Svetlá v súmraku

Moje prvé stretnutie s Kaurismakim... Bol som šokovaný. Vizuálna a kompozičná sránka dokonalá, (ne)herectvo očarujúce... Príbeh trochu v atmosferickom štýle Hitchcockovho VERTIGA osekaný na holú podstatu - praimočiare konanie postav, ktoré nech by konali akokoľvek "uveriteľnejšie", výsledok by bol rovnaký... "Kamené tváre" ma skrátka dostali a doteraz nechápem ako to, že z tých postáv dýchalo toľko života... (20.11.2006)

Typicky Karismäkiovski minimalistický, pomalý a ve výsledku i dost depresivní pohled na ubožáky bez budoucnosti, kteří se dokážou dostat na ještě menší dno, než na kterém jsou, aniž by si to zasloužili, nebo jakkoliv zapříčinili. (20.03.2013)

Skvělých absurdit plnej hrnec, aneb na konec volné trilogie o outsiderech si Aki nechal toho nejtragičtějšího. Koistinen je outsider na první poslech už jen podle jména... - 90% (17.06.2012)

Je na tom něco hrozně zvláštního, jen je celkem obtížné sledovat herce bez mimiky v celovečerní délce. 70% (23.06.2009)

Bol som zaskočený ako skoro ten film skončil. Nie že by bolo potrebné ku všetkému, čo sa dovtedy udialo, ešte niečo dodávať, ale v prvom momente ma to zarazilo... Muž bez minulosti sa mi páčil oveľa viac, hlavne teda ponúkal viac. Že sú Svetlá v súmraku výborne natočené, to pozná aj lajk, ale príbeh sám ma až tak neoslovil - pohybuje sa niekde medzi realizmom a pitoresknosťou a ja akosi neviem, čo si mám o tom myslieť. (27.09.2007)

Fakt, že tenhle Kaurismäki je víc vážný než úsměvný, by mu u mě teoreticky měl přinést body navíc. Ale nemůžu si pomoct, jeho hlavní "hrdina" (nebo spíš hlavní pitomec) mi tentokrát k srdci nepřirostl, a na rozdíl od jiných Kaurismäkiho hlavních hrdinů a hrdinek jsem s ním nikterak nesympatizoval. Pitomců mi prostě líto není. To ale nic nemění na tom, že i když subjektivně je to (dosud) můj nejslabší Kaurismäki, objektivně je to pořád ten skvělý nezaměnitelný Kaurismäki, nic naplat. (Pozn.: Kati Outinen, v malé mlčenlivé roličce nevlídné pokladní, mi připomněla jednu mou neoblíbenou nevlídnou pokladní z "mojí" Billy.) (23.06.2016)

Jediným Kaurismakiho filmem, který jsem dosud viděl, byl MUŽ BEZ MINULOSTI a v tom byl můj problém. Čekal jsem totiž něco podobného, ale SVĚTLA V SOUMRAKU jsou tak jiná... Bohužel mě nezaujal příběh a o hlavní postavě ani nemluvím. Po velkou část projekce jsem se víceméně nudil a jak to skončí, mi bylo nakonec jedno. Škoda, potěšila alespoň jedna vydařená hláška, rocková píseň (zpívaná živě) a cameo Kati Outinen, ale jinak velké zklamání... (12.01.2007)

Kaurismaki už tady hodně vaří z vody. Oproti jeho starším filmům je to opravdu jen odvar, scénář je slabší, hlavní hrdina ničím nezaujme... Poznáte že je to Kaurismakiho práce (podobné postupy, Kati Outinen za pokladnou) - je ale škoda, že si povzdechnete "tohle už není ono"... 5/10 (13.01.2007)

Z nejsmutnějších a nejosamělejších Akiho hrdinů.. Noční hlídač Koistinen se namísto osudového setkání a lásky dočká bolestivé zrady, kterou odevzdaně přijímá a sám nese její následky. Na samém dně se však zdá, že opět nachází svou naději.. (12.02.2008)

Musím se přiznat, že Janne Hyytiäinen se mi v roli nočního hlídače Koistinena moc líbil a dokázal ve mně probudit spoustu různých emocí, ze začátku bych mu dala korunu, jak mi ho bylo líto, pak bych mu nejspíš vlepila pohlavek, aby se už probral a v závěru jsem měla sto chutí ho obejmout a říct mu, že zas bude dobře... (17.08.2020)

Samota vražená zrcadlem až do morku kostí. Mlčení oběti proniká do temnoty vymetených ulic. Osaměním povrzávají boty, bublá cigaretový dým. Pohledy trefované mimo doslech se tříští o zdi. Vláčné nic zavlečené do vyhrocených situací zalepuje život pustinami. Soumrak se tmaví a prohlubuje… Ale ruka Kohosi poplete tu opuštěnou a v nebi svitne naděje.// Jediný film z K. minimalistické trilogie, který se od celku (postavy) krouhá až k detailu, dlani; od „popisné“ metafory k metafoře „prosté“. (31.03.2009)

Tak první setkání s klasikem mé oblíbené země nedopadlo zrovna ideálně.. Dopadlo vlastně velmi velmi rozpačitě.. Minimalistický styl a statické herectví mě tu zrovna nenadchly, neboť příběh, který Kaurismäki napsal, po emocích vyjádřených hereckými prostředky přímo žadoní.. Celou dobu jsem se snažil ve scénách najít cosi navíc, nějaký skrytý smysl či poselství celého filmu, nicméně mi to zůstalo skryté, a tak jsem se i přes krátkou stopáž začal nudit.. Na druhou stranu musím vyzdvihnout všudypřítomnou depresi, utrpení osamělosti a chlad, které z filmu sálají na míle daleko.. Obrazová kompozice také velmi slušná.. I tak mi ale "Světla v soumraku" nesedly a další seznámení s Kaurismäkim odkládám na neurčito.. (19.04.2010)

První setkání s Kaurismäkim a nějak nevím, co si mám myslet. Děj absurdní, až debilní, těch pár jednoduchých vět s by s kamennou tváří zvládnul i herec amatér a soundtrack občas lepší než celý film. (30.11.2011)

Kaurismäkimu je v novém filmu vyčítáno, že příběh životního ztroskotance nezjemňuje lehkým optimistickým humorem, jako to provedl třeba ve svém posledním autorském projektu Muži bez minulosti. Já si naopak mysím, že pouze takto mohl perfektně vyjádřit neutěšený životní stav - absolutní osamění pomocí filmového média. Kaurismäki kašle na nějakou klasickou výstavbu scenáře, postavy nám předkládá jaké jsou, bez psychologického vykrslení, bez náhledů do jejích minulostí. Zejména u hlavní postavy, jež je prototypem filmového antihrdiny. Nechává sebou vláčet, upne se na krásnou ženu, i když odhalí její zištné a zločinecké úmysly. V průběhu filmu se však dá přeci jen trochu dedukovat důvody jeho pasivity a odevzdání - jeho snahy o vymanění se z bídného života ztroskotávají již v zárodku. Pokus o podnikání končí už u banky, která odmítá půjit a snaha o pomsty se zvrtne do tragického (a zcela nefilmového) vyústění. Závěrečná optimistická tečka však dává přeci jen malá světla naděje v životním soumraku. (10.01.2007)

Koistinen! Celou stopáž jsem se chechtal nahlas. Způsob, jakým to Koistinen kupuje a nic s tim nedělá je na straně jedné velice úspěšnou komedií. Jeho jednotný neurčitý výraz, kdy plně upře do kamery mě s jistotou vždycky rozesměje. Akorát je mi zatím poněkud nepřístupný Koistinenův mikrokosmos, na jedné straně jeho hnací síla založit firmu nebo brousit kudly hrnečkem a na druhé straně jeho neprůstupnost a odevzdání se osudu, což by snad měla vynapravit další projekce. Kaurismäki mi už druhým filmem velice sedl, ať už je to chladivě atraktivní režijní styl, černohumorný fóry potažmo originální záběry společnosti redukované na jednoho stylově hrajícího Elvise a tím pádem i hudební složku věci. 4,5* (25.11.2010)

Film, který jsem fakticky viděla dvakrát, ale ve své paměti ho mám sotva jednou. V dobré víře jsem si jej vybrala na filmovce v programu a až po několika minutách mi došlo, že jsem si jej před pár měsíci pouštěla doma. Nepamatovala jsem si z něj (kromě vzhledu hlavní postavy) zhola nic, asi to dělá to nijaké herectví, že jsou Světla v soumraku pro mne tak neuchopitelná. (01.08.2011)

Řekl bych, že tenhle film je hlavně o lásce a naději. Hlavní hrdina se totiž nikdy nevzdává, pro lásku (i když iluzorní) jde klidně do basy, zastane se psa, i když dostane za to pár facek, prostě neuhybá ve svých postojích, když je považuje za správný. Možná se zamiloval špatně a přehlíží opravdovou lásku svýho života, ale jeho chování má integritu a aspoň ve mně probudil dost sympatií. Taky se mi moc líbila postava jeho přehlížený kamarádky a snad skutečný lásky, která se též nikdy nevzdávala a možná se nakonec dočkala. Je třeba brát v úvahu severskou, hlavně tedy finskou mentalitu, která může vyznívat pro nás pochmurně, depresivně, ale to je její přirozená tvář, která ve skutečnosti tak depresivní není, je prostě ovlivněná dlouhou zimou, hlubokými lesy, rozlehlými jezery atd.. Stačí si poslechnout Sibeliovo Finnlandii. Kaurismäki je hodně ovlivněnej filmy Jasudžira Ozu, japonskýho génia, kterej točil filmy o obyčejných příbězích obyčejných lidí, a je to v jeho filmech znát, v tom dobrým. (03.04.2007)

Typický Kaurismaki, Tú severskú mlčanlivú a zároveň tak výpovednú atmosféru jeho filmov milujem. Možno, že to bolo trochu rozvláčnejšie než to malo byť ale u mňa 4 hviezdy. (15.11.2007)

Další z Kaurismäkiho loserů bojuje svůj malý marný souboj s osudem. Mám Kaurismäkiho filmy rád, ale tady se už jen opakoval, nic nového pod finským sluncem se nekonalo a co se až moc často opakuje, to se snadno okouká. Bohužel, Aki! (10.04.2011)

Kaurismäkiho "umění" se pro mě rovná psychickému týrání. (17.04.2010)