12:08 na východ od Bukurešti

Motto: Vašek Tittelbach rulez! Jak číst tento lehce extravagantní komentář (nechce-li se vám číst zbytečně dlouhé bizáry, uděláte nejlépe, přečtete-li si komentáře kupř. Aelity, Marigolda a ORINa, to bohatě stačí!)? Představte si, že jsem následující větu pro bolavý malíček nadiktoval svému osobnímu písaři Bezesmyslu Chandrovi, k samotnému psaní jsem se vrátil – po zběžné kontrole zapsaného a po zjištění, že co si člověk neudělá sám, to nemá (avizuji, že hranaté závorky jsou dílem vzpoury mého asistenta, po editaci je zde nechávám pro důkaz jeho hovadské povahy) – až se slovy „Ušlechtilá snaha“. Následné srovnání – [někde zde se ten debil začíná zadýchávat] ehm – už tím, že – ehm – jak si všímá velký Hérakleitos – ehm – dvakrát nevstoupíš do – ehm – téže řeky – ehm –, asi ve více směrech pokulhává, než že by – ehm – bylo mířilo – ehm [někde zde začíná zoufale škrabat na nose, říkaje si, do čeho se to zase uvrtal a doufaje, že ho někdo v promyšlení tohoto díla vystřídá; nechceš se toho chopit, neznámý čtenáři?] – přímo na střed pomyslného terče [jak vidno, z fleku by mohl vystřídat Virgila Jderescu v roli moderátora; i kdyby stál tenhle koment za hovno – jakože zřejmě bude, vždyť jeho projev čím dál tím víc přímo antidepresivy zdrogované prase – už teď se tu mezi řečí tímto chvástá a bůhvíproč se prohlašuje za morálního vítěze a dědice revolučního odkazu] , leč nemohu si pomoci, I. zažívám při sledování „A fost sau n-a fost?“ obdobný pocit trapnosti (před nímž se nelze neobrnit smíchem) jako u Formanova „Hoří, má panenko“. Ušlechtilá snaha (nepochybuju, že je reflexe minulosti bohulibou činností,; za jistých okolností může i kolektivní mýtus – zde předpokládám SPOILER, že si Tiberiu Manescu své hrdinství – eufemisticky řečeno – přibarvil (ale co když ne? co když tam vážně byl ?) SPOILER – sehrát pozitivní úlohu, dodat zúčastněnému kolektivu potřebnou energii k provedení nutných změn; zřejmě zde tedy jdu proti duchu filmu (a zároveň – to jen tak na okraj – Masarykově sporu o pravost Rukopisů), který naznačuje(?), že na lži nelze nic vybudovat) naráží na zeď vlastní nemohoucnosti (jež je – ano – do značné míry historicky determinována, jak dlouho se však lze tímto omlouvat?), pokřiveného charakteru (prospěchářství, předsudečnosti, lenosti, pokrytectví, slabošství, pohodlnosti) a vůbec malostí/zlomyslností toho našeho živočišného druhu. Zároveň konečně II. zjišťuju, v čem mně jsou rumunská zúčtování s minulostí sympatičtější než české pokusy. Nutno varovat, pro potřebu vysvětlení musím paušalizovat, a to je vždy problematické! Tedy: z českých antikomunistických filmů mívám pocit, že komunismus u nás bylo čímsi vnějším, exportem, něco nám vnuceného, že jediným hříchem zdejšího většinového obyvatelstva byl strach. Nebýt strachu, mohlo být všechno jinak, nebýt strachu, rudá noční můra by se pakovala už někdy v roce 1955. S rokem 1989 (se ztrátou strachu) pak přišel zlom. Doba před rokem 1989 a doba po roce 1989, dva naprosto odlišné vesmíry obávaného odlišnými druhy. Možnost, že zase bude hůř pak v mediální reflexi (které jsou výhonkem i filmy) opět přichází zvenčí, a to s agenty cizích mocnosti (všichni víme kterých dvou!), kteřížto nám jako smrticí nákaza matou a svádí na scestí naše holubičí, svobodymilovné letory. U Rumunů je tomu, jak si všímám, jinak (a proto je jejich kinematografie cennější). Rokem 1989 se toho nakonec zase tolik nemění (sníh, tj. revoluční horizont možného rychle taje v břečku, tj. zploštění horizontu možného, vyprázdnění revolučních, utopických vizí pragmatismem oportunistických zmetků), lidé jsou stále týmiž lidmi, mají tytéž chyby, chovají se obdobně. Hrozba nehumánní společnosti (která je, žel, v tom našem postkomunistickém prostoru poslední dobou spíše aktualitou než pouhou hrozbou) pak nepřichází zvenčí, nýbrž zevnitř, z myšlení a jednání každého z nás. To mně osobně přijde adekvátnější i naši (ryze české) přítomné chvíli. Teď jen, co s tím? Návod nemám, vím jen, že nás čeká stále spousta práce. A že každý bude muset začít sám od sebe. Připraveni? [7.2.2022, 6.12.2022] (28.12.2022) (menej) (viac)