비열한 거리
A Dirty Carnival
Obsahy(1)
Byung-doo (In-seong Jo ) je gangster, pre ktorého je najdôležitejšie, aby jeho chorá matka a mladší súrodenci boli riadne zaopatrení. Vo svojich 29 rokoch, hoci už má svojich podriadených, stále je na najnižšom stupni v rebríčku hierarchii soulskej mafie. Jeho rodina sa práve ocitá v ťažkej finančnej kríze a životnej tiesni. Byung-doo sa preto rozhodne podstúpiť neľahkú úlohu, odstrániť zo scény prokurátora Parka, ktorý spôsobuje prezidentovi Organizácie Hwangovi (Ho-jin Chun ) veľké problémy. Jeho priateľ zo študentských čias, Min-ho (Min Nam-koong), je začínajúci režisér, ktorý píše scénar o mafii. Pre jeho nereálnosť je neustále u producentov zamietnutý, a tak vyhľadá dávneho spolužiaka. Byung-doo ho zoznamuje s reálnym gangsterským životom a Min-ho nakrúti film, ktorý sa stane návštevníckym hitom. Avšak film je natoľko realistický, že použitá scéna o zavraždení prokurátora Parka vzbudí oprávnené podozrenia. Je zjavné, že niekto sa dopustil fatálnej chyby... (sochoking)
(viac)Videá (1)
Recenzie (87)
Dirty Carnival je díky silnému příběhu a atmosféře tak husté, že by se dala krájet, opravdu výbornou Jihokorejskou gangsterkou, možná se jedná o kýč, ale na tomto druhu filmu korejské produkce jsem hrozně závislý. A díky výborně napsané ústřední postavě Byung-doo a díky scénáři a režii, který si na nic nehraje a servíruje věci tak, jak se mají. Neuvěřitelná reálnost na mě dýchala po celou dobu a konec jen přidal na celkovém zážitku. 90% ()
Korejci si hráli na Itálii respektive Malou Itálii, ale na rozdíl od Divokého západu jim to vůbec nevyšlo. Problém je hlavně v tom, že ačkoliv se snažili udělat gangsterku se vším všudy, neodpustili si některé věci, které jsou pro jejich filmy tohoto žánru tolik typické. Jinak si neumím vysvětlit, proč snad ve všech snímcím z té hrstky, kterou jsem měl možnost vidět, mají mafiáni potřebu vyřizovat si účty ručně, baseballovými pálkami nebo v nejlepším případě noži (tady jako bonus kropáčem pomrkali na Husity). Tvůrci zde tohle absurdno navíc umocňují lokacemi, kdy se jedna z těchto (davových!) bitek odehrává někde pod mostem, takže rádoby drsné mafiánské praktiky daleko spíš připomínají potyčky mezi znesvářenými hooligans. Zatímco v Americe se hraje poker a všichni zúčastnění při něm celou dobu vypadají opravdu nebezpečně, Asiati pojídají koláčky na čas a svou sounáležitost s Rodinou vyjadřují večerní dávkou karaoke. Na chvilku bych se rád zastavil u hudby - u přistěhovaleckých Siciliánů totiž působí svižné motivy jejich rodné zěmě přirozeně, Korejcům to ovšem bylo málo a k Itálii přibalili i Balkán, což občas vytváří dojem špatně vykradeného Bregoviče. A nakonec, mladý In-seong Jo rozhodně není ani Pacino, ani De Niro, a překvapivě ani Pesci. ()
S jasnou upomienkou nielen v doslovnom preklade nazvu na Scorseseho Mean streets, film postupne predostiera rozmach a nasledny pad maleho kriminalnika. Vysledkom je silna gangsterska drama s vyborne napisanou ustrednou postavou (anti)hrdinu. Z kazdeho zaberu je citit pevnu ruku rezisera, ktory nam ponuka imho najlepsi "kontaktny suboj" tohto roka a vdaka soundtracku s vyrazne jazzovym nadychom (mimo bojovych sekvencii, ktore naopak sprevadza prierazny a rytmicky pop mne evokujuci znamu kladivkouvu scenu z Oldoboya) je snimka zahalena do opojneho nostalgicke oparu chandlerovsky skazeneho sveta, v ktorom len malokedy nase sny pridu k naplneniu na dlhsi casovy usek. Nebyt malo presvedcivej romantickej linky, bolo by to bezchybne. 90%. ()
Je to perfektná juhokórejská gangsterská dráma. Má skvelý príbeh o menšom gangsterovi, ktorý síce má na starosť niekoľkých podriadených, no od svojho šéfa je zanedbávaný a tak má finančné problémy, ale keď pomôže veľmi vplyvnému mafiánovi s odstránením prokurátora, pomôže mu dostať sa až na vrchol a tak sa mu začne dariť skvelo v práci a aj v osobnom živote, ale všetko dobré sa raz skončí a jedno zlé rozhodnutie ho dostane do nečakaných a ťažkých problémov. Spracovanie je vynikajúce, film si ma získal už od prvého záberu a aj napriek tomu, že dej plynie spočiatku pomerne pomaly, čo ale nie je nič prekvapivé, postup v rebríčku mafie nemôže byť rýchly, je to celý čas výborné a hlavný hrdina robí samú špinavú robotu, ale v druhej polovici sa to už zmení, špinavú robotu za neho robia ostatní a on si žije dobre, ale v poslednej tretine sa už dej posunie úplne iným smerom, hlavnému hrdinovi už ide o všetko a film získa skvelú dynamiku. Ale je úplne jedno, v akej fáze sa práve film odohráva, celý scenár je prvotriedny, tu nemám absolútne čo vytknúť. Veľmi spokojný som aj s akciou, opäť je tu niekoľko klasických kórejských gangsterských súbojov, takže desiatky protivníkov vo veľkej hromadnej bitke, ale tu to rozhodne patrí medzi to lepšie, sú dobre natočené a správne drsné, často sa používajú nože a basebalky, ale najväčšiu pochvalu si aj tak zaslúži perfektná pešia naháňačka s policajtmi v kníhkupectve alebo skvelá situácia na diskotéke s perfektným výberom hudby. Herecké obsadenie je výborné, charizmstický Jo In-seong v hlavnej úlohe, Jin Goo ako jeho hlavný podriadený, príjemná Lee Bo-Young a plno zaujímavých vedľajších postáv. Réžia a technická stránka sú špičkové, tu nemám čo kritizovať. Vynikajúci film, A Dirty carnival je jeden z najlepších juhokórejských filmov a zároveň najlepší mafiánsky film, aký som kedy videl. 88% ()
Galéria (35)
Fotka © CJ Entertainment
Súvisiace novinky
Filmasia 2007
Festival asijských filmů FILMASIA (www.filmasia.cz) má letos čtyři sekce: Zaostřeno na Hongkong, Pocta režisérovi: Johnnie To, Novinky asijského filmu a Asijská hororová noc. V programu je například… (viac)
Jihokorejská gangsterka A Dirty Carnival se původním korejským názvem hlásí ke Scorseseho Špinavým ulicím a skutečně scorseseovsky působí. Ačkoli nemám rád připodobňování asijských filmů k americkým, ale tady je inspirace zcela přiznaná. A Dirty Carnival připomíná Scorseseho gangsterky ve schopnosti rytmizovat rozmáchlé vyprávění chirurgicky přesným střídáním různých zcela odlišných temp, nechávat scény mimořádně dlouhé či jiné naopak „nepřirozeně“ zkracovat, využívat hudbu, zvukové efekty, zcela hladce přecházet od melancholického zoufalství přes něžnou láskyplnost až k bezuzdné agresivitě nebo operovat s přesvětlením, temnotou, redukovanými barvami. A Dirty Carnival je přehlídka precizních filmařských postupů, které sice na rozdíl od Scorseseho nejsou uvědoměle ukotvené v širokém kontextu filmové historie, ale fungují jako syntéza všeho, co „bylo v jiných filmech po ruce“ a mohlo maximálně posloužit účelu, ve výsledku tak bezešvě, že výsledek musí vzít dech snad každému. Film nabízí z vypravěčského hlediska důmyslný příběh mladého dosud ne moc významného gangstera na vzestupu, který potká lásku svého dětství a chce i kvůli ní poskočit na žebříčku zločinecké hierarchie tak vysoko, aby už nemusel dělat špinavou práci. Jenže zároveň pomáhá svému bývalému spolužákovi a začínajícímu režisérovi během psaní jeho vysněného filmu o gangsterech, který má být o skutečných gangsterech... a to může leccos zkomplikovat. A Dirty Carnival nabízí velmi netradiční a působivou podobu špinavých pouličních soubojů, která je nejen choreograficky neotřelá, ale dosahuje intenzity a pocitu realističnosti podobným efektem jako nedávný Mannův film Miami Vice. Souboje v A Dirty Carnival pracují s mimořádně hyperbolizovanými zvukovými efekty - výrazně duté rány (pěsti, kopance), plechově „zvonivé“ rány (baseballové pálky), zvuky blížící se laserovým zbraním nebo pohonům raket ve Star Wars (říznutí nožem) -, které se natolik odlišují od hyperrealistické zvukové zkušenosti v jiných filmech, že právě pro svou naprostou nepřirozenost působí velmi realisticky. Film se navíc prostřednictvím specifického zobrazování soubojů vymezuje vůči jiným jihokorejským žánrovým filmům, když se uvnitř něj natáčí bojová scéna z filmu uvnitř filmu a gangsteři si stěžují, že takhle to přece ve skutečnosti nikdy nevypadá. A Dirty Carnival se touto scénou implicitně prezentuje jako snímek, který ukazuje realistické násilí a život realistických gangsterů, kteří mají legraci (a s nimi i implikovaný autor A Dirty Carnival) z jiných filmů o gangsterech. Je to samozřejmě jen iluze a některými vyprávěcími postupy by se mohl film zařadit i do subverzivní tendence, která je „opakem“ hollywoodské hyperrealističnosti a pokud toho dosahuje, činí tak naopak extrémně stylizovaně a mimo mantinely běžné lidské zkušenosti (Miami Vice, Let číslo 93). A Dirty Carnival nepůsobí jako autorský film - typu žánrově nežánrových děl jihokorejských režisérů Parka Chan-wooka nebo Bong Joon-hoa -, ale spíše co do všeobecné propracovanosti všech detailů sloužících jen a jen filmu připomíná „kolektivní“ filmy klasického hollywoodského období (Jih proti severu, Čaroděj ze země Oz) a částečně i postklasického hollywoodského období devadesátých let (Forrest Gump, Vykoupení z věznice Shawshank). Jde o výsledek kolektivní snahy množství lidí, kteří dělali svou práci zatraceně dobře... A Dirty Carnival je precizní mix (nejen) Scorseseho (Špinavé ulice, Mafiáni, Casino) a De Palmových (Zjizvená tvář, Carlitova cesta) gangsterek, který syntentizuje tak průzračně upřímně, že ho nelze neobdivovat. - FAR EAST FILM FEST (Udine) () (menej) (viac)