10 000 pred Kristom

Emmerich se zbláznil, hoďte na něj síť (na mamuty)! To, že pradávní lidé nejspíš chodí 2x ročně na preventivní prohlídky a bělení k dentistovi, kde spořádaně sedí v čekárně s přecitlivělým šavlozubým tygrem, než na ně dojde řada, to bych velkoryse přešel. Ovšem, že z potenciálně atraktivního námětu bylo tímto německým vládcem přírodních i filmových katastrof uplácáno (či spíš přeplácáno) ryzí nezáživno, to tolerovat při nejlepší vůli nelze. Rolieho pohádka na špatnou noc navíc postrádala vsuvku s poštovním pterodaktylem, nosícím depeše od císaře Napoleona Bonaparteho, či v saku oděného Tyranosaura, obchodujícího s cennými papíry na newyorské burze a to neznamená nic jiného, než že ve svém nabubřelém fantasmagorismu má pan autor stále značné rezervy.. (31.10.2011)

No zas tak spatny, jak by se podle hodnoceni mohlo zdat, to neni, ale tentokrat to Emmerich skutecne moc nezvlad. Kdyz pominu spoustu nelogicnosti (oholeny fousy, perfektni rec atd.) a splacanej predvidatelnej pribeh, kterej chvily pripomina Apocalypto, chvily Barbara Conana a je tam nahazeny bez jakykoliv logiky to, co Emmerich zrovna pro tu kterou scenu potreboval a prislo mu cool, nevyraznyho hlavniho hrdinu a naprosto zbytecne super happyend, nemuzu pominout, ze film nedokaze strhnout. Co na tom, ze triky a hudba jsou hodne dobry, kdyz na naky poradny bitvy moc nedojde a ani zaverecna bitva neni kdovijak bombasticka, jen se sleduje bezici hromada lidi a najednou je konec, vetsinu casu se jen mluvi a pribeh proste plyne a kdyz uz to vypada, ze se konecne rozjede, tak za chvily zase zatuhne. Aspon, ze to ma rozumnou delku 95 minut, takze to nestihne vylozene otravit. (03.05.2008)

Neni on ten Emmerich nějakej novodobej Ed Wood? Takhle nějak bych si představoval filmy od Eda Wooda, kdyby neměl rozpočet 100 dolarů, ale 100 mega dolarů. Ve chvíli, kdy dredaři uskutečnili lov na mamuty, mi bylo jasný, že tohle prostě střízlivej nezvládnu, takže jsem si zaskočil koupit ke svý oblíbený asiatce do večerky malou placatku vodky, přestože od srpna jsem se zařek, že už vodku chlastat nebudu (komentář píšu v prosinci). Pak tam naběhli ty záporný maníci a když si první sundal kulicha a já viděl, že má holou hlavu, tak jsem si hned řikal, že nějaká banda skinheadů přišla rozbít dredařům hubu. Pak to byla teda docela nuda, ale když se děj přesunul někam do džungle a objevil se na scéně přerostlej pštros, co umí šplhat po stromech a žere lidi, tak jsem začal mlátit hlavou do zdi, že jsem si nekoupil aspoň půl litrovou flašku. Co bylo dál, to snad ani nemá cenu tady popisovat. Jenom při závěrečný romantický scéně se západem Slunce někde u jezera, jsem už jenom čekal, že se z vody vynoří Godzila nebo americká ponorka. Potom bych dal klidně 5 hvězdiček. Takhle je to těsně odpad. Ale aspoň mi tento film doplnil mezery ve vzdělání. Teď už vim, že Egypťani při stavbě pyramid používali mamuty. Doufám, že jim tam nebylo moc horko. Původně jsem myslel, že scénář napsalo nějaký dítě z mateřský školky, ale při závěrečnejch titulkách jsem zjistil, že to napsal samotnej Emmerich. Tak tim se všechno vysvětluje. Už se těšim na další Emmerichův film 2012. Čekám, že před zničenim Země nás zachrání stádo ptakopysků vedený houmlesákem z hlavního nádraží nebo tak něco. A jako soundtrack bych doporučil třeba něco od skupiny Dschinghis Khan, ať je fakt prdel. Jinak trochu mi to připomínalo film One Million Years B.C. s Raquel Welch v hlavní roli a navíc jsem zjistil, že Emmerich bude točit remake filmu, ve kterym opět hrála Raquel Welch a to Fantastickou cestu. Možná je to nějaká pocta pro Raquel, kdy si Emmerich, coby mladej cucák, honil ptáka u jejího plakátu. Potom teda klobouk dolu. (07.12.2008)

Dějepis a zeměpis v kostce. Dredy jako z dvacátého století, mamuti jako z 200 000 let před Kristem jenom několikrát větší. Sem tam přiběhne přerostlé emu chytající podobu dinosaurů z druhohor a tygžík vyžlík podruhé v dějinách filmu prokáže své dobré srdce a postaví se za hlavního hrdinu. Společně s ním putujeme za průvodem Hunů či Mongolů Čingischánovy doby ze zasněžených Himalájí přímo do hustého amazonského pralesa, po jehož opuštění nás čeká nekonečná Sahara a podivná řeka plná plachetnic podobných opeře v Sydney nebo (při větší fantazii) těm španělským ze 16. století. Nenajdeme na nich ale žádného Hernanda Corteze nebo Francisca Pizzara, nýbrž ony Huny (Mongoly) oblečené v barevných látkách odněkud z Orientu, jejichž hlavní město připomíná jakési Maye, Aztéky a Inky v jednom (ačkoliv tygří sfinga kdesi uprostřed města by nás mohla svádět k zařazení spíš do Egypta). Jedno se ale Emmerichovi nechat musí. Kamerové záběry z leteckého pohledu vypadají úchvatně a hudba se mu taky povedla. Škoda jen, že se místo historie radši nezaměřil na sci-fi. A neodpustil si ty příšerný děsivý konce plný ožívajících mrtvol a velkých hrdinů. (19.03.2008)

Guláš! I když vlastně né. V guláši jsou samé dobroty, tady to byl takový maglajs, kde tvůrci smíchali prostě vše, co jim přišlo pod pero. Vyspělé Egypťany, pralidi, šavlozubé tygry nebo mamuty, jenž pomáhali stavět pyramidy. Rovněž jsem nevycházela z údivu, že dredovci dokázali v tuhé zimě přejít velehory zasypané sněhem. Pak se jako mávnutím kouzelné hůlky pana Pottera, dostali do deštného pralesa, plného pětimetrových, bojových slepic odkud byl už jen co by kamenem do savany. Tam se k trestné výpravě připojili všichni křováci a zbytek přes Saharu došli pěšky. Jako i žánr fantasy má snad své hranice a takové nesmyslnosti, splácané dohromady by nedokázalo zachránit ani ... ani nic. Nicméně jsem byla zvědavá jestli Ten, co mluví se šavlozubým dokáže zachránit nejen svou vyvolenou, ale i všechen lid a nakonec ho vyvést z otroctví. Uff ... Divím se, že do toho ještě nepřimíchali zrod Olympijských her, jelikož ten hod oštěpem směrem k Všemocnému, byl excelentní! Kam se hrabe Železný ... (15.02.2015)