Michael Clayton

Zatracení, vykoupení, znovuzrození. Civilní, nečekaně mystické drama o vyrovnání se s pozicí rektálního výstupu právnického molochu, aneb tři koně na stráni někdy znamenají víc, než stovky pod kapotou.. Nevšední zážitek nejen pro hledače symboliky a milovníky scénářů se střevy orloje. Dlouhou dobu má divák pocit, že je uvězněn za jakousi bariérou, která jej nechce pustit blíže k jádru, načež si postupně uvědomí, že celou dobu stojí přímo u něj. Tony Gilroy po The Devil´s Advocate perfekcionisticky ukázal, že to pravé inferno na zemi nepotřebuje pekelné ohně a rozžhavené trojzubce - aby ne, v tomhle světě je totiž příčetnost horší než šílenství.. (09.09.2013)

Pořádně silná káva o druhé straně právničiny. Kam se na něj hrabe Perry Mason a jeho soudní síň, Michael si všechno podá v reálném světe, s reálnými problémy a postavami. Krásná a jinak nerušívá hudba, jenž podkresluje lehce meditační momenty (setkání s koněm), depresivní situace (Tom Wilkinson a jeho "And the time is now Michael!") či napínavé sekvence (vražda na objednávku). Scénáristicky perfektní film, režijně pro někoho nudnější, pro mne velmi chytlavý a herecky bezchybný. Akademie se opět s udílením sekla. Gilroyova prvotina si zasloužila víc. (11.09.2008)

The Truth Can Be Adjusted.... Neuronová delikatesa vypreparovaná časovými přemety, plastickou sondou do nitra mumifikovaných právníků v saku od Armaniho a skvostnými hereckými výkony (v šedém vlku Clooneyem se probouzí člověk, Wilkinson emotivně otáčí kormidlem a Tilda Swinton stvořila svou postavu z ledu a železa) které nemávají oscarovými exhibicemi, ale oddaně a přitom s gráciíí slouží Gilroyovu snímku. A díky jeho preciznímu scénáři lze pocítit ten nejdelší chuťový ocas. který sebou bude mrskat ještě pěkných pár dnů. Po čertech sofistikovaná a uhrančivá cesta do zatracení/vykoupení. Ráda o ní přemýšlím, ráda o ní mluvím, ráda se k ní vracím. Napodruhé mnohem lepší, protože to, co si poprvé zpětně přehráváme a dosazujeme, nahmátáváme již od prvních minut-s požitkem nad tou mazaností a přesně zapadajícím soukolím. A i když je tam stádo čtyřnohých coby deus ex machina, nelze než opakovat větu Michaela Claytona ve finální scéně: I want more ! (22.01.2008)

Michael Clayton je film, který by Uwe Boll barvitě popsal jako fuckin' bullshit George Clooney social critic :) Já byl spokojen a zároveň tento film pasuju na titul "Film s nejdelším rozjezdem v historii." Opravdu, než se zde dozvíte jádro pudla, uplyne tak půlhodina, možná víc. Ještě bych rád vypíchl jednu vraždu, co se ve filmu odehraje. Perfektní profesionální práce alá Mark Wahlberg ve Skryté Identitě (návleky na hlavě proti padání vlasů atd.) Miluju tyhle návody na perfektní vraždu. A pak že se člověk sledováním filmů nic nepřiučí :) (03.05.2008)

Tony Gilroy. Další z řady kvalitních scénáristů, který se nechal zlákat vábením režisérské sesle. Sám si napsal scénář, který zpracovává nadmíru zajímavé téma, skvěle rozpracovává psychologii (a)morálních postav a je sofistikovaný i inteligentní. Mnozí zmiňují podobnost se Syrianou. Já bych hledal spíše ve vodách Firmy či Coppolova Rozhovoru. Vše diváka nabadá k tomu aby se snažil být vždy o krůček před Claytonovým pátráním. Co je nejsilnější stránkou filmu? Je to onen výtečný scénář? Je to snad zaprodaná mrcha ztvárněná Tildou Swinton, která v sobě již dávno udusila plamínek svědomí? Nebo Tom Wilkinson a jeho postava, která právě naopak tento plamínek na konci kariéry opět zažehává? Či je to George Clooney v roli právnického "pana Wolfa, co řeší nepohodlné problémy", který má zkušenosti, schopnosti a především zná lidi? A ani precizní režie se nedá opomenout. Nakonec dojdete k závěru, že Michael Clayton nemá nejsilnější stránku. Všechny jeho aspekty jsou až v nezvykle vzácné symbióze a slouží jedinému účelu. Být zatraceně dobrým filmem. To se povedlo, ale není to bez chyby. Tou je závěr, který je běžný. Není špatný, není hloupý, není nelogický. Je jen naprosto tuctový. Vzhledem k tomu jak je film přeplněn náznaky, nedořečenými věcmi, paralelou s dětským příběhem a i nějakou tou metaforou, tak to prostě zamrzí. Ovšem červík pochybností, že v tom finále někde v hloubi "něco více" je, budí touhu po druhém zhlédnutí, po kterém již snad nezůstane pouze u náběhu na nejvyšší hodnocení. Jelikož přeci není možné, že by to ve výsledku bylo, tak... obyčejné. PS - Po měsíci od kinoprojekce kdy Gilroyův debut nemůžu dostat z hlavy mu plné hodnocení rád uděluji. (17.01.2008)