Malé deti

Scénář: Todd Field, Tom Perrotta .. Opravdu nejednoznačně působící film. Spleť osudů obyvatel luxusního předměstí, kde nevěra a sexuální deviace záludně čekají ve skrytu všudypřítomného lesku a pohody. Snímek se může opřít o několik silných pilířů. Ať už je to adaptovaný scénář, který rozpracovává psychologii postav, servíruje jízlivé i úsměvné dialogy a dává spoustu podnětů k zamyšlení. Mnoho nesou na svých bedrech herci. Věrné a přirozené podání umocňuje veskrze pravdivé jednání, kde se mísí nedospělost mysli a lehkovážnost jednání bez ohledu na dopady. Velmi podstatné je i režijní pojetí, nesoucí se v duchu osobitého vyprávění se zvláštní atmosférou, kde je líbivý hudební podklad Newmana upozaděn a do popředí se v mnoha scénách dostává pouze zvuk. Ať už je to šumění listí, vzdálený průjezd vlaku nebo pouze obyčejné ticho. Působí to dosti intenzivně. Ačkoliv ve mně snímek ještě pár hodin po návštěvě kina rezonoval, na plné hodnocení prostě nedosahuje. Field si mohl některé prodlužování pasáží odpustit a i samotné finále mi přišlo takové polekané a vzhledem k předešlému dění málo fatální. Film zůstává silný v momentech leč s prchlivým finálním dopadem, který však příznačně podtrhuje to „o malých dětech.“ (23.02.2007)

„Upřímný smích má za cíl skrýt pocit sklíčenosti“ Na americkém předměstí se dějí všelijaké věci. Ty nejzajímavější uvnitř domů, v zavřených pokojích, kam nemají přístup zvídaví sousedé a mnohdy ani členové rodiny. Každý skrýváme nějaké tajemství – je stoprocentní upřímnost nejvhodnější cestou, kterak uchovat idylický vztah? Nejspíš ne… Po prvních minutách jsem začal mít obavy, že tvůrci příliš spoléhají na silnou knižní předlohu a film tudíž doplatí na svou literárnost. Využití typicky knižních prvků, z nichž ten nejvýraznější –monolog vypravěče – předžvýkává méně chápavým divákům většinu v díle obsažených myšlenek, ale není na škodu. Vlastně ani nelze hovořit o nějaké podbízivosti, protože konec Malých dětí stejně zanechává většinu nejdůležitějších otázek nezodpovězených. Na přesvědčivosti příběhu tato skutečnost neubírá. Množství fascinujících detailů v pečlivě promyšlené, i když velmi jemné síti vztahů, tužeb a obsesí mi znemožňuje zmiňovat je individuálně, proto bych vyzdvihnul alespoň jeden pomíjivý moment ze závěru filmu. Zaujatý pohled Lucy na svítící pouliční lampu, do níž tvrdohlavě narážejí mouchy ovládané vlastními pudy, s jednoduchostí a věcností takřka geniální shrnuje vše podstatné, co je třeba vědět o životě. Freud by zaplesal radostí. Ač ne zakladatel psychoanalýzy, plesám také. Plesám nad hereckým obsazením, v němž není místa pro slabší článek, plesám nad hudbou Thomase Newmana i kamerou Antonia Calvache a především plesám nad konzistentností a dechberoucí dramatickou výstavbou tohoto dlouhého filmu plného slov. 85% Zajímavé komentáře: kleopatra, Shushika, H34D, castor, Madison, meave, flanker.27, Madison mm13, _Irbe_ (25.09.2008)

tejto "romantickej" dráme dominujú herecké výkony s vrcholmi v dvoch právom na Oscara nominovaných protagonistoch a krásnych krivkách a črtách mojej obľúbenkyne Connellyovej; film i napriek metráži nemá hluché či nudné miesto, správne dramaturgicky nadávkované mini i makrokatarzie vyústia do nepatetického finále, všetko je to korunované príjemným vizuálom, zvládnutou réžiou a vôbec mi nevadil ani "dovysvetľujúci" mierne allenovsky ladený ironický komentár; zo začiatku hrozí, že si nebudete istý, o čom to je a bude a v spleti postáv a vzťahov budete hľadať nejaký systém, no po chvíli sa to sprehľadní a začne do seba zapadať; (13.03.2009)

Tak výborně vykreslený příběh se jen tak nevidí. Sledujeme osudy několika postav, které se různě vzájemně prolínají, film nás ale nutí o osudu každé z nich přemýšlet, chápeme jejich pocity, myšlenky i to, co dělají, přičemž je nám jasné, že je jen těžko můžeme jakkoliv soudit. A tak je to přesně v životě, nic není černobílé a často nevíme, na čí straně stát, protože obě vám přijdou sympatické, nebo právě naopak. Oceňuju, že se režisérovi podařilo linku příběhu i moji pozornost udržet až do úplného konce - v tom mu také pomáhaly skvělé herecké výkony Kate Winslet, Patricka Wilsona, Jennifer Connelly a mnohých dalších. Jediné, co mě dost rušilo, bylo průvodní slovo, objevující se ve velké části filmu, které sice sdělovalo mnoho důležitých myšlenek, ale myslím si, že by divák byl schopen na ně jednoduše přijít sám. (16.08.2010)

To je přesně ten film, u kterého se vám líbí pár scén, stejně tolik vám přijde na hlavu padlých a na ostatní si nikdy nevzpomenete... Navíc mám zažitou averzi vůči otravnému vypravěčovu hlasu a hraní Kate Winslet, které spočívá v tom, že opět ukazuje prsa. Nechám to na remíze, protože první půle téhle ukrutné stopáže byla opravdu hodně dobře rozehraná. A Jennifer Connelly je nejlepší..:) (14.12.2008)