Krvavý diamant

Režisér (LEGENDA O VÁŠNI) a producent (TRAFFIC) Edward Zwick, to sú silné slová a veľké gestá od úvodných titulkov po záverečné. K tomu obrovský rozpočet, epický scenár a áčkarské hollywoodske hviezdy. KRVAVÝ DIAMANT je robustný (po všetkých stranách) veľkofilm, zároveň však tak trošku suchý, akademický a rozťahaný (143 minút je vážne veľa). Nebojí sa naturalistických detailov a pritom je alibistický (dospelým sa stávajú hrôzostrašné veci, deťom nie), aby nedajbože niekoho nenaštval. Prirátajte si k tomu drzé zneužívanie logiky (v krajine je 200.000 ozbrojených detí, no otec medzi nimi bez problémov nájde práve to svoje) a zrazu zistíte, že jediným, kto má široko-ďaleko zmysel pre osviežujúci nadhľad, je prekvapivo výborne dospievajúci a ostošesť hláškujúci (("Vyzeráš dobre." - "Pestujem zdravý životný štýl.") Leonardo DiCaprio z KRITEROV 3. Škoda, že film s takýmito ambíciami, rozpočtom a menami sa nakoniec bojí byť špinavý, zlý, drsný, temný, nebezpečný a kontroverzný. Namiesto toho len smutne nečasto vystihne mrazivú pointu („Dúfajme, že nám tu nenájdu ropu.“ alebo "žiadne ruky, žiadne voľby"). Poteší atraktívna výprava a dominantný kasting (sexy Jennifer Connelly, masívny Djimon Hounsou, Arnold Vosloo atď.). (25.08.2007)

Mohl to být vynikající film, kdyby si tvůrci udělali jasno, čím vlastně má být. Anebo pravděpodobněji - kdyby se tvůrci nesnažili získat si co nejširší publikum (čti - vlichotit se všem). Takhle jsme svědky velmi velkoryse pojatého afrického dobrodružství, které mimo akční scény sem tam lehce zadrhne o logiku - no budiž - ale také na diváka hrne naturalistické scény zvráceností, které se (nejen) v Africe dějí, a bez problémů to prokládá lacinými kydy o přátelství, rodině, ba i lásce, a takto nesourodě vás - pravda, svižně - bez překvapení provede údolím záběrů velebících přírodní krásy Černého kontinentu až k uslzenému finále, za které by se nestyděla žádná autorka či autor (ukaž mi svůj gender, a já ti ukážu svůj;)) dívčích románů. Hudba Jamese Newtona Howarda neurazí, ale ani nenadchne, tenhle starý harcovník to umí o hodně lépe, což se ovšem nedá říci o Edwardu Zwickovi. Váhal jsem, váhal, ale pak jsem si vzpomněl, jak s podobným svinstvem naložil Andrew Niccol. Tady to prostě bude na sprostých 60%. (03.01.2009)

Na bohem zapomenutém světadíle zvaném Afrika by neměl AK čtyřicet sedmičku nosit nikdo, kdo váží méně než ona.. Jako by si v mainstreamu jinak obratně pádlující Zwick nemohl vybrat, zdali diváky šokovat, bavit a nebo jen něco málo vydělat po kinosálech světa při šíření osvěty za nákup certifikovaných diamantů nepotřísněných krví. To třeba já jsem si je v rámci vlastního osvícení odpustil na dnešní snídani i včerejší oběd.. A Leova přirozenost v roli žoldáckého drsňáka, kterému příkoří na nevinných otevřelo oči a zavřelo kapsy? Ano! A já jsem jaderný fyzik, co po nocích plete s oblibou svetry s motivem Santa Clause - Hounsou ho svou buldočí úsporností totiž zcela zválcoval. Jak tak nad tím přemýšlím, opravuji svůj úvodní výrok. Na bohem zapomenutém světadíle zvaném Afrika by neměl AK čtyřicet sedmičku nosit nikdo.. (14.02.2011)

Tak trochu kousek z většiny populárních žánrů v tradičním Zwickově schématu popcornového výplachu. Se všemi klišé, zvraty a uplakaným happyendem, které si širé diváctvo od Hollywoodu žádá. Hlubší přesah opět (tedy stejně jako u Samuraje) chybí, což vyniká tím více, čím se dialogy přelévají do jakési artistní roviny a životních ponaučení. Pokud Zwick nějaké nabízí, je legrační. Pokud si na nic nehraje, je naopak jako akčně-dramatický řemeslník převelice zábavný. 70% (30.01.2007)

Celkem obstojný blockbuster o současné Africe optikou amerického mainstreamového diváka. Hollywood je tu však ve výsledku cítit mnohem více než ta Afrika. Stejný problém jako třeba u Kazatele Kalašnikova. Ten americký pohled na svět má skutečně svá dogmatická specifika. Takový Američan se musí angažovat stůj co stůj, ale nesmí to zajít dál než před obrazovkou televize, nebo do místního kina. A pak ten jejich patos, naštěstí ale nevlály vlajky s hvězdami a pruhy, jen hrála emotivní hudba a dynamika střihu občas postupně poklesávala. A podíl scénáristova pozitivistického myšlení na polidštění hlavního hrdiny? Maximální. A cožpak teprve ty jejich happy endy, a ta záliba v krásných lidech... Koho by však napadlo, že v americkém filmu o poměrech v centrální a jižní Africe lze zaslechnout tuhle zřejmě zcela univerzální premisu: ,,Mysleli jsme si, že bojujeme proti komunismu, ale bylo to jen o to, kdo co dostane, chápeš?." Jako by mluvčí popisoval situaci roku 1989 u nás, že? Hodně slabé 4 **** (18.10.2012)