Once

Křehké na povrchu, hutné uprostřed. Nádherný komorní příběh o jednom setkání v srdci anonymní metropole. Lemováno písničkami, které vám vytrhnou duši z pantů, proletí s ní kolem světa a pak jí zase vrátí na původní místo. Z kina vyjdete za půl druhé hodiny, ale příjemně klepat se budete ještě pár dnů. Ať už se soundtrackem v uších nebo se vzpomínkami v hlavě. Tenhle film rezonuje na tolika místech, že se musíte držet opěradel... a bude rezonovat ještě dlouho po zhasnutí promítačky. (12.09.2007)

Hear the sirens call me home... Irský zázrak kolonizuje srdce diváků po celém světě. Příběh, kterým žijete. Příběh, který žijete. Příběh, který zpívá slovanská víla Markéta Irglová a irsky ryšavý písničkář Glen Hansard. Prostý, ale mezi strunami skvostných písniček The Frames napnutý skvost s ryzími charaktery. Průzračná čistota jímá v kytarovém hřmění i něžném pianu, drtí v pohledu i zaváhání. V tom, co zůstává nevyřčeno, i v tom, co je řečeno, ale ztraceno- bez překladu. Zrádně se vzpírá škatulkám muzikálu i hudebního filmu, tahle vokálně-instrumentální romance, kde jiskra přeskočí někde mezi první a druhou slokou prvního společného muzicírování. Síla Once je i v atributech vzdálených od notové osnovy. Buduje atmosféru zcela mimoděčně, nezáměrně,díky dublinskému geniu loci, který spojuje poutníky a město v jeden poetický vesmír. Pak přijde konec. Jako ležet v ledovém horské říčce, nechat sebou proudit molekuly vody a cítit, jak voda odplavuje všechen balast, všechny zbytečné nánosy, všechno umělé, všechno, co tíží. A najednou se po celém těle rozlévá nádherné, všeobjímající teplo...... Málokdy se mi přihodí, že se mi zároveň do očí kradou slzy a na rty úsměv... ONCE upon a time. (I napodruhé:) 85% (06.10.2007)

Důkaz, ze i obycejny film za par dolarů, s neprofesionálními herci, bez nejakych zkraslujicich filtrů, natoceny obycejnou kamerou (kdyz rikam obycejnou, tak to ted myslim doopravdy), muze jako vysledek vypadat skvele.. Irglova i Hansard svojim rozehranym vztahem a kvalitními výkony prekvapuji, do toho zneji skvele pisnicky a dej ubiha jako voda az k ne uplne klasickemu happyendu.. Ze irové dokazou natocit az tak dobre romanticke drama, jsem teda necekal. O to vetsi a prijemnejsi byl můj zážitek. Občas je takový film zapotřebí. Krásně uklidní, naladí na správnou náladu a dokáže vyvolat pocity míru a lásky. 8/10 (20.04.2010)

Příjemná komorní romance, která ve mně vzbudila více pocitů, než všechny hollywoodské romance posledního roku. Jednoduchý příběh jedné dvojice s uvěřitelnými dialogy, vynikajícími hereckými výkony (zvláště Irglová byla výbornáí) a dokonalým závěrem. Samozřejmě nemohu zapomenout pochválit ani hudbu, na které vlastně stojí celý film. Hudbu Frames jsem nikdy moc neznal (maximálně z Krásky v nesnázích). Tady mě ty písničky ovšem velmi oslovily a většina z nich je velice působivá. Prostě malý, nenápadný filmeček, který možná má i pár hluchých míst, ale je neuvěřitelně působivý. (02.01.2008)

Ultralevný film s očekávaně jednoduchým příběhem, působivými skladbami a dvojicí, kterou pojí láska k hudbě. Stačí pár průpovídek, jeden rozbitý vysavač, a to by v tom byl čert, aby k sobě nenašli cestu. Rozpočet dovolil tak akorát dvě muzikálně nadané postavy, pár prachobyčejných dialogů a ruční kameru (polodokumentární styl filmu náležitě sluší), co beze střihu zabírá (tu a tam i dvě kamery a kupodivu i se střihem) netradiční love story dvojice, která se vzájemně inspiruje. Texty písní o nich samých, jejich snech, nadějích i smutku leccos vypovídají; k tomu hudba, instrumentálně nijak složitá, ale za to s natolik procítěným pěveckým projevem až je jasné, že publikum na tohle slyší. Skromný a upřímný pohled na život v Dublinu nechce moralizovat, chce jen nahlédnout do života dvou mladých lidí, kteří si sednou v obchodě s nástroji a dokážou nám, jak dokonale jim to ladí!! (18.02.2008)