Zajatci hmly

Velmi komorně, střízlivě pojatý (proti)válečný film, který bez zbytečného sentimentu a nejspíš i vcelku realisticky vykresluje, jak hrstka ruských vojáků a německých zajatců staví "strategicky důležitou" věž v mrazivém prostředí sibiřské tajgy u vesničky Polumgla. Zdejší obyvatelé, ženy, starci a děti, mají z hostů samozřejmě pramalou radost. Film poněkud sráží naprostá předvídatelnost děje; snad jen ta úspěšná vesnická zaříkávačka pro mě byla mírným překvapením (anžto se vymykala běžné realitě:-)). Vytknout by se dala i určitá mozaikovitost, jsme postrkováni od jedné postavy k druhé a vlastně nikoho nepoznáme hlouběji, nikoho si neoblíbíme. Možná proto očekávaný závěr působí emočně vlažně - divákovi je z té situace smutno, vnímá absolutní nesmyslnost všeho toho snažení a vůbec války, ovšem slzička neukápne. Nicméně jde o solidní snímek, zvláště ta izolovaná atmosféra ukrutného mrazu se povedla. 71% (25.05.2009)

Těžko se odděluje téma od zpracování. Téma je silné, zpracování místy drhne a místy se zas vysoce povznáší nad průměr. Člověk sice ví, nebo aspoň tuší, jak se bude vyvíjet vztah hlavního hrdiny k té tlupě, kterou dostal na povel a od určité fáze začne tušit i konec, ale stejně tam je pár překvapivých momentů. Krásná je scéna zaříkání. Moct takhle ovlivňovat špatné návyky bližních. A stejně jako v jiných válečných filmech jsou působivé scény kolem shánění jídla. Přesně tak to je, zítra budou chtít žrát zase. (25.10.2010)

Ani ruské filmy z druhé světové války už nemusejí být černobílé a o to lépe se jim daří vystihnout absurditu války. Další body k dobru dostávají tvůrci za to, že film nezakončili falešným happyendem, ale dotáhli to své realistické vidění války až do pravděpodobného konce. Ale celkově mě to zase tolik nebralo. (26.10.2010)

( Trochu ) jiný pohled na válku, než na který jsme zvyklí a který nám servíruje valná část zdejší produkce. Snímek se snaží ( a nutno dodat, že se mu to i vcelku daří ) poukázat na nesmyslnost všech válek. Na obou stranách jsou totiž ( alespoň v drtivé většině ) " obyčejní lidé " , kteří by mnohem raději dělali všechno možné ( např. byli doma se svými rodinami ) jen ne se stříleli navzájem. Hlavní devízou celého tohoto snímku je bezesporu kamera a působivě vykreslená atmosféra daleké nehostinné sibiřské tajgy. Za zmínku určitě stojí i působivý hudební doprovod. Naopak na čem mohli ( měli ) tvůrci více zapracovat a to tak, že velmi, je mnohem větší prokreslení jednotlivých charakterů postav. Nemůžu ale rozhodně říci, že i přesto, že se snímek odehrává převážně v " přátelském duchu " ( byť se jedná o (proti) válečný snímek ) by nebyl působivý a aby bylo všem jasné, že válka není žádná sranda, přichází tvůrci ( a vytrhávají tak diváka z určité letargie ) s velmi působivým závěrem. Protože hlavní síla ( dopad na diváka ) kolikrát nespočívá v ukázaném, ale naopak v tom, co si člověk představuje. Fantazie je totiž mrška a vidá za km filmového celuloidu..." KRÁSNĚ KRUTÝ KONEC ". (25.10.2010)

Ruský film, který osvěžil přesycenou nabídku kin americkým mainstreamem, působí podobným způsobem, jako kdysi Polanského Pianista. Působivý film o válce a znepřátelených stranách bez zákopů, výstřelů a válečné vřavy vůbec. Film mohl lehce zklouznout do laciné sentimentality, ale díky vkusně napsanému scénáři a velice zdařilé režii se tak naštěstí nestalo. (17.12.2006)