Zajatci hmly

Zajatci mlhy jsou docela příjemným vybočením ze současného mainstreamu a určitě se jedná o úspěšný debut režiséra Artema Antonova. Na filmu je nicméně znát tvůrčí nezkušenost, a pokud Zajatce mlhy porovnám se snímkem podobného obsahu a zpracování, jakým je například Kukuška, pak ten druhý jasně vítězí na body. Scénář je poněkud nedotažený, z čehož vyplývá, že postavy jsou příliš ploché a divák se o nich dovídá jen málo. Vynikající je naopak kamera. Ve filmu se objeví několik výborných scén jako je pád do zamrzlé řeky nebo karneval. Nemůžu se nicméně zbavit pocitu, že z dané látky bylo možné vytěžit víc. Celkový dojem se pohybuje mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, nakonec se přikláním k 70 %. (12.01.2007)

( Trochu ) jiný pohled na válku, než na který jsme zvyklí a který nám servíruje valná část zdejší produkce. Snímek se snaží ( a nutno dodat, že se mu to i vcelku daří ) poukázat na nesmyslnost všech válek. Na obou stranách jsou totiž ( alespoň v drtivé většině ) " obyčejní lidé " , kteří by mnohem raději dělali všechno možné ( např. byli doma se svými rodinami ) jen ne se stříleli navzájem. Hlavní devízou celého tohoto snímku je bezesporu kamera a působivě vykreslená atmosféra daleké nehostinné sibiřské tajgy. Za zmínku určitě stojí i působivý hudební doprovod. Naopak na čem mohli ( měli ) tvůrci více zapracovat a to tak, že velmi, je mnohem větší prokreslení jednotlivých charakterů postav. Nemůžu ale rozhodně říci, že i přesto, že se snímek odehrává převážně v " přátelském duchu " ( byť se jedná o (proti) válečný snímek ) by nebyl působivý a aby bylo všem jasné, že válka není žádná sranda, přichází tvůrci ( a vytrhávají tak diváka z určité letargie ) s velmi působivým závěrem. Protože hlavní síla ( dopad na diváka ) kolikrát nespočívá v ukázaném, ale naopak v tom, co si člověk představuje. Fantazie je totiž mrška a vidá za km filmového celuloidu..." KRÁSNĚ KRUTÝ KONEC ". (25.10.2010)

Civilní, trochu neohrabaný snímek o tom, že na obou stranách války jsou obyčejní lidé. 1) (Post)sovětská kinematografie zobrazuje válku jako velkou dějinnou událost, která zmítá národy. Lidské příběhy bývají v tomto kontextu pouhou ilustrací vojenských operací. Západní filmy se naopak zabývají spíše jednotlivci. Pokud se tvůrci drží tradice, pak se jim obvykle film s větší či menší dávkou přesvědčivosti podaří. Problém vznikne, když se tvůrci ze své filmařské historické zkušenosti pokusí vymanit. Vznikne pak dílo jako Polumgla. 2) Určitě to není špatný film, ale nějak mě neoslovil. Přímočarý ničím nepřekvapující scénář plyne pozvolně k nevyhnutelnému konci. Chování všech zůčastněných je předvídatelné a polopaticky zobrazené. Možné konflikty jsou jen naznačené (např. mezi velitelem a staršinou nebo mezi vojákem a mužem vracejícím se z války) a vůbec není využita jejich potenciální síla. 3) Ovšem známe Rusy. Myslím, že není málo těch, pro které se film pohybuje na hranici skousnutelnosti. A v tomto smyslu svou osvětovou práci udělá. (28.10.2010)

Příjemné překvapení z rusko-německé produkce. Zajatci mlhy mají atmosféru, celkem dobrý a poutavý děj, zajímavé postavy a řadu výborných scén, které již v komentářích ostatních uživatelů zazněly. Díky ideální délce filmu se divák ani nenudí a stále ho baví sledovat, jak se bude vyvíjet vztah vesničanů, německých zajatců a ruských vojáků. (20.10.2013)

Zajatci mlhy je film hodně podobný Grbavici - v obou případech jsou hrdinové daleko od války, až se téměř zdá, že se jich už netýká, aby závěrem, ve své podstatě brutálním, ale podaným se samozřejmou lehkostí, připomněl, že válce nelze jen tak uniknut. Ani 12 let od konce války v případě Grbavice, ani několik tisíc kilometrů od fronty v případě Zajatců mlhy. Samotný film ve mně nezanechal hlubší dojem. Může za to nedotažený scénář: postavy zůstávají ploché, málo výrazné a neznámé i na konci filmu a jednotlivé mikropříběhy, jež vznikají během vzájemného pobytů zajatců a žen, jsou spíše jen náměty, které zůstaly nedořečené a nerozpracované. Přítomnost jakéhosi čarodějnictví je IMHO naprostý omyl. Zmiňovaný závěr mě pak zcela logicky nechal zcela chladným a netečným. Přesto ale nejsou Zajatci mlhy ztracený případ, kamera snímá velice obstojně, asi největším kladem je hudba (bohužel použitá velmi málo), nicméně téma okázale zastínilo čistou filmařskou práci. Což platí i pro, v úvodu zmiňovanou, Grbavici. (21.12.2006)