Reklama

Reklama

12:08 na východ od Bukurešti

  • Česko 12:08 Na východ od Bukurešti (viac)

Obsahy(1)

22. prosinec 1989. Celá země sleduje v televizi v přímém přenosu, jak rozzuřený dav přinutil rumunského diktátora Ceaușesca uprchnout v helikoptéře z Bukurešti. V klidném městečku na východ od hlavního města, šestnáct let od tohoto historického dne, majitel místní televizní stanice pozve do talk show dva hosty, aby se podělili o své vzpomínky na ony slavné revoluční chvíle. Prvním je starý důchodce a občas Santa Claus, druhý je učitelem dějepisu, jehož celý plat právě pozřely dluhy za alkohol. Společně vzpomínají na den, kdy provolávali heslo „Pryč s Ceaușeskem!“. Až jeden telefonát televizního diváka zpochybní proklamované hrdiny, kteří možná tehdy spíše nasávali někde v baru nebo dělali přípravy na Vánoce, než se bouřili v ulicích... (oficiálny text distribútora)

(viac)

Recenzie (73)

ORIN 

všetky recenzie používateľa

Pokus o satirickou rekonstrukci událostí, které se udály během zimního dne 22. 12. 1989 v jedné zapadlé rumunské vísce během svržení tyrana Ceauşeska a jeho vlády. Film, jenž je rozdělen na dvě poloviny, nejdříve sleduje účastníky budoucí TV talk show v jejich každodenním rozjímání a postupné přípravě na televizní rozpravu. Ze druhé části, oné televizní konfrontace moderátora a jeho dvou hostů, jsem měl poněkud obavu, ale je to právě tato část, která dělá film tak kvalitním, jakým je. Hosté urážející se navzájem, pseudointelektuální výmysly moderátora, výhružky z řad volajících diváků do vysílání, neschopný kameraman, naprosto postavené na hlavu, absurdita na entou. Suma sumárum trochu rozvláčnější začátek vystřídaný geniálně natočenou a sestříhanou televizní debatou à la Ota Černý aneb jak pravil Herakleitos blablabla... ()

nascendi 

všetky recenzie používateľa

Doteraz som videl dva rumunské filmy (ten s odpočítanými mesiacmi, týždňami a dňami a druhý o smrti pána Lazaresca). Oba ako-tak naplnili moje očakávania. Ten dnešný ani náhodou. 16 rokov po tzv. revolúcii sa v televíznej relácii pokúšajú zodpovedať na otázku, či bola nejaká revolúcia v ich meste pred odletom Ceaucesca, alebo nie. Relácia bola trápna, dovtedajší priebeh filmu nudný. Kto pozná Balkán, toho vlastne nemalo čo prekvapiť a tí, ktorí tam ešte nezavítali si ho vedia predstaviť extrapoláciou našich vtedajších pomerov. Dalo by sa mudrovať o tom, aké veľké otázky a pochybnosti film nastavil, ale to by musel byť film iných kvalít, aby som sa s tým stotožnil. Tento bol podľa mňa nevydarený, a mám za to, že aj na rumunské pomery. ()

Reklama

Krt.Ek 

všetky recenzie používateľa

Motto: Vašek Tittelbach rulez! Jak číst tento lehce extravagantní komentář (nechce-li se vám číst zbytečně dlouhé bizáry, uděláte nejlépe, přečtete-li si komentáře kupř. Aelity, Marigolda a ORINa, to bohatě stačí!)? Představte si, že jsem následující větu pro bolavý malíček nadiktoval svému osobnímu písaři Bezesmyslu Chandrovi, k samotnému psaní jsem se vrátil – po zběžné kontrole zapsaného a po zjištění, že co si člověk neudělá sám, to nemá (avizuji, že hranaté závorky jsou dílem vzpoury mého asistenta, po editaci je zde nechávám pro důkaz jeho hovadské povahy) – až se slovy „Ušlechtilá snaha“. Následné srovnání – [někde zde se ten debil začíná zadýchávat] ehm – už tím, že – ehm – jak si všímá velký Hérakleitos – ehm – dvakrát nevstoupíš do – ehm – téže řeky – ehm –, asi ve více směrech pokulhává, než že by – ehm – bylo mířilo – ehm [někde zde začíná zoufale škrabat na nose, říkaje si, do čeho se to zase uvrtal a doufaje, že ho někdo v promyšlení tohoto díla vystřídá; nechceš se toho chopit, neznámý čtenáři?] – přímo na střed pomyslného terče [jak vidno, z fleku by mohl vystřídat Virgila Jderescu v roli moderátora; i kdyby stál tenhle koment za hovno – jakože zřejmě bude, vždyť jeho projev čím dál tím víc přímo antidepresivy zdrogované prase – už teď se tu mezi řečí tímto chvástá a bůhvíproč se prohlašuje za morálního vítěze a dědice revolučního odkazu] , leč nemohu si pomoci, I. zažívám při sledování „A fost sau n-a fost?“ obdobný pocit trapnosti (před nímž se nelze neobrnit smíchem) jako u Formanova „Hoří, má panenko“. Ušlechtilá snaha (nepochybuju, že je reflexe minulosti bohulibou činností,; za jistých okolností může i kolektivní mýtus – zde předpokládám SPOILER, že si Tiberiu Manescu své hrdinství – eufemisticky řečeno – přibarvil (ale co když ne? co když tam vážně byl ?) SPOILER – sehrát pozitivní úlohu, dodat zúčastněnému kolektivu potřebnou energii k provedení nutných změn; zřejmě zde tedy jdu proti duchu filmu (a zároveň – to jen tak na okraj – Masarykově sporu o pravost Rukopisů), který naznačuje(?), že na lži nelze nic vybudovat) naráží na zeď vlastní nemohoucnosti (jež je – ano – do značné míry historicky determinována, jak dlouho se však lze tímto omlouvat?), pokřiveného charakteru (prospěchářství, předsudečnosti, lenosti, pokrytectví, slabošství, pohodlnosti) a vůbec malostí/zlomyslností toho našeho živočišného druhu. Zároveň konečně II. zjišťuju, v čem mně jsou rumunská zúčtování s minulostí sympatičtější než české pokusy. Nutno varovat, pro potřebu vysvětlení musím paušalizovat, a to je vždy problematické! Tedy: z českých antikomunistických filmů mívám pocit, že komunismus u nás bylo čímsi vnějším, exportem, něco nám vnuceného, že jediným hříchem zdejšího většinového obyvatelstva byl strach. Nebýt strachu, mohlo být všechno jinak, nebýt strachu, rudá noční můra by se pakovala už někdy v roce 1955. S rokem 1989 (se ztrátou strachu) pak přišel zlom. Doba před rokem 1989 a doba po roce 1989, dva naprosto odlišné vesmíry obávaného odlišnými druhy. Možnost, že zase bude hůř pak v mediální reflexi (které jsou výhonkem i filmy) opět přichází zvenčí, a to s agenty cizích mocnosti (všichni víme kterých dvou!), kteřížto nám jako smrticí nákaza matou a svádí na scestí naše holubičí, svobodymilovné letory. U Rumunů je tomu, jak si všímám, jinak (a proto je jejich kinematografie cennější). Rokem 1989 se toho nakonec zase tolik nemění (sníh, tj. revoluční horizont možného rychle taje v břečku, tj. zploštění horizontu možného, vyprázdnění revolučních, utopických vizí pragmatismem oportunistických zmetků), lidé jsou stále týmiž lidmi, mají tytéž chyby, chovají se obdobně. Hrozba nehumánní společnosti (která je, žel, v tom našem postkomunistickém prostoru poslední dobou spíše aktualitou než pouhou hrozbou) pak nepřichází zvenčí, nýbrž zevnitř, z myšlení a jednání každého z nás. To mně osobně přijde adekvátnější i naši (ryze české) přítomné chvíli. Teď jen, co s tím? Návod nemám, vím jen, že nás čeká stále spousta práce. A že každý bude muset začít sám od sebe. Připraveni? [7.2.2022, 6.12.2022] () (menej) (viac)

Anderton 

všetky recenzie používateľa

Je veľmi dôležité, či jeden alkoholik a jeden Santa Claus prišli na námestie pred alebo po 12:08 22.12 roku pána 1989, ale v Rumunsku je úplne jedno, či sa píše rok 1989, alebo 2005. Vyzerá to tam totiž úplne rovnako. Ľudia sú stále rovnakí, stále si závidia nos medzi očami, stále nemajú peniaze a stále ich dokáže jednou vetou najlepšie zhodnotiť jeden šmelinársky prisťahovalec z ďalekého východu. Svojou výpoveďou veľmi hodnotný film, ktorý však popri ďalšej rumunskej novovlnovej konkurencii, ktorú sme mali možnosť u nás vzhliadnuť, pôsobí dosť nízkorozpočtovo a scenáristicky chudobnejšie. Takže moje hodnotenie sa odvíja od hodnotenia Pána Lazaresca a Mesiacov a týždňov, tie sú po všetkých stránkach o jeden a pol triedy vyššie. Ak by som ich nevidel a musel porovnávať s našou (a českou) produkciou, ktorá sa v tomto smere (resp. riešením syndrómu minulosti a otázok spoločnosti všeobecne) uberá komerčnejším smerom, tak by to bolo za čisté štyri. ()

Mariin 

všetky recenzie používateľa

Až příliš pravděpodobné, realistické a hořké! Marnost nad marnost, všechno je marnost. Režimy se mění, ale člověk se svými sklony k dobru i zlu, slabostí a malostí zůstává stejný...Další výborný rumunský film, který je mrazivě realistický (po zhlédnutí 4 měsíců, 3 týdnů atd. mne začala rumunská kinematografie po roce 1989 zajímat). ()

Galéria (3)

Zaujímavosti (2)

  • Snímek získal mj. dvě ocenění na MFF Cannes 2006 a na Evropských filmových cenách byl nominován na Cenu publika. (POMO)
  • Náměstí s radnicí se nachází ve východorumunském městě Vaslui, kde se odehrává i děj filmu. (L_O_U_S)

Reklama

Reklama