anime od jednoho z nejlepších režisérů anime filmů, Satoši Kona. Když jsem se do Mósó dairinin pustil, ani jsem nevěděl, že se o něco z dílny tohoto skvělého režiséra jedná. Ale už u prvního openingu jsem si řekl "sakra, tady se někdo hodně inspiroval Konem" a hned jsem také hledal, zda úvodní znělku nesložil Susumu Hirasawa, jelikož mi až moc připomínala hudbu z Papriky. A ono tomu tak opravdu bylo. Po dokončení prvního dílu jsem se také ujistil, že se opravdu jedná o sérii od Satoši Kona. Teď přichází jediná otázka. Mohlo se na tom vůbec něco pokazit? Ne. Samozřejmě že nemohlo. Od začátku sledujete další skvělý příběh, který se opět zaměřuje hlavně na psychickou stránku člověka a přinese vám spoustu znepokojivých momentů. Hlavní dějová linka je naprosto skvělá a krásně sedne do seriálového formátu, kdy každý díl sledujeme události z jiného pohledu. Bohužel k tomu nějakou menší výhradu mám, a to jsou tři epizodní příběhy v polovině série. Opravdu proti nim nic nemám, díl se skupinovou sebevraždou považuji za nejlepší díl celé série a esenci tvorby Satoši Kona a následující "drby" přinesli naprosto fenomenální a děsivě upřímný konec. Nepřišlo mi ale vhodné dávat tyto epizody do poloviny a zastavit hlavní dějovou linku. Po skončení těchto epizodních příběhů jsem se už nedokázal pořádně naladit na samotný závěr. Ten byl ale jinak samozřejmě skvěle propracovaný a pořádně "snový", jak by se dalo očekávat. Poslední epizoda jako by vypadla z Papriky. Nakonec samozřejmě musím vyzdvihnout animaci, která je opět naprosto špičková a dokáže vám ukázat spoustu neuvěřitelných obrazů a hlavně v posledních dílech se z ní opravdu nedají odtrhnout oči. Už jen přehodit pořadí dílů a neměl bych si na co stěžovat. 8,5/10. (09.06.2021)

Strach. V jedné eseji, která se zabývala Konem byl 'Paranoia Agent' charakterizován právě jako show, která se ultimátně zabývá právě strachem. Jak už je u něj zvykem, vše se prolíná, reality, sny, co je skutečné, co ne, nechávajíc vás tak nějak tápat v šedé zóně. Svým způsobem mě fascinuje, jak tvůrce, který zvládl za svůj krátký život vyplivat tak málo, dokázal předpovědět, vyjádřit, tak moc. Dlouho jsem od Kona nic neviděl, a tohle tak nějak dlouho odsouval. Deziluze, vnitřní narativy, vypořádávání se s traumaty, je hodně způsobů, jak se na tuhle show dívat a co si z ní odnést. Ne úplně standartní anime a v rámci Kona a jeho filmů i jeho jediná série, takže sledujte pozorně. (14.05.2022)

Ve městě se objevil záhadný pouliční násilník, který jezdí na in-line bruslích a své oběti napadá baseballovou pálkou. Dvojice vyšetřovatelů, která po něm pátrá, postupně zjišťuje, že zdánlivě náhodně vybrané oběti mají přece jen něco společného... Zní to jako docela zajímavý detektivní příběh, a prvních pár dílů taky tuhle definici splňuje. Pak se ale začnou do příběhu vkrádat nadpřirozené jevy, sny, sebevrazi, blábolící starci a bůhvíco ještě a vytvoří z toho takový mišmaš, že jsem se až divila. Fantazie je hezká věc, ale tohe mi přišlo poněkud překombinované... Co mi ale vadilo asi nejvíc byla absence nějaké té hlavní postavy. Většina seriálu je totiž rozdělená na epizody, ve které hraje tu „hlavní“ roli každou chvíli někdo jiný – v některých epizodách dokonce hlavní postava vůbec není (viz díl, kde parta ženských řeší drby...). Když jsem si oblíbila záhadnou Tsukiko, najednou byla pryč. Když jsem začala fandit Ichimu, příběh skočil někam jinam atd. Občas spolu některé postavy nějak souvisí, občas ne... Jediným spojovacím prvkem všech epizod pak zůstává Shonen Bat, který ale většinou funguje spíš jako jakýsi stín, který ztěžuje/ulehčuje životy ostatních. Ale abych jenom nekřivdila, musím říct, že na pár místech měl Paranoia Agent opravdu dobrou atmosféru (hlavně to snové město v posledním díle), kvalitní hudbu a palec nahoru za roztomilou figurku Maromi a díl, kdy se dozvíme, kolik lidí je vlastně potřeba na výrobu anime série :) Ode mě to bude za 3*. (24.05.2009)

Všech třináct episod jsem zhlédl během jediné noci a dodnes si myslím, že to byl jeden z nejzásadnějších filmových zážitků. Celý seriál je vlastně jedním příběhem, který je ale vyprávěný, prohlubovaný a přetvářený jednotlivými postavami. Je to příběh zamotaný, skládající se dohromady jako podrobná mozaika. Některé díly jsou prodchnuté jistou dávkou detektivního žánru, který je následně vystřídán mystériem, to vtipem (byť to zní cynicky, tak u skupiny tří sebevrahů jsem padal ze židle v záchvatech smíchu) a ten spadne do zhnusení nad společností, lidmi obecně. Stejně pestrá je i škála charakterů pohybujících se na obrazovce. Jak už jsem naznačil jde z velké části o lidi a o jejich schopnosti vyrovnat se se zodpovědností za svoje vlastní činy, vyrovnat se se strachem ze sebereflexe. Satoshi Kon (autor) se naštěstí vyhnul tomu moru jménem "moe", takže se dočkáme pěkně vyhlížejících charakterů i prostředí. OST je z pera Susumu Hirasawa, takže vysoká kvalita je zaručena. Co říci na závěr? Složité, v určitém slova smyslu nekompaktní - není to prvoplánová zábava, musíte si ten kus vyrvat, vybojovat, ale výsledek stojí za to. (14.02.2011)