Bleach

Perfektní začátek, potom o něco méně zábavnější část s Bountama (o které jsem nicméně skoro až dokonce netušil že je to filler) a opět velice dobré navázání na kvalitu prvních dílů. Souboje jsou v podstatě pořád o tom samém, buď se bojuje na meče, nebo na meče a "kouzla". No a občas se tam objeví někdo s nějakým opravdu unikátním mečem (např Byakuya nebo Kurotsuchi). Děj byl na začátku taky výborný ale postupem času se z toho stavá "porázím tohohle aby na mě za rohem čekal 10x silnější tenhle", tudíž už jde hlavně o ty souboje a vizuální stránku. Nadprůměrný, ale určitě ne dokonalý seriál. Přesto jeden z mých nejoblíbenějších. (22.01.2009)

Pokusím se tu vyjádřit své dojmy ze tří sáhodlouhých seriálů (sice jsem ani jeden neviděla celý, ale shlédnuté díly můžu počítat v desítkách) – Inu Yashi, Naruta a Bleach – každý z nich je dobrý a každý v něčem jiném. Inu Yasha pro mě vyniká svým pestrým prostředím čerpajícím z pohádek a mýtů, je tam spousta nápadů (odkázané meče), skvěle nadesignovaných příšerek a výrazných postav. Arky jsou krátké, přítomno je hodně fillerů, ale tady to nějak neberu jako nevýhodu, seriálu to dodává na odpočinkovosti (můžete klidně zařadit sledovací pauzu) a stravitelnosti. A navíc tu není přetechnikováno, jako v následujících dvou seriálech. Nejlepších je cca prvních padesát dílů, v nichž jsou představeny hlavní charaktery a zápletky, a pak už je to slabší – základní témata jsou vyvářena a vyvářena bez nějakého pořádného výsledku, ale to už jste na seriál zvyklí a díváte se dál. Naruto má zase souvislý, kvalitně vystavěný příběh, avšak jeho vůbec největší devízou jsou sympatické postavy, které mají hodně propracovanou minulost, což v kombinaci se spletitými dějovými kotrmelci plnými osobních konfliktů a skrytých schopností dává dohromady labyrint, ve kterém se dá pohybovat téměř do nekonečna – někomu to možná může připadat unavující, někdo tuto úctyhodnou promakanost zase oceňuje. Bleach je sice propracovaný také, ale tak nějak kontraproduktivně - ne že by ty všelijaké techniky byly nezajímavé, ale jsou podávány jak z rychlíku (v Narutovi je jejich vysvětlování o dost přirozenější, byť ne vždy), a hlavně je jich strašně moc, protože i postav je nadbytečné množství. Kdyby bylo jednotek stráží třeba jen pět, značně by to zlepšilo přehlednost děje a postavy by nebyly tak schématické. Ovšem Bleach má jednu nezanedbatelnou výhodu – výborný drajv. Úvodní část seriálu do dílu 62 se ze začátku zaměřuje jen na pár charakterů, seznamování se s příběhem a prostředím je dobře zvládnuté, u soubojů napjatě čekáte, jak dopadnou – zkrátka tento ark je tak skvěle vygradován, až to bere dech. Ovšem už od cca 50. dílu je znát, jak Bleachi začíná ubližovat množství kapitánů - člověk čeká, jak dopadne hlavní zápletka, ale místo toho autoři v jednom kuse zařazují všelijaké podružné souboje, jen abychom se obeznámili se schopnostmi aktérů. Pozdější díly jsou mnohem slabší, ale i nadále sledovatelné. A ještě hudba – ta je vynikající ve všech třech seriálech. (04.05.2009)

Tak mám za sebou 5 sezón (čili 109 dílů ze současných 366) a končím, a jak tu čtu komentáře, je na čase. Souboje s Bounto byly sice zábavné, ale seriál se vůbec, ale vůbec nikam nevyvíjí, velmi se opakuje a spousta věcí mě začíná vysloveně štvát (sáhodlouhé proslovy uprostřed soubojů, stále silnější útoky, přestože jsou bojovníci již na pokraji sil, neustálé záchrany na poslední chvíli, obrovská pasivita některých postav, naprostá netýmovost všech a především zvyšující se nálož extrémně afektovaného a uječeného dětinského "humoru"). Také se mi zdá, že se podstatně zhoršuje kvalita animace. Ale jinak mě Bleach povětšinou bavil, svět shinigami a především postavy kapitánů a podkapitánů (jejich vzhled i charaktery) jsou vymyšlené perfektně (jen jich možná nemuselo být tolik). (08.03.2012)

I přestože jsem Ichigovi fandil, přetrpěl jsem všechny fillery, kterých bylo neskutečných 152 (což je přes 40% dílů anime), tak jsem stále doufal, že se Bleach v dobré obrátí a když už to vypadalo ke konci, že se tak i stane, přišlo posledních 30 dílů, které mi naprosto odpudivým způsobem zkazily celkový dojem z tohoto anime, které mohlo mít o hodně větší potenciál. S velkou nadějí mě nezbývá než doufat, že Ichigův anime příběh nekončí 366 dílem a kreslíři ještě naposledy usednou za desky svých stolů a připravý nám ukončení hodné Ichigových sil. Prozatím hodnoceno jako průměrný shounen. (12.03.2013)

Mé sledování Bleache by se dalo připodobnit k mým cestam na chalupu na Vysočinu. Hned po výjezdu z prahy (objevení Bleache) jsem najel na D1. Parádní jízda, můj Peugeot sviští o závod. Náramně se bavím předjížděním oktávek a bavoráků. Prostě super. Pak, ale musím odbočit a sjet z dálnice. Mému autu se zpomalit nechce a ani já nemám nejmenší chuť na 50. Pak, co se nestane, se za mnou s houkáním vynoří auto s obřím nápisem FILLER a já jsem nucen zastavit. Pětice postav se ke mě blíží v uniformách. Tlustý důstojník na mě zaťuká přes okénko a řekne: "Tak pane řidiči jel jste moc ryhle." Není možná, to že jsem udělal." "Ano, ano." Ale protože mám dnes dobrou náladu, bude to jen s domluvou." "Děkuji" a šťastně jsem vyrazil na další jízdu. (filler za mnou Baunti) Pak je to, ale jedna malá vesnička za druhou a každá vyřvává to svoje: "povolená rychlost 50!" Až mě z toho bolí hlava (to jsou ty malé postavy, co děsně řvou Itsugo Itsugo, nechoď bojovat, umřeš. Víte, který myslím, že?) To mě naštve, šlápnu na plyn, rozjedu se a vjedu do zatáčky. A sakra nevšiml jsem si značky, slepá ulice. A vletěl jsem přímo do baráku s obřím nápisem SPOILER. A tak tu teď v Bohnicích sedím. Ani by jste nevěřili, jak ti malí skřítci křičí. (22.08.2013)