Svatební váza

Prečo festival otrlého diváka? Nazývajme veci pravými menami, viac by sa hodli názov festival úchylného diváka. Zrejme nie som umelecky tak na výši, aby som docenila podobný klenot kinematografie a nadšene chrlila superlatíva o tom, ako nádherne je požierač hovien a zoofilný deviant stvárnený a čo všetko jeho odpudzujúce a choré správanie symbolizuje. Takéto a podobné výtvory vo mne dokážu vyvolať len nauzeu a som za to skutočne rada. Myslím si totiž, že niektoré hranice nie je nutné, za každú cenu, prekročiť. Mystiku si predstavujem rozhodne úplne inak a neláka ma ani hĺbanie nad tým, ako sa vlastne vyberá hudba, ktorá vhodne podfarbí požieranie výkalov či sexuálne zneužívanie zvierat. Pre mňa by malo rovnakú umeleckú hodnotu, keby sa tvorcovia natočili pri sraní a pustili si u toho trebárs aj Morriconeho, taký som ja barbar! Filozofovanie o hovne nie je nič pre mňa. (01.12.2014)

Film doporučuji jen otrlému divákovi. Ne, proto, že obsahuje pár nechutných scén (poprava slepice, soulož s prasetem, pojídání vlastních exkrementů), ale proto, že je to dost velká nuda a neškodilo by film prostříhat a zkrátit tak na 40 minut. Naopak, co nenudí, je výběr hudebního podbarvení a skvělé vkomponování různých reálných zvuků a projevů, jak zvířat, tak hlavního hrdiny do snímku (i když zvuky toho, jak hrdina tlačí na latríně, jsem slyšet nemusel). A o čem to je? O jednom romantickém vztahu plném lásky a taky o zlobivých dětech, které jsou za své neplechy nepatřičně potrestány. (01.07.2006)

Zpočátku jsem si tak trochu připadal jako při sledování „Vesničko má středisková“. Hlavní hrdina, no lépe řečeno postava je taky tak trochu slaboduchý, nebo mi to tak spíše přišlo. Během následujících minut jsem však pochopil, že tady rozhodně nepůjde o „National Geographic“ ze života jedné zapadlé farmy, ale jeden z nejbizarnějších a zároveň i nejpodivnějších filmů jaké jsem viděl. Už docela chápu, proč byl tento belgický film v tolika zemích zakázán, proč v Austrálii brali filmové kritiky mrákoty a proč se režisér Thierry Zéno začal následně raději věnovat točení dokumentů. Jeho perverzní představivost se totiž nedočkala takového pochopení, jak by asi očekával. Ne každý je podobné nátury jako já. Osobně mi podobně laděné (zvrácené) filmy vůbec nevadí, tedy pedofilní a zoofilní tématika ano, jenže tady lze cítit něco mnohem většího. V ovzduší přímo „páchne“ LÁSKA“ mladého hrdiny ke svému obydlí, zvířatům i k sobě samému. Nebudu tu tvrdit, že pohlavní akt s prasnicí jsem si nějak vehementně užíval (naštěstí toho zas až tolik vidět nebylo), ale celá „zápletka“ sebou nese jakési poselství, kterému raději ani moc rozumět nechci. Tedy nechci pronikat nějak do hloubky, protože film si už zřejmě nikdy nepustím. Tím však nechci říct, že by byl špatný. Ano, už vidím zástupy nespokojených diváků, kteří budou vykřikovat, že je to jedna velká prasárna (však je), perverzní – úchylné – nechutné, ale díky tomu má Vase de noces osobité kouzlo, na které se jen tak nezapomene. Já byl doslova unešený faktem, že zde nebylo zapotřebí jediného dialogu a přesto obrazové dění na mne působilo mnohem více, nežli kdejaká „drsná scéna či stupidní hláška“. Výběr hudby byl naprosto dokonalý a jako průvodci jí uděluji malou jedničku. To samé se dá říci i o kameramanovi, protože ten musel mít opravdu „pevný“ žaludek. V neposlední řadě pochválím i herce Dominique Garnyho – sníst svoje „hovna“ to je teda frajer. „RESPECT“. Svatební váza (jak zní festivalový název) je něco skutečně ojedinělého a hlavně nezapomenutelného. Ne každý se na to asi dodívá, ale pro mou maličkost, to byla opravdu zajímavá podívaná. (24.04.2014)

"Proč z toho dělat 30 minutový kraťas, když to můžu roztáhnout do 80 minut." Toť si řekl tvůrce a vzniklo rozvleklé cosi o milovníkovi (doslova) zvířat, kde neustále sledujeme pobíhající členy stodoly a souložící zvířátka nebo volnočasové aktivity hlavního představitele. Opravdu zábava k pokukání. O nějaké kontroverzi nebo nechutenství nemůže být ani řeč. (05.11.2011)

Totální prasárna! Doslova! Asi nejsem cílová skupina. Nějak ve mne nezanechal dojem pohled na retardovaného pána, který tráví čas na své farmě trápením zvířátek, znásilňováním zvířátek, vražděním zvířátek, kakáním a pojídáním svých hovínek. Líbilo se mi snad jen hudební podkreslení jednotlivých aktivit, které je činilo ještě nechutnějšími. Párkrát mi bylo mírně nevolno. Většinu stopáže jsem se ovšem nekonečně nudil, neboť snímek je tvořen v podstatě pouze opakovací smyčkou výše zmíněných nechutňačin, přičemž 80 minut v tomto případě utíká nepěkně pomalu. Režisér se zřejmě nepokoušel sdělit nic hodnotnějšího, než že je člověk téměř prasetem. Vždyť i genetickou informaci v sobě nosíme podobnou, proto se zřejmě pánovi podařilo zplodit s prasátkem potomstvo. WOW! To je opravdu myšlenka hodná hromadné masturbaci u tohoto klenotu kinematografie. (18.12.2016)