Hudba a text

Poněkud rozpačitý mix (zasmějete se zhruba třikrát, nedojmete ani jednou), který nabere relativně předvídatelný směr a když už se dopracujeme do finiše, rozhodnou se ho tvůrci celý přisladit a celkový dojem naopak zbytečně zhořkne. Hugh Grant je jako vyhaslá samolibá hvězda relativně slušný, nostalgicky vzpomíná na lepší časy, se svou odhalenou hrudí, těsnými kalhotami i hlasovým projevem příjemně překvapí, místy ale své přednosti nemá kde uplatnit, což není jeho chyba. Bezesporu měl větší prostor než jeho partnerka Drew Barrymore, která je posledních pár let tak nějak furt stejná. Režisér Lawrence má v daném žánru nastudovaná všechna klišé a vzorce, sám ale do svých filmů takřka nic nevkládá a zejména jeho vinou snímek postupně propadá ke smutné průměrnosti. 60%. (16.09.2007)

Celkem vydařená vtiposnůška, která může fungovat jako lehká terapie pro diváky trpící fobií zvanou "synťákový osmdesátkový pop" (ano, mezi ně se řadím i já). Jelikož nám tvůrci servírují klasické atributy tohoto zábavního odvětví jako jsou: křiklavě blyštivé kostýmky, přerozhaleně neholené hrudě naondulovaných chlapíků, synteticky nechutná hudba s elektronickými bicími a stupidními texty, s ještě o foust hloupějšími videoklipy a odpornými tanečky. Tohle všechno jen jako audio-vizuální předkrm. Načež nás děj unáší do současnosti - do tápaní hlavního hrdiny, které se pohybuje na pomezí parazitismu ex-slávy a vlastní trapnosti, do existence bývalého dívčího puberťáckého idolu, jehož věrné posluchačstvo je nyní v řadách ječících čtyřicítek na abiturientských večírcích a důchodců na lavičkách parků . A hle, tu najednou, se na smutného hrdinu, snese báječná a náhodně zdvojená příležitost, jak se opět zviditelnit - buď v boxovací reality-show nebo jako autor duetu pro orgasticky vzdychající a notně pitomoučkou teen hvězdičku. K tomu se přichomítne praštěná zalévačka květin aneb zhrzená slovotepkyně, jejíž verše mají duetu dodat tu správnou šťávu a možná také smysl. A je tu romance jak trám ... anebo komedie jako řemen. Nu dobrá, od každého vcelku vyvážený kus. A velkou zásluhu na tom všem má nejen samotný scenář, ale rovněž ústřední herecké duo, které je dosti neslučitelné, aby bylo uvěřitelně a vzájemně se doplňující, a aby mělo potřebný náboj. A to se Hughovi "vrtizadečkovi" a Drew kupodivu podařilo téměř na jedničku. Ač je konečný produkt snažení těžce pop a happyend brutálně top, napraví to všechno závěrečné titulky. 60%. (29.03.2009)

Hudbu složil, slova napsal mě zahřálo u srdce po hodně, opravdu hodně těžkém týdnu. Dalo mi velikou porci zábavy, vtipu a vlilo do mě radost. Navíc Grant suprově zpívá a hraje. Určitě si nenechte ujít závěrečné titulky :). Právě kvůli náladě, kterou mi tenhle film zvedl na maximum, není moje hodnocení vůbec nadsazené. (24.11.2007)

Hugh Grant je jedním z nejsympatičtějších herců a vždycky hraje milovníky plné sarkasmu a milých ušklebků, který Vás prostě dostane, což je vlastně taky jediný důvod, proč jsem se na Music and Lyrics díval! Drew Barrymore byla taky vynikající, v docela netypické roli a naprosto s přehledem zvládale obížnější pasáže s dávkou jemného a příjemného humoru. Dohromady tvořili mi docela nesouměrný pár, protože ke konci to už klišovatělo neskutečným způsobem, že slovo tuctové je málo. Ale první hodinka byla perfektní! Jo, líbilo se mi to, a však tady Marc trošičku přestřelil s cukrem, kdyby se to drželo v tempu jako Two Weeks Notice, dal bych čtyři hvězdy. (09.04.2008)

Ať už se Hugh Grant objeví kdekoliv, vždy se na film s ním příjemně kouká a přitom nejde o jeho komediální talent, co mě drží u obrazovky, ale o jeho charisma. Hugh táhne kupředu celý film a brzdí jej jen stále stejně monotónní Drew Barrymore, jakou ji všichni znají. Kdyby se zde místo ní objevila jakákoli neznámá tvář, o nic by divák nepřišel. Soundtrack je skvělý a při jeho poslechu mi do uší pronikala místo hudby nostalgie. Hugh je v současnosti nejspíše největší britská jistota komediálního žánru a zde to opět po několikáté dokazuje. (14.02.2008)