Medzi riadkami

Podle skutečnosti nebo ne, naivnější film sem dlouho neviděl. Z násilnických členů gangu se díky pan-čelce stane skupina hloubavých spisovatelů, která se zajímá o ten "holkost" a pozvou si bytnou anny frankový a řeknou jí, že to je jejich hrdinka. Snůška keců, kýčů a neuvěřitelných proměn. Ztráta času. (16.08.2013)

Kdo chce, uvidí v tom víc. Kdo nechce, neuvidí v tom nic. Film naráží na spoustu hlubších myšlenek, není to jen o dětech z ulice, násilí, každodenní přežití nebo o rasových odlišnostech, ale také o světovém holocaustu. Emoční náboj člověka zasáhne v případě, pokud ho tyto témata něčím dokážou oslovit. Možná někomu změnil celkový pohled ten až sentimentální závěrečný happy-end (já bych spíš uvítala nějakou tragédii - např. smrt někoho ze studentů - a následně happy-end), ale takto to na člověka zapůsobí o dost méně. Avšak některé chvíle jsou až "pěkně" depresivní, což také udělá s divákem své. (21.03.2011)

Film jede, má příjemné tempo. Ale přiznám se, že nejsem z těch kteří ujíždějí na usmrkaných filmech. Některé pasáže jsou prvoplánové, hraničící až s citovým vydíráním, ale jsou režijně zvládnuty velmi zručně, díky čemuž tohohle vynucování průměrný divák nepostřehne. Jinak film ale určitě stojí za to vidět, je znatelně lepší než film stejného rázu Nebezpečné myšlenky. Tož tak. (19.06.2007)

Kdysi jsem byla na filmu Nebezpečné myšlenky a děj tohoto snímku je, dá se říct, na úplně stejné téma. Mezi řádky je ale natočen o skutečných studentech, kteří díky snaživé učitelce obětující vlastní zázemí, chtějí sami sebe změnit. V průběhu filmu jsem si říkala, jestli to v televizi nepouštějí schválně zrovna dnes (nebo je to jen náhoda), jelikož dnes slaví své stopáté narozeniny Sir Nicholas Winton, zachránce 669 židovských dětí před vyhlazovacími tábory. Proč to píšu ... v tomto příběhu Erin zjistí čím vším v životě už museli studenti v její třídě projít a začala je učit o holocaustu. Díky její snaze se začnou tyto děti různých národností vzájemně respektovat a sami chtějí svým velkým málem přispět, zabojovat sami se sebou a udělat v daný okamžik správnou věc. Vymanit se z prostředí gangů, lží a násilí. (19.05.2014)

Film u mě nevyvolal takové emoce asi jaké měl. Vše mi přišlo až nějak moc přehnané, asi proto, že pan režisér si nasadil růžové brýle a viděl vše růžově. Byla jakási slátanina Obecné školy, Bastardů (nechci je s nimi po filmové stránce srovnávat, jenom námětově, protože to jsme pak trochu jinde) a ještě jednoho filmu na jehož název si nevzpomenu. Nevadí. Takže k věci. Musím vyzdvihnout Hilary Swank, která se role chopila opět výtečně a předvedla skvělý výkon. Nutno dodat, že film měl spád a nijak zvlášť jsem se nenudil. Co mě naštvalo bylo podle mě moc růžové zbarvení toho, jak skoro negramotní negři čtou Deník Anny Frankové (což je podle mě docela nuda a oni to tam tak žrali jako Hru o trůny) a zážitky si píšou do deníku stejně jako malá Anička Franků. Škola je hrozně baví i přes to, že před rokem běhali s pistolí a stříleli po druhých negrech. A pak nastoupí paní Hodná a vše jim vyvrátí a udělá z nich dobráky (kteří jsou hodní jako pejskové co se koušou). WHAT? Beru, že je to podle skutečné událost a že je ten příběh dost inspirativní, ale takhle to ve většině případů moc nefunguje. Bylo by to hezký kdy by byli všichni hodní a nebyli žádné protesty, ale takhle jednoduše to fakt nejde. Držme se kruté reality jako třeba u Kultu hákového kříže. Ale přes to, že je to místy dost absurdní podívaná dávám filmu 65%. (20.05.2014)