Réžia:
Paul VerhoevenKamera:
Karl Walter LindenlaubHudba:
Anne DudleyHrajú:
Carice van Houten, Sebastian Koch, Thom Hoffman, Halina Reijn, Waldemar Kobus, Derek de Lint, Christian Berkel, Dolf de Vries, Peter Blok, Michiel Huisman (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Děj filmu je zasazený do let 1944–1945 a vypráví příběh židovské dívky Rachel, jež se ukrývá v okupovaném Holandsku. Potom, co je svědkem masakru celé své rodiny, se připojí k domácímu hnutí odboje. Dostane za úkol napojit se na velitelství gestapa tím, že svede šarmantního německého kapitána. Verhoeven staví svůj film jako velkolepou akční podívanou, na kterou ale zároveň pohlíží s ironickým odstupem. Scénář filmu vychází ze skutečných událostí a staví na hlavní ženské hrdince, která ve filmu představuje jediný záchytný bod. Film totiž dobu i hrdiny popisuje v neustálé ambivalenci. Pohrává si s tradičním pohledem na odboj i nacisty, jejichž zažité obrazy často převrací... Černá kniha je válečný thriller, který byl inspirován skutečnými událostmi. Gerardu Soetemanovi a režiséru Paulu Verhoevenovi trvalo přes dvacet let než se jim podařilo dokončit scénář k tomuto filmu, s nímž se Verhoeven vrací do Holandska. Hlavní postavy této evropské koprodukce ztvárnili Carice van Houten, Sebastian Koch, Thom Hoffman, Halina Reijn, Christian Berkel a Waldemar Kobus. Dále v něm také hrají Michiel Huisman, Derek De Lint, Peter Blok, Dolf de Vries a Diana Dobbelman a další. Ve filmu se mluví převážně holandsky, ale též německy, anglicky a hebrejsky. Rozpočet filmu je 17 miliónů Euro. Film se natáčel v Haagu, Giethoornu, Biesboschu, v Berlíně a Izraeli. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (2)
Recenzie (592)
„Značka“ Paul Verhoeven se většinou pojí s dráždivými filmy, které si utahují z jakýchkoli konvencí, ať už jsou filmové, žánrové... nebo obecně společenské. Černá kniha jako většina z nich představuje pro většinu diváků klíčový problém už v tom, že lze jen velmi těžko určit jasné hranice, kde se nejschematičtější schémata překrucují nebo se stávají součástí promyšlenějšího systému a kde jsou bez nějakých dalších významů jednoduše využívány. Režisér sám vám to neřekne, a tak si můžete jen domýšlet. Cokoli si tedy v tomto textu přečtete, nemusí vůbec nic znamenat... ale je fajn myslet si, že by mohlo. ___ Členité vyprávění židovské hrdinky ve víru holandsko-nacistických konfliktů lze rozdělit na pět skoro stejně dlouhých částí, přičemž každá hází film do zcela odlišného žánrového pohledu. Mysleli jste si, že sledujete příběh o vyvražďování židů a jejich přesunu do bezpečí? Do 20. minuty možná... Je to snad tradiční válečný příběh o partyzánské válce? Do 45. minuty ano... Nebo promyšlená variace na Hitchcockova Pověstného muže, kde zadaná žena svádí padoucha v jeho domácím prostředí? Do hodiny deset! Akční podívaná jak z brakových románů? Jen po 94. minutu. Pak už jen hořké poválečné zúčtování... ___ Jde o pět odlišných žánrů, z nichž každý má své dobré a zlé rozestavěné jinak a nikdy si nemůžete být jistí, zda se to v následující „dvacetiminutovce“ zase všechno nerozhází. Tomu jsou ostatně podřízené i herecké výkony, které musí být dostatečně věrohodné a zároveň zpětně nenapadnutelné, když se z klaďase stane padouch a z padoucha klaďas. Zároveň vám film hned na začátku poví, že hrdinka přežije. U každé vyhrocené situace si tak můžete říct: Jak se z toho, k čertu, může dostat? A neshodí to film do nechutné žumpy plné splašek? Bát se o hrdinku? Ne tak často a ne tak moc (přežije!). O film. Ano, co chvíli. ___ Černá kniha sice těká mezi různými žánrovými světy, ale zároveň si neustále udržuje precizně vystavenou dějovou kontinuitu, kterou žádná další proměna stylu neroztříští, ale jen posílí dojem její promyšlenosti. Kamera neuhýbá před ošklivostí (násilí, odpudivý nacista pobíhající nahý po záchodech), šokantností (odbarvování ženského přirození), pietními obrazy (vyvraždění židů na lodi je natočeno krvavá přestřelka z Robocopa) nebo záměrnou laciností (násilně nasazené flashbacky, béčkové detaily padouchů). Je to film zákeřný, okouzlující, pokleslý, absurdní, plný protikladů... a místy strašně hořký. ___ Nelze pro něj vytvořit škatulku, ačkoli právě se škatulkami celou dobu s takovou rozkoší pracuje... a to je na něm krásné i zvrhlé zároveň. Přeberte si to, jak chcete. ()
Mně se to líbilo velmi. Je pravda, že to příliš originální není, ale ve chvíli, kdy jsem Zwartboek sledoval, jsem přesně nějakou rutinní a napínavou záležitost potřeboval. Absence originality ale vlastně není úplně férovým vyjádřením. Zwartboek je totiž jeden z mála filmů z prostředí Druhé světové, ve kterém je velmi ostrá a neztmavená barva ( říkám tomu vybledlá barevnost), což je jev, který se ve snímcích podobného typu objevuje snad stoprocentně. Asi prkotina, ale pro mě důležitá. A několik velmi silných scén rozhodně najdete. Verhoeven je prostě klasa. A hudba...ta byla v jeho filmech vždycky špičková a po smrti mágů Goldsmithe a Poledourise si možná našel zase někoho, kdo za to bude stát. ()
Silný příběh jedné židovské Mata Hari, jež vám představí jeden z nejpalčivějších momentů Holandské historie. Příběh je možná zbytečně komplikovaný a zdlouhavý, ale film ke konci nabere takový grády, že jsem šel do kolen. Carice van Houten je výborná a svou už tak dost zajímavou postavu ještě obdařila o sex-appeal, který by jí zaviděla i Stoneová z obou Základních instinktů dohromady. Paul Verhoeven opět dokázal jak velký mistr to je a protentokrát se obešel i bez velkých šokantních scén. Většina filmů o druhé svět. válce je poněkud na jedno brdo a osobně mě často nudí, u tohohle mistrovského díla jsem se nenudil ani minutu. ()
Skvělá atmosféra, řemeslně působivé, ale jinak těžce odosobněné a chladné. Tradiční Verhoevenovské věci samozřejmě nesmí chybět (násilí, explicitní erotično), což ale ještě nutně nedělá film kvalitní jako celek. Snaha vrátit se do Holandska, být originální a natočit snímek v evropském stylu, který zdánlivě rozvazuje tvůrčí ruce a dovoluje na oko experimentovat, tak úplně nevyšel. ()
Pravda je, že jsem se i přes dlouhou stopáž ani na okamžik nenudila. Ale udělat z válečných událostí takovouhle akční kovbojku bylo na můj vkus místy až příliš silné kafe. Některé dialogy jsou navíc dost přiblblé, stejně jako předvídatelnost jednotlivých zápletek i závěrečné rozuzlení. Je to krásně natočené, má to správný náboj i zajímavé postavy, ale ta mainstreamovost, kterou Verhoeven v Hollywoodu načichl, mnohdy působí značně nepatřičně. ()
Galéria (27)
Zaujímavosti (20)
- Podle filmového scénáře vznikla i stejnojmenná kniha. (Stanley619)
- Dvanáct členů štábu více než rok marně čekalo na honorář a žádalo, aby producenti vyhlásili bankrot. Vše se ale v dobré obrátilo: z filmu se vyklubal nizozemský megahit. (Siriuss)
Reklama