Čierna kniha

Film sa celú dobu úspešne uchádza o päť hviezdičiek a celú dobu všetko nasvedčuje tomu, že ich odo mňa aj dostane, skvelý dychberúci záver to potvrdil a tak ich nakoniec aj zaslúžene dostal. Verhoevenov najcivilnejší a najprepracovanejší snímok plný silných a zapamätateľných momentov. I keď zobrazené zverstvá sú riadne zvrhlosti a nespočetné sexuálne scény tomu tiež nenasvedčujú, žiadna z týchto scén mi neprišla prvoplánová, či zbytočná. Veľmi hlboký zážitok, silná šálka kávy. 90%. (09.03.2009)

Super že Verhoeven dokáže natočiť i seriózny film. Atmosféra je parádna, dlhá stopáž ubehla ani som sa nenazdal a čo sa mi páčilo, že netlačil zbytočne na pílu. Takto to bolo krutejšie. Carice van Houten je skvelá, nemenej aj ostatný predstavitelia. Samozrejme nechýbajú ani prirodzenia v zábere, našťastie to nie je samoúčelné. (15.07.2007)

Viac mŕtvych ako v RoboCopovi! Viac vystrieľaných nábojníc ako v Total Recall! ;-) Bavilo ma to prenáramne. V tomto ohľade Verhoeven, ktorému ja osobne zožeriem úplne všetko (áno, dokonca aj tie Showgirls), nesklamal. Film má úžasné tempo, každú situáciu či dejovú líniu vystaval dôkladne, nič nenechal nedopovedané, je napínavý a v druhej polovici dokonca strhujúci. Napriek tomu som zo začiatku urputne bojoval s tou pestrofarebnou, napriek tragickým scénam stále tak akosi popcornovo bezstarostnou atmosférou, kde je režisérovi každá zámienka dobrá, aby rozpútal divokú prestrelku a ukázal (mimochodom skvostné) prsia hlavnej hrdinky. Verhoeven už iný nebude, s tým nič nenarobíme, natočil film po svojom a perfektne, ale k tomuto typu takmer hitchcockovského špionážneho thrilleru by som privítal podstatne temnejšiu atmosféru. Mal to byť proste noir ako Soderberghov Good German a takisto mohli byť v hereckých výkonoch viac zvýraznené temné emócie. Potom by to bol absolútne dokonalý film. Takto je to "len" zábavná vojna nasiaknutá typickým a nezameniteľným Verhoevenom. Vďaka aj za to. (12.11.2007)

Pokud je pro tolik fanoušků PV dokladem jeho mistrovství Černá kniha, tak pro mě je to zrovna film, který se mi z nechuti ani nechtělo dokoukat, jak trapně na efekt a melodramaticky jsou ty scény budované - jako by PV nějak nezaznamenal posledních 60-70 let vývoje vyprávění filmových příběhů a jel pořád podle té počáteční naivity a jednoduché opájivosti samotnou filmovostí, hraností, strojeností, a tak scénář pracuje podle měřítek a očekávání, za nichž se promítal třeba KingKong a bylo jen nutné dostrkat postavy tam, kde bude připravený divák moci udělat ách a ou a pištět hrůzou a bude si tu frašku užívat, protože to tak chce... *** Je možné, že právě tohle se snadno promine ve scénáristicky hrubších akčních bijácích, kde jemnou reflexi přebíjí pudy a vášně hnané příbojem krve a/nebo spermatu, ale v jemnějších psychodramatech, kde působivost děje stojí na předivu motivací a na přísně logickém vývoji postav a souběhu událostí, to prostě leze ven jako sláma z bot. Je jedno, jak složitě scénář vypadá, když se ho pokusíte převyprávět. Pořád je to melodramatický konstrukt předem vypočítaný na efekt, stavící se nad přirozený běh příběhu, který by člověka strhnul svým komplexním neodvratným spěním, a v obratech, zvratech a pointách místo toho vystupuje předem vykonstruovaná hra režiséra-boha příběhu, který odolává námitkám. A zatímco přirozený příběh by ohledával i jiné možnosti, on a herci pod jeho taktovkou to valí vytčeným směrem, aby se všichni v kině mohli ve správné chvíle dojímat. Jenže scénám, ve kterých si hrdina (obrazně míněno) naběhne na osudovou kulku za dojemné hudby a s dlaněmi přištitěnými na srdce, z nějž začne na bílou blůzku probublávat krvavý pramínek, a s leskem v očích padá zpomaleně k zemi, už je snad nějaké to půlstoletí odzvoněno. *** Verhoeven možná používá moderní efekty, ale nikdy se nevymanil ze starého filmového myšlení a není sám nijak moc chytrý. A to je nuda a navíc zrovna tady jde o ironii o to krutější, že scénář má vycházet ze "skutečných událostí". *** PS: Vůbec se nedivím, že Tarantino přesně kvůli takovým vykrádačům skutečnosti a velmistrům dojáků musel natočit Hanebný pancharty a zatančit tak na mrtvolách těch nacistických hajzlů i režisérských šmelinářů s nimi, čímž mohl zároveň i složit neskutečně šlechetný tribut obětem - těm historickým i těm z řad filmových diváků třeba takového Paula Verhoevena;) (28.11.2016)

Verhoeven opět ve formě, tentokráte budující národní pomník historický i kinematografický. Minimálně do té doby nejdražší film ze země oranžových tulipánů (nebo tak nějak) na ty peníze opravdu vypadá, a to je u válečného filmu vždycky plus - i když tohle je vlastně film špionážní, bez ohledu na to, kolik střel tady vychrlí všechny ty MP-40 a MG 42;) Bohužel ani půvaby Carice van Houten (pokud pravé, tak mám novou bohyni) a naopak dokonale hnusný Waldemar Kobus (Franken) nedokáží zamaskovat přehnanost akce, přílišnou podivnost krom upřeného pohledu ničím nevysvětleného Müntzeho chování, a hlavně úděsnou natahovanost zápletky. Carice sice dokonale hysterčí, když nepříčetně řve: "Copak to nikdy neskončí?!", ale i kdybych přistoupil na to, že je to symbolická obžaloba neutuchající lidské krvežíznivé vygumovanosti - na což poukazuje i finální záběr, ve kterém se počítá s tím, že vám dojde, že jste v první minutě (před dvěma a půl hodinami) viděli titulek Izrael, 1956, a že tudíž začíná Sinajská válka - pořád mě to nezbavuje pocitu, že je to přiléhavé z prostého důvodu chabé práce s nůžkami. Ale to už se dlouhé roky sepisovaným scénářům stává... A kde jinde by si měl Verhoeven dát záležet na svých rukopisných "chuťovkách", než právě tady, kdy mu navíc celá holandská filmová byrokracie líbala řiť za to, že se rozhodl vrátit domů a ukázat světu, zač je toho kolaborace. Jenže tentokrát zkrátka přetáhl strunu, a poslední půlhodina je jeden obrovský tyjátr pro tyjátr. Jenže když on je to prostě řemeslně tak parádní pokuk, a hlavní hrdinka je opravdu jako panenka z plakátu, kvůli kterým si naši dědečkové a pradědečkové mysleli, že stojí za to umírat (kromě svobody, královny, a tak). Prostě budu asi chtě nechtě muset dát osmdesátku, i když nebudu mít úplně čisté svědomí kvůli tomu scénáři. (21.08.2011)