Mrňous a čarodějnice

Myslel jsem si celou dobu, že je to rozhlasová hra, když jsem to poprvé potkal, byl jsem strachy bez sebe. To že to bylo z filmováno si vůbec nevybavuji, ale jak jsem to pustil dceři, tak mi došlo, že jsem to viděl (ruce čarodejnice jsou mi povědomé). No je to prostě pecka. Marie byla geniální a když měla chuť, dokázala vše! ''Ten nejmenší ještě nespí!'' (13.01.2022)

Jako malí jsme se před spaním potmě strašili...."Kdopak to spí?".....Teď jsem to pustila dceři a zapůsobilo to znovu. Prostě nesmrtelný pohádkový horor s nesmrtelnou vypravěčkou Marií Rosůlkovou, bez které by zážitek byl poloviční. Její hlas je tak moc děsivý, až se zarývá pod kůži. Když mám ještě dnes někdy fobie v setmělém lese a pocity, že stromy po mně natahují větve-ruce a ožívají, pak je to z této pohádky. Pohádka funguje přesně tak, jak pohádky fungovat původně měly, když chtěli rodiče preventivně varovat dítka před životními nástrahami: Jestli chcete dítěti vysvětlit, že nemá věřit cizím lidem, pustťe mu Mrňouse a čarodějnici. (21.01.2013)

Další ze skoro nekonečné řady animovaných filmů, kde jsou obrázky jenom doprovodem a nevýraznou částí, která je jenom přilepená ku čemusi, co by bývalo bylo skvělou rozhlasovou hrou, kdyby se přidalo pár zvukových efektů. A jako takové to funguje velmi, velmi dobře, jenom tam chybí něco, kvůli čemu by byla animace opravdu zapamatovatelná a když se k tomu přidá fakt, že sem to neviděl jako malý a nefunguje struna nostalgie, tak pět prostě dát nemůžu, pořád je to ale o řád lepší, než Čarodějův učeň. (15.05.2013)

Děj snímku je velice jednoduchý a pochopí ho i ti nejmenší diváci. Rozhodně bych ovšem nedoporučoval pouštět dětem mladším pěti let, aby z toho neutrpěli snad nějaké to trauma. Stejně jako samotný příběh je i animace velice jednoduchá, ale v dětských očích naprosto dokonalá. Ztvárnění jednotlivých postav a především samotné čarodějnice v dětských očkách vzbudí nezapomenutelný zážitek a nejednu nezahmouřenou noc. Ilustrátoři si pěkně pohráli i se samotným prostředím a především se strašidelným lesem, který společně s tajemnou hudbou dokáže navodit hodně strašidelnou atmosféru. Nadpřirozeno zde nepředstavuje jen samotná ježibaba, ale i tři kouzelné předměty: mýdlo, jehla a krátký nůž, které v celém příběhu hrají rovněž velmi důležitou roli. Nejpůsobivější scénou je bezesporu pronásledování dětí čarodějnicí hlubokým lesem a její děsivé pařáty. V neposlední řadě nesmím opomenout ani na výpravný hlas Marie Rosůlkové, který nás doprovázel po celou dobu až dokonce a stal se nepostradatelnou součástí. Její geniální přednes nikdy nezapomenu a nedokážu si ani představit, že by se toho zhostil někdo jiný. Její podmanivý hlas vás totiž doslova uhrane a hltáte každou její další větu. Hlavně díky ní se na Mrňouse a čarodějnici prostě nedá nikdy zapomenout. (11.03.2010)

Dilema zní: pustit malým dětem, nebo ne? Já si myslím, že ano. My jsme to měli ulehčený, naši rodiče nemuseli špekulovat, jestli nám to pustí nebo ne a jednoho hezkého pošmourného dne to dali ve Studiu Kamarád nebo snad večer v Magionu? To by bylo možná trefnější. Postrašilo nás to sice a možná jsme se potom i trochu báli, ale zas to nic tak strašného nebylo, co bychom nepřežili, ale hlavně nebyl to strach zbytečný. Má to podle mě strašně důležitý poselství podaný tou nejlepší formou - zábavnou a zároveň děsivou (tj. přitažlivou) a to je: Vždy poslouchejte svojí maminku! Tyhle děti jí neposlechli a vidíte, jak mohli skončit - na pekáči staré čarodějnice. Dětem můžete vtloukat horem dolem, že musí poslouchat, ale může se to minout účinkem.. Takhle uvidí supr filmík a odnesou si z toho podle mě hodně. Prostě nejlepší výchovná pohádka, jakou si můžete představit. V budoucnu nevíte, do jaký situace se můžou dostat - vzpomenou si na svojí maminku, která jim třeba říkala: "nikdy nejezdi ze zábavy s opilým řidičem", anebo neposlechnou a nastoupí? (23.10.2014)