13 jezer

Kdo neviděl, neuvěří. Třináct statických záběrů, každý po deseti minutách, na třináct nejnudnějších jezer světa. James Benning (jehož vlasy ´sme všichni dobře spoznali) je totální úchyl. Jeho pokus zabít moderního diváka téměř vyšel. Michael, 62 let by mohl vyprávět své. No, zbývá už jen jediné. Těšme se společně na jeho 10 Skies. Příští Filmovka to jistí. (04.08.2006)

Konečně se mi poštěstilo zhlédnout toto umělecké dílo. Pustil jsem si to skutečně celé, nicméně bez mučení přiznávám, že jsem film použil jako spořič obrazovky, a během něj jsem si stihl přečíst několik kapitol v knížce, připravit oběd a sníst ho (ano, film je dlouhý), a na monitor jsem jen tak pomrkával. Nic důležitého mi ale myslím neuniklo, viděl jsem všechny předčasné akční vrcholy snímku - přejezdy motorových člunů po jezeře č. 3, odjezd tankeru na jezeře č. 4 i výletní loď na čísle 11. Kdyby James Benning pořádal placená představení pro veřejnost a na těchto byl osobně přítomen, dal bych mu nějaké body za odvahu. Takhle ale nic pozitivního nenacházím. Většina jezer je vizuálně nezajímavá a nehodila by se ani na pohlednici. Kdyby místo toho natočil "10 Waterfalls" na Islandu, a jednotlivé segmenty by měly minutovou délku, měl by film jistý potenciál, takhle ale ne. Abych vám ušetřil stahování tohoto sedmisetmegového screensaveru, připravil jsem pro vás speciální GIFovou verzi filmu. Zde je varianta o skutečné délce, a pro ty, kdo nemají tolik volného času, jsem vyrobil i speciální zhuštěnou verzi o délce 12 vteřin, kterou najdete zde. (12.10.2008)

Bol som v pokušení napariť trinástim jazerám plných 5*, ale potom som si povedal, že by to predsalen bolo k ostatným sračkám trochu nefér. Tento 130 minútový kolos, mimo iného víťaz cyklu Otrlého diváka, pásma Klubu sebevrahov, a 41. Výročného zjazdu priateľov Hanky Zagorovej, je totiž jeden z najpodivnejších filmov vôbec. Postaviť kameru na breh jazera, nasnímať 10 minút statického záberu, dofajčiť si jednu alebo dve cigaretky, zbaliť sa a vyraziť k ďalšiemu jazeru - a výsledný "film" nasadiť do kín, to by napadlo len totálneho magora. Oficiálny text distribútora sa vás zatiaľ snaží nalákať na Bayovsky akčné scény v podobe prejazdu člna, či surfu po hladine, čo vôbec nie je pravda. Na jednom jazierku 3x prefrčia cez záber tie isté vodné skútre a na druhom zas v 5 minútovom rozsahu vychádza pomaličky zo záberu tanker. Žiadne explózie, prestrelky, zombies, červy, utopenci, mojito, či sprchové scény. Čím som zostal prekvapený bol fakt, že sa v premietacom sále nachádzalo viac než 0 ludí. Zloženie divákov bolo najpravdepodobnejšie takéto: 45% spáčov, 30% intelektuálov (v čele s Meliesom), 15% masochistov, 10% sebevrahov a 1 Rumcajz. Do konca vydržal málokto, my s JAnom sme to však zvládli za cenu straty zdravého rozumu a týždennej poruchy spánku. Stálo to za to? Rozhodne. Ale druhý krát by ma na to už nikto nenahovoril... (04.08.2006)

Nebudu vám tu lhát a tvrdit, že jsem to celé viděl od začátku do konce. Ale vy mi tu nelžete a netvrďte, že proto nemůžu tenhle film hodnotit. Můžu. Vlastně by šlo ohodnotit plnohodnotně i tu dvanáctivteřinovou GIFovou verzi, kdyby tedy byla ve větším rozlišení. U těchto věcí se říká, že by je sice mohl natočit každý, ale neudělá to, protože nedostane ten nápad. Víte, proč třeba já nedostal tenhle nápad? Protože by mi bylo trapně. (22.11.2013)

? / 10 Keď som si pred predstavením sadal do kresla, ktoré sa mi na ďalšie vyše dve hodiny malo stať domovom a posteľou zároveň, vôbec som netušil, do čoho vlastne idem. Reklamný LFŠ pamflet sľuboval aritmeticky presne zarámované obrazové kompozície a syntézu avantgardného hraného filmu (?) s experimentálnym dokumentom, čo, uznajte sami, neznie vôbec zle. Aké však bolo moje prekvapenie, keď prešlo prvých päť minút a Benningov zámer sa predo mnou rozprestrel v celej svojej obludnosti. Absencia akéhokoľvek štandardného naratívneho prvku ma zasiahla nepripraveného a doslova a do písmena ma odrovnala. Je zvláštne sledovať, ako strašne sa v takýchto momentoch zmení divákovo ponímanie toho, čo je a čo nie je na plátne zaujímavé – zdrvujúca kombinácia statickosti a zvukového deficitu našponuje vaše zmysli na maximum, popustí uzdu všetkým potlačovaným myšlienkovým pochodom a vy sa z ničoho nič prechytíte, ako už päť minút zhypnotizovane hľadíte na loďku pomaly sa plaviacu kdesi na upršanom horizonte. Počas celej vražednej stopáže sa tak na striedačku ocitáte v stavoch vrcholnej sústredenosti, chlácholivej ľahostajnosti a úplnej apatie, čo je pomerne zaujímavé z hľadiska psychologického, no už menej z hľadiska diváckeho. 13 Lakes sa jednoducho nemôže brať ako klasický film, skôr ako taký myšlienkový experiment – sám o sebe nezmyselný a bezcenný, no v širšom kontexte pomerne zaujímavý. (24.10.2006)