Obsahy(1)
22. prosinec 1989. Celá země sleduje v televizi v přímém přenosu, jak rozzuřený dav přinutil rumunského diktátora Ceaușesca uprchnout v helikoptéře z Bukurešti. V klidném městečku na východ od hlavního města, šestnáct let od tohoto historického dne, majitel místní televizní stanice pozve do talk show dva hosty, aby se podělili o své vzpomínky na ony slavné revoluční chvíle. Prvním je starý důchodce a občas Santa Claus, druhý je učitelem dějepisu, jehož celý plat právě pozřely dluhy za alkohol. Společně vzpomínají na den, kdy provolávali heslo „Pryč s Ceaușeskem!“. Až jeden telefonát televizního diváka zpochybní proklamované hrdiny, kteří možná tehdy spíše nasávali někde v baru nebo dělali přípravy na Vánoce, než se bouřili v ulicích... (oficiálny text distribútora)
(viac)Diskusia
Jistě, že připomínaly. Režimy se mění, člověk se svými sklony k dobru i zlu zůstává stejný. Marasmus je v tom, když relativismus obou kategorií dostoupí takového stádia, kdy už je to lidem úplně jedno...
Taky vám ty scény nápadně připomínali naši domovinu?