Sherrybaby

Uvěřitelnost z toho dýchá tak prudce, že to celé téměř vypadá jako dokument, ne jako film. Maggie stála před nelehkým úkolem: ztvárnit ztroskotankyni, která pro své osobní cíle (dcerka) a peníze udělá cokoliv - divák její postavou v průběhu snímku střídavě opovrhuje, střídavě jí lituje. Takže herecky výnikající (kolik lidí dílo odsoudí kvůli "chování" Sherry, jež se jim zdá nereálné!!)... A co se celkových pocitů týče, Sherrybaby je přesně tím filmem, o kterém svým známým řeknete, jak jste rádi, že jste jej viděli, a jaké ve vás probudil různé myšlenkové pochody, donutil vás přemýšlet a hloubat nad tím, jestli hlavní hrdinka reagovala správně, proč, a JAK... (01.06.2011)

Ničím výjjimečný, ve své podstatě vlastně obyčejný příběh, který ve mně nezanechal hluboký dojem. A když se tak nad ním zamyslím, nezanechal ve mně žádný dojem. Jen tak mnou proplul. Zpracování námětu je dobré, jde ale to, jestli je samotný námět dobrý. Není, bere si sice na mušku závažné téma, ale zkrátka si říkáte: "tohle už tu stokrát bylo"... Feťačka, která chce začít nový život, jde si za svým cílem a dosáhne svého za pomocí, eh... sexuálních metod, dobrá - beru. Teď přijde to zajímavější. Tato narkomanka šla do vězení a své jediné dítě nechala napospas svému bratrovi a jeho ženě, dobrá. Hlavní hrdinka se dostane z vězení a vetře se "vychovatelům", kteří mají její dcerku možná radši než ona sama, do jejich života, ale skřípe to. Vy si říkáte - sakra vždyť je to super. Film, který zachycuje nepřijetí a nepochopení společnosti vůči bývalým narkomanům, nebo napraveným zločincům. Ale Vás to zkrátka citově nezasáhne. Je to nuda. Nebaví Vás to. Obyčejně skvělá Meggie Gyllenhaal jakoby zcepeněla. Nevím, dám za 3*, ale jen kvůli mé oblíbené herečce a dobře zvolenému tématu. (24.01.2009)

Hlavním a bohužel i jediným kladem celého vyprávění je Maggie Gyllenhaal v hlavní roli rozpolcené ženy. Ta dokáže být drzá, stejně jako zranitelná, bezesporu dýchá za celý film. Jinak jde ale o přímočarou, civilní a bez iluzí načrtnutou story a sic se vyhýbá doslovnostem a je podporována "neumělým" a nevykalkulovaným scénářem, pro diváka nic výjimečného přichystané nemá!! Realisticky líčí osudy ženy, která bojovala se závislostí na drogách a nyní bojuje o rovnováhu ve svém životě, který chce zasvětit své dceři a pokusit se, aby už nikdy drogovou hranici nepřekročila, ba se k ní vůbec nepřiblížila. Nasazené tempo se ale příliš nezmění, režisérka se nesnaží vytvořit silnější situace a diváka se tak hlouběji nedotkne. 60%. (25.10.2007)

Film Sherrybaby mě zaujal svou absolutní bezprostředností... Trochu mi to stylem připomíná filmy skupiny Dogma, u nichž se mi líbí určitá syrovost a nevyumělkovanost. Myslím, že tento filmeček je klasický adept na nezávislé americké filmové léto a k tomuto období je jako dělaný, přestože v něm jde o náročná životní dilemata. Maggie Gyllenhaal opět potvrdila své herecké kvality. Celkově mi film přišel soudržný a uvěřitelný. A jestli se někomu vlekl, tak možná jen proto, že se tak vleče život...:-) (05.07.2010)

Nezbývá než souhlasit s Cobrettym v diskuzi. I přesto, že jsem tento námět viděl již tolikrát, je právě Sherrybaby něčím výjmečným. A to rozhodně ne scénářem, ani chvílemi až dokumentaristickou formou, ale hereckým ztvárněním, které filmu dává upřímnost, která jiným snímkům na podobné téma tak chybí. Dokážete si snad v hlavní roli představit někoho jiného než Maggie Gyllenhaal? Pár audiovizuálně vytříbených scén, jako je běh hlavní hrdinky po ulici, kdy divák slyší pouze její dech, nevzdáleně se inspirující v Kurosawově Ikiru, ničím neruší a do jinak tvrdé kamery vstupují nenásilně. Z Kurosawy v poslední době těží prvky více filmů. A není se čemu divit - rušná ulice, zhrzený hrdina zahloubaný do sebe - a kolem jen ticho. Najednou je vytržen vzruchem zpět do reálného světa a je donucen naplno žít. Naposledy byla mistrovská scéna z Ikiru doslovně přepracována ve Fontáně Darrena Aronofského - doslovně znamená včetně dělníků svářejících železnou konstrukci v pozadí ke konci scény. (28.08.2007)