Offside

Zatímco většina západního světa prožívá v současnosti éru, která často tlačí do popředí ženy spolu s rasovými a sexuálními menšinami až v extrémní podobě pozitivní diskriminace, v Íránu žijí ženy s absencí některých společenských práv dodnes. Offside vypráví o mladých íránských ženách, které se přes zákaz rozhodnou vydat na fotbalový zápas... jak to zní dramaticky, o to víc mě překvapil nadhled s vtipnými momenty, které Jafar Panahi i do reflexe vážného tématu opět vsunul. Nejdřív jsem si trochu nechápavě říkal, proč se ženy převlékly za muže jen s tak polovičním maskováním, že zůstávají pořád zahalené (vlajkou) a svým vzhledem se tak stávají ještě nápadnější... ale když se později přesouváme do místa, kde vidíme pochodovat i pár stejně oděných mužů a vidíme i ženu s téměř mužským obličejem, mělo to se vzrůstajícím počtem dalších žen působivou gradaci. Věřím, že zážitkem pro ženy musela být už jen možnost strávit velkou část zápasu poblíž zdi za stadionem a celý zápas slyšet, neříkajíc o vyvrcholení filmu. A já převelice oceňuji, jak se Panahi naprosto vyhýbá černobílému podání tématu, kdy ještě i jeden ze zákazů daného režimu (přísný zákaz i jen menšího ubití ženy) se ve filmu s kritikou daného režimu ukáže jako fungující ochrana, kdy i dlouho nesmlouvaví policisti náhle projeví s fotbalovým fanouškovstvím jistou slabost ke svému oblíbenému sportu a jedna velká událost pro národ lehce pomůže na chvíli částečně prolomit bariéru... Od prvních vteřin mě film dostal autentickou atmosférou, zaujal skvělými dialogy i (ne)hereckými výkony a snad pokaždé, když jsem si chvíli říkal, že se začíná už prošlapovat na místě, přišel následně zpestřující zvrat. Posledních 15 minut je vyloženě pozitivním překvapením ve jménu naděje a pozitivní stránky života, na což Panahi ani ve svém starším filmu opět nezapomněl. [85%] (14.08.2023)

Nízkorozpočtová “zábava”, dokonale vykresľujúca absurditu Iránskej kultúry, ktorá ma v závere, nevedno prečo, nesmierne dojala. “Offside” skutočne nie je nijak výnimočný počinom, no tá neustále prezentovaná, spontánna nefalšovaná radosť, ma celkom slušne vytiahla do deja, no a práve preto, mi nezostáva nič iné, ako sňať klobúk. Tento film, je však určený pre veľmi úzku skupinu divákov .. (25.12.2017)

Íránčanky se do pozice v ofsajdu už rodí a stadióny nejsou jediným místem, kam tyto chuděry nesmí. Jako vášnivá fotbalová fanynka soucítím s tímto konkrétním strádáním a obdivuji jejich odvahu a vynalézavost ve snaze přelstít primitivní zákazy. Ve skutečnosti ta situace asi zdaleka tak odlehčená nebude, proto Panahiho satirické píchání do vosího hnízda často hořkne v ústech. Idea využít živého sportovního zápasu k spontánnímu natáčení filmu je opravdu originální a tak mě napadá, jaký by byl asi konec, kdyby Írán uhrál jiný výsledek. (07.12.2011)

Na západě oslavovaný a ve své rodné zemi perzekuovaný tvůrce Jafar Panahi založil svůj pátý celovečerní film na nápadu o možnosti natáčení v reálném čase v průběhu fotbalového zápasu mezi Íránem a Bahrajnem o postup na Mistrovství světa v Německu - a to přímo na inkriminovaném stadionu. Kvůli tomuto omezení točil pravděpodobně většinu scén na první pokus a film tak poskytuje skrze ruční digitální kameru kýžený dotek reality, což podporuje i obsazení všech rolí přirozeně se chovajícími neherci. Díky této jasně dané koncepci je tak předávané poselství o „íránských ženách mimo hru“ podáváno překvapivě lehce a nenásilně, i když občas možná až příliš přímočaře. Závěrečná epizoda v autobuse pak působí poněkud nastavovaně, jelikož důležitá zpráva je dávno předána a film potom už, podobně jako samy íránské fotbalové fanynky, pouze nervózně přešlapuje na místě a čeká na vytoužený postupový konec zápasu. (02.12.2013)

Íránské ženy to nemají jednoduché, pokud se rozhodnou jít na stadion a fandit, ale mnohé z nich moc dobře ví, že je to úplně o něčem jiném, než se na něj dívat doma v telce. Když jsem byla takové náctileté kuře jako tady děvčata z Teheránu, tak jsem byla to samé, ale měla jsem tu výhodu, že jsme na stadion neměly zakázaný přístup a nikdo nám nehrozil mravnostním oddělením a je to tak - sláva Čechům, dodnes. Tam jsme se patřičně vyhulákaly i když jsme občas nevěděly, která bije:) Neměli to tady kluci jednoduché těch pár děvčat uhlídat, ale mně se moc líbilo, že to bylo takové fajn přirozené a děvčata si to patřičně užívala (myslím po herecké stránce). A i když je to svým způsobem smutné téma, tak Jafar Panahi ví přesně kdy a jak to trochu odlehčit. Argumentace, proč Japonky můžou v Íránu na fotbal byla špičková. Jak tady už někdo píše, je to opravdu profesionálně zvládnuté píchnutí do vosího hnízda i když se přiznám, že Bílý balonek se mně líbil o chloupek víc. (06.08.2013)