5 centimetrů za sekundu

Dnes som si len tak, z čírej zvedavosti, pozrel 5cmps, konkrétne druhý krát, či sa mi to náhodou nebude páčiť o niečo viac. Mal som to totiž uložený v spomienkach ako pomalší film s nevýraznými postavami, z ktorého som mal na pamäti akurát animáciu a hudbu, takže ako čistý priemer, no stále mi nešlo do hlavy, prečo má ten film tak šialene dobré ohlasy a niektorí ľudia ho dokonca považujú za veľdielo. Tak som si pripravil čaj, pohodlne si zaľahol, zapol som si to, párkrát som si zazíval a ani som sa nenadal, už to bolo za mnou. Výsledok? Pomalý film s nevýraznými postavami, ktorý sa pravdepodobne snažil divákovi podať nejaké silné posolstvo, ktoré však bolo vyrozprávané formou patetických dialógov, ktoré človeka obohatia max o ďalšie nervy a tak jediné, čo mu ostáva je pozerať sa na peknú grafiku, ktorú však už videl aj tak miliónkrát, pretože pán autor nepríde s ničím novým. Komplexný príbeh nedostaneme a pekný poetický príbeh taktiež nie. Dokonca tam hrá stále jedná istá melódia od začiatku do konca. Tá je síce príjemná, rovnako animácia, ale aj keď prvá menovaná vec tvorí viac ako 60% môjho obvyklého filmového zážitku a vizuálna stránka asi ďalších 10%, najdôležitejší filmový aspekt je v mojom ponímaní obsah a práve tieto vyšperkované, vizuálne nádherné diela, si ho zaslúžia možno aj najviac. Pretože 5cmps mohol byť pokojne najlepším animovaným filmom všetkých čias a dôvodom prečo milujem kinematografiu a všeobecne umenie. Makoto Šinkai si však znovu volí ten istý formát, ten istý námet, ten istý film a človek tak dostane rovnaké h... ako vždycky, akurát zabalené v málinko lesklejšom obale než naposledy. Dobre, to už asi málinko preháňam, ale pointa je snáď jasná. Kedy sa dočkám namiesto pekne vyzerajúcej animácie pekne vyzerajúceho príbehu? (07.03.2021)

Úžasné pokoukání (zejména v dámské společnosti) na téma "life's a bitch...in a way", po kterém vám zůstane pocit "ale tak je to v pořádku a život jde dál". Ano, je to romanťárna až za roh, a ano, Shinkai si opět ulítává na vizuální stránce svého díla. Byosoku je po stránce animace luxusní záležitost, byť hvězdná obloha v prostřední epizodě je na WTF a výbuch smíchu...tedy byla by, kdyby to tak prostě nemělo být. Oč ale jde konkrétně - máme tu anime pokrývající milostná soužení dvou - i když hlavně jedné - sympatických mladičkých duší během řádky let (kdy už tedy nejsou tak mladičké, ale staré jako vy...pokud vy jste já, ehm...), a vracíme se zpátky na začátek komentáře. Shinkaiovi se nějak daří vylíčit ty pravé hluboké emoce bez červenoknihovnového patosu a melodramatických přehnaných gest. Aby toho nebylo málo, přidává - byť hlavně skrz symbolické momentky - i běžný život a určitou všednost, díky které vidíte, že stejně jako ve skutečnosti nejenom srdečními záležitostmi živ je člověk, a i "to ostatní" dokáže samo o sobě dost komplikovat život. Ze všeho dohromady si tu ale nikdo nepodřezává žíly, a když k oné celkové sympatičnosti připočtete i zručné "mrk na diváka" hrátky s dějem, a vydařenou hudbu korunovanou bezkonkurenční závěrečnou písní, tvořící díky svému perfektně nastříhanému "klipu" soběstačnou profi AMV záležitost, zastavíte se na 90%. Pokud vy jste já;) PS: To vítězství v AMV soutěži na Animefestu 2010 pořád nechápu... (08.05.2011)

Příliš krátké příběhy mě nedokázaly vtáhnout do atmosféry smutku, ztráty a smíření. Navíc některé scény byly příliš kýčovité. Všeho bylo zkrátka "příliš" - příliš málo nebo příiš mnoho. Přesto se našlo pár okamžiků, kdy jsem se téměř stala modelovým divákem. Navíc mám pro japonské kreslené filmy slabost...takže takové dojemné tři hvězdičky. (22.04.2012)

Jak může někdo do hodinového příběhu (který vlastně ani moc nemá děj a je rozkouskován na tři mikropříběhy) nalít tolik emocí? Smutek, melancholie, bezradnost, nemožnost jít cestou, kterou chceme jít, nemožnost mít toho, koho chceme. A zároveň usmíření, klid, smíření se s osudem. Pohlazení po duši, které asi jen tak z hlavinky nevymizí. Působivé jak po obsahové, tak po formální stránce, animace je možná nenápadná a na první pohled neoriginální, ale v podstatě opravdu kouzelná, díky pozadím, postavám, celkovým kompozicím obrazu... Závěrečná píseň musí dostat každého. Nádherné! (26.12.2007)

Někdo má možná vlakovou turistiku rád, ale mě doslova vytáčely ty zprávy z rozhlasu o tom, kterej vlak bude mít kolik zpoždění. Jenom kvůli tomu, že je to manga, to nebudu nadhodnococat. Neříkám, že graficky to nebylo krásný, to jo. Ale i hrané filmy můžou být pěkně natočené a přitom hrozná blbost. Což se u tohohle filmu téměř povedlo. Fakt jsem se nudil, ale neberu ostatním, že se jim to líbilo, jejich věc. (10.01.2009)